Jurodiví: Porovnání verzí

Myšlenkou jurodivých bylo, že skutečně zbožný člověk musí odvrhnout moudrost a důstojnost jako světské mámení. Ovšem v běžných představách je jurodivost vždy spjata s duševní nebo tělesnou nenormálností. Je ovšem nutné rozlišovat jurodivost vrozenou a jurodivost dobrovolnou („propro Krista“Krista). To se snaží rozlišovat i pravoslavná církev. [[:en:Dimitry_of_Rostov|Dimitrij Rostovský]] objasňuje, že jurodivost je „mučednictvímučednictví z vlastní vůle“vůle, žekteré se „projevujeprojevuje navenek“,navenek žea moudře se jím „moudře zakrývá vlastní ctnost před lidmi“lidmi.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=88|isbn=01-036-84}}</ref>  Pasivní částí jurodivosti je zaměření na sebe samého, asketické sebeponižování, předstírané bláznovství, přezírání a umrtvování těla, posilované a potvrzované doslovným výkladem některých míst Nového zákona aj. Aktivní část pak spočívá ve „spíláníspílání světu“světu, tj. žít ve světě mezi lidmi a poukazovat na chyby a hříchy silných i slabých bez zřetele ke konvencím společenské slušnosti. Dvě stránky jurodivosti, aktivní a pasivní, se svým způsobem vzájemně podmiňují a uvádějí do rovnováhy. Dobrovolný asketismus, život plný strázní a ústrků dává jurodivému právo „spílatspílat pyšnému a marnivému světu“světu.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=94 a 95|isbn=01-036-84}}</ref>

Vedeni láskou k Bohu a k bližnímu, přijali za svou zbožnost, která je obecně vnímána jako „bláznovství“bláznovství z lásky ke Kristu. Nejenže byli někteří z nich schopni vzdát se pohodlí a majetku, ale souhlasili s tím, aby je druzí považovali za blázny. Tito blázni se vymykali společenským konvencím i tomu, co bylo obecně považováno za slušné, a byli schopni činů, které budily pohoršení. Nebáli se však na druhou stranu mocným tohoto světa říkat pravdu a obžalovávaly ty, kdo zapomínali na Boží spravedlnost.<ref>{{Citace monografie|příjmení=BORRIELLO|jméno=Luigi, ed. et al|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník křesťanských mystiků|vydání=|vydavatel=Karmelitánské nakladatelství|místo=Kostelní Vydří|rok=2012|počet stran=|strany=212 a 213|isbn=978-80-7195-198-8}}</ref>

Jurodiví nemilosrdně odsuzovali pokrytectví těch, které druzí považovali za příklady ctností. Týkalo se to i mnichů a duchovních osob, zvláště pokud někdo z nich projevoval příchylnost k majetku a k poctám a potrpěl si na to, aby si ho druzí vážili. Jurodivost je též návrat k [[Rané křesťanství|raně křesťanským]] ideálům, podle nichž tělesná krása pochází od [[Ďábel|ďábla]]. Proto se řídíli hlasem svého svědomí a zavrhovali čistě lidskou moudrost, zvláště pak tu vyčtenou z knih. BůhÚdajně jim aleBůh to,nahrazoval žesvětskou se zřekli světské moudrosti, často nahrazovalmoudrost vlitým poznáním a moudrostí srdce, aby jim bylo zřejmé, že tento způsob života jim byl dán jako milost. Jejich schopností bylo předpovědět to, co se stane na jiném místě nebo v budoucnu, a měli dar číst v lidských srdcích (''kardiognóze''). V tomto vědomí milosti spočíval jejich apoštolát s odvahou odkrývat pravdu mocným tohoto světa a to bylo příčinou jejich velké oblíbenosti u obyčejných lidí.<ref>{{Citace monografie|příjmení=BORRIELLO|jméno=Luigi, ed. et al|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník křesťanských mystiků|vydání=|vydavatel=Karmelitánské nakladatelství|místo=Kostelní Vydří|rok=2012|počet stran=|strany=312 a 313|isbn=978-80-7195-198-8}}</ref>

Mnohé životy jurodivých jsou založeny na bázi [[Legenda|legend]] a nejsou doloženy jako historické postavy. Může to způsobovat i to, že se pohybovali v těch nejnižších společenských vrstvách, a tak o různých bláznech vznikalavznikaly jen orálně tradovanátradované informace. Na popis životů jurodivých jako svatých měla vliv [[hagiografie]], která popisuje jejich život a skutky a zasazuje je do historického děje.

Z dnešního psychologického hlediska chápe „jurodivý“ pravděpodobně jurodivý sám sebe ve třech formách:<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=10|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>

Nejvýrazněji se jurodivost (Юро́дство, ze staroruského výrazu юродъ — blázen) prosadila právě v [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církvi]], kde byl jeho průkopníkem ve 13. století Prokopij Usťjužský, původně německý kupec, který odvrhl jmění a stal se asketou. Ruská pravoslavná církev [[Pravoslaví#Svat.C3.AD a zem.C5.99el.C3.AD|svatořečila]] řadu jurodivých proroků a kazatelů, jako byli Vasil Blažený (je mu zasvěcen moskevský [[chrám Vasila Blaženého]]), Ioann Moskevský nebo Xenia Petěrburská. Nikola Salos je známý tím, že káral cara Ivana IV. za jeho zločiny a bezbožný život. Jurodiví se jako nová kategorie laické svátosti objevili v ruské církvi přibližně od počátku 14. století. Jurodiví chodili polonazí nebo úplně nazí, úpěli nad osudem národa či města a neváhali se postavit i carům, kteří je však respektovali.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Pospíšil|jméno=Ivo et|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů|vydání=1. vyd|vydavatel=Libri|místo=Praha|rok=2001|počet stran=|strany=302|isbn=ISBN 80-7277-068-3}}</ref> Rozkvět jurodivosti se datuje do 16. století.<ref>{{Citace monografie|příjmení=|jméno=|příjmení2=FEDOTOV|jméno2=Georgij Petrovič|titul=Svatí staré Rusi|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2011|počet stran=|strany=177|isbn=978-80-87378-76-2}}</ref> Ovšem v 17. století. nastal obrat, a to hlavně kvůli [[Petr I. Veliký|Petru I.]], jenž k bláznům pro Krista cítil osobní odpor.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=271|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> V tomto století přestala i [[Koncil|synodální]] církev jurodivé uznávat a začala je pronásledovat.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=167|isbn=01-036-84}}</ref> Vznikl termí "falešné''falešná jurodivosti"jurodivost'', který označoval jakékoliv projevy bláznovství a výtržnosti na veřejnosti, a to předevších v kostelech. aJurodivý tose setak stalostaly předmětem církevníchcírkevního pronásledování. Ve výnosech patriarchy Joasafa ze 14. srpna 1636 „oo přetržení rozmanitých výtržností a zlořádů v moskevských chrámech“chrámech se říká: „A"A tak v době posvátných zpěvů chodí po chrámech bezostyšní štváči po desítkách i více a působí v chrámech veliký zmatek a nepokoj,. nadávajíNadávají si v kostelích a perou se, jiní předstírají, že jsou slabého ducha, aale potompak se ovšem vidí, že mají rozum“.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=127|isbn=01-036-84}}</ref> Většina jurodivých se tedy z důvodu pronásledování přidala ke straně [[Starověrci|staroobřadníkůmstaroobřadníků]], což je považováno za nejslavnější případ politické jurodivosti. <ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=114|isbn=01-036-84}}</ref> <ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=262|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> Ačkoli pak vV 18. století [[Kateřina II. Veliká|Kateřina II.]] úplně pronásledování jurodivých zrušila, ale místní úřady i přesto v pronásledování dlouho pokračovaly a používaly na nich obvyklé metody mučení.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=275|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>

V dnešním ruském pravoslavném diskursu znamená „jurodivý“jurodivý pouze jediné, totiža „jurodivýto blázen pro Krista“Krista. Pravoslavné hledisko spočívá v přesvědčení, že člověk tohoto typu si nasazuje masku bláznovství, aby před světem skryl vlastní dokonalost, a unikl tak marnivé světské slávě. V tomto ohledu se liší od [[Askeze|asketismu]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = IVANOV|jméno = Sergej A|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání =|vydavatel = Pavel Mervart|místo = Červený Kostelec|rok = 2015|počet stran =|strany = 11|isbn = 978-80-7465-131-1}}</ref> Ovšem [[Pravoslaví|pravoslavný]] jurodivý nebyl v žádném případě [[Hereze|heretik]] ani náboženský reformátor, protože nejen nikoho nenabádal, aby ho následoval, ale dokoncepřímo to přímo zakazoval. Jurodivý nebyl ani mystik, protože jeho cílem – až na výjimky – nebylo podělit se s ostatními o svou unikátní zkušenost ze setkání s Bohem.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=16|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>

Světský (nenáboženský) výklad slova jurodivý, který může mít i vícero významů, vznikl v 19. století v Rusku a je užíván v této zemi do dnes.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=10|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> „Jurodivost“Jurodivost je velmi důležitým rysem současného ruského kulturního kódu. Nemá již vazbu na náboženství, ale na habitus chování.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=324|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> Fakt, že pouze Rusové (a pouze oni) bez uvozovek a dalších doplňujících objasnění mohou použít slovo jurodivý ve svém současném jazyce, je nanejvýš příznačná a svědčí o významu a zakořeněnosti tohoto jevu v ruské kultuře.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=9|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>

==== Někteří ze zástupců ruských jurodivých ====

===== Před [[Christianizace|christianizací]] RuskaNejznámější =====

* Isaakij Pečerský (první ruský jurodivý) byl mnichem Kyjevsko-pečerskéhoPečerského kláštera (zemřel 1090). Původně byl asketou, ale svedli ho démoni a on tuto cestu opustil. Pak se začal chovat jurodivě a po počátečním posměchu vešel v úctu od ostatních. Ke konci života se vrací ke [[Sergej Radoněžský|koinobiálnímu]] životu a dosahuje dlouho očekávaného oproštění se od vášní.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=198|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>

Jako základní určení jurodivých postav, je možné vidět již v Novém zákoně, kde [[Pavel z Tarsu|Apoštol Pavel]]„ napsal důležitý výrok "My jsme blázni pro [[Kristus|Krista]]" (řecky: ''hémeis móroi dia Christon'')“ (1 Kor 4,10). [[Sýrie|Kde Syrská]] podoba [[Řecko|řeckého]] výrazu "móros" v tomto textu zní "sakla" což je v jiném pédu zní '''''salos'', jež je v řečtině vyhrazeným označením pro tyto askety.'''<ref>{{Citace monografie|příjmení = BORRIELLO|jméno = Luigi, ed. et al|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Slovník křesťanských mystiků|vydání =|vydavatel = Karmelitánské nakladatelství|místo = Kostelní Vydří|rok = 2012|počet stran =|strany = 212 a 213|isbn = 978-80-7195-198-8}}</ref>