Ruské impérium: Porovnání verzí

 

== Územní vývoj Ruské říše ==

{{Podrobně|Dějiny Ruska}}

=== Moskevská Rus ===

 

Vedle územní expanze byla pro vznik Ruska významná také ideologická prestiž, kterou Moskvě zajistil právě Ivan III. svatbou s [[Byzantská říše|byzantskou]] princeznou Sofií a přijetím byzantského orla jako státního znaku a titulu [[car]]a (od slova ''caesar'' = císař) v roce [[1472]]. Na tuto imperiální tradici a zvláště ideologii [[Třetí Řím|Moskvy – Třetího Říma]] navázal také [[Petr I. Veliký]], který ruskou koncepci říše více pozápadnil.

=== 17. století ===

K nejvýznamnějším územním ziskům 17. století patřilo získání [[Levobřežní Ukrajina|levobřežní]] [[Ukrajina|Ukrajiny]] (Malá Rus) a její následné postupné připojení k Rusku jako gubernie. Tyto zisky ukazovaly na novou orientaci Moskvy směrem na západ, konkrétněji směrem k Polsku a k [[Pobaltí]], jejichž strategický význam si ruští carové dobře uvědomovali.

 

Stranou nezůstávaly ani oblasti jihovýchodní kolem [[Černé moře|Černého moře]], doposud kontrolované [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] nebo jejími klienty. Kontrola nad Černým mořem a potažmo kontrola [[Bospor]]u a [[Dardanely|Dardanel]] se staly dalším z klíčových momentů ruské imperiální expanze od Petra I. Velikého až do roku 1917. Rusko postupně získalo kontrolu nad pobřežím Černého moře (dobytí [[Azov]]a bylo první vlaštovkou) a svoji pozici v regionu upevnilo připojením [[Gruzie]] na počátku 19. století ([[1810]]).

=== 18. století ===

V 18. století se Rusko také významně rozšířilo směrem na západ. Za Petra I. Velikého a jeho nástupců bylo k Rusku zcela připojeno [[Pobaltí]] (dobyto na Švédsku), za [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny II. Veliké]] získalo Rusko východní oblasti polsko-litevské [[Rzeczpospolita|Rzeczi Pospolité]] (část [[Litva|Litvy]], východního Polska a [[Bělorusko|Běloruska]]) a také [[Krym]] s přilehlou částí jižní Ukrajiny, kde byly založeny přístavy [[Sevastopol]], [[Cherson]] a [[Oděsa]]. Jako výsledek [[Finská válka|Finské války]] bylo v roce [[1809]] k Rusku také připojeno [[Finsko]] mající status autonomního [[Finské velkoknížectví|velkoknížectví]]. Tím se ruská expanze směrem na Západ v podstatě zastavila.

=== 19. století ===

Během 19. století se ruské teritorium rozšířilo ještě o několik oblastí: vedle [[Kavkaz]]u a [[Zakavkazsko|Zakavkazska]] se jednalo o [[Besarábie|Besarábii]] (1812) na jihu a jihozápadě, a dále o oblasti ve střední Asii ([[Chiva]] a [[Buchara]] připojeny v letech 1869–1885). Středoasijská expanze byla součástí ruské koloniální politiky a jeho velmocenského soupeření v regionu s [[Spojené království|Velkou Británií]]. Oblast [[Střední Asie]] a oblast kolem [[Kaspické moře|Kaspického moře]] umožňovaly přístup do [[Persie]], [[Afghánistán]]u a odtud do britské [[Indie]].

 

=== Úpadek Ruské říše ===

Ačkoliv Ruské impérium ještě rostlo, již v průběhu [[19. století]] se prohluboval jeho úpadek po vítězství konzervatismu v napoleonských válkách. Nízká míra [[vzdělanost]]i nižších vrstev obyvatelstva, [[absolutismus]], [[zaostalost]] vesnice a [[zemědělská výroba|zemědělské výroby]], dědictví [[nevolnictví]], [[národnostní otázka]] a [[nacionalismus]], a konečně obecně pomalá modernizace země, vedly k prohlubování vnitřní krize Ruska. Jedním z projevů krize byla porážka Ruska v [[Krymská válka|Krymské válce]] ([[1853]]-[[1856]]) a prodej [[Aljaška|Aljašky]] [[Spojené státy americké|Spojeným státům americkým]] ([[1868]]).

 

=== Byrokracie a armáda ===

[[Soubor:TzarNicholasAmongTroops.jpeg|vpravo|náhled|Car [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláš II.]] a ruští vojáci během první světové války]]

Významným pilířem ruského státu byla samozřejmě sociální vrstva ruské byrokracie. Představy o tom, že carské Rusko mělo přebujelou byrokracii, jsou mylné. Podle statistiky z roku [[1897]] tvořila státní správa pouhých 0,75 % všeho obyvatelstva Ruska.<ref name="Shanin">SHANIN Theodor. ''Russia as Developing Society. The Roots of Otherness: Russia‘ s Turn of Century''. Vol.1. New Haven – London 1985, s. 64</ref> Základy ruské moderní byrokracii nepoložil nikdo jiný než [[Petr I. Veliký]], který systematizoval a reorganizoval celou [[státní správa|státní správu]] Ruska a zavedl instituci státního úředníka. [[Tabulka hodností]] (1722) potom přesně stratifikovala ruskou byrokracií do celkem 14 hodnostních tříd. [[Orlando Figges]] shrnuje, že carskému Rusku rozhodně nechyběla profesionální a vzdělaná byrokracie, ale její problém spočíval ve skutečnosti, že ruská byrokracie byla v určitém smyslu hybridem, ve kterém se smísila tradice ruského [[patrimonialismus|patrimonialismu]] s pruským systémem racionalizované správy. Tato situace vedla k tomu, že ruská [[byrokracie]] často a jednoduše podléhala blahovůli carského [[dvůr|dvora]] a obecně postrádala některé hlavní charakteristiky moderní byrokracie jako jsou řádné procedury, pevně stanovené institucionální vztahy nebo řádné právní postupy. Druhým problémem byla skutečnost, že byrokracie neměla pevně zakotvené postavení ve všech částech Ruska. V mnoha regionech sehrávala administrativní roli ruská carská [[armáda]], a tedy vojáci.<ref>FIGGES Orlando. ''Lidská tragédie. Ruská revoluce 1891–1924''. Plzeň-Praha 2000, s.65</ref>

 

[[Armáda]] (pozemní i flotila) tvořila poslední sekulární skupinu obyvatelstva Ruska s velkým vlivem na politický vývoj a situaci státu. Její význam byl tím větší čím více Rusko po roce 1721 expandovalo a rozšiřovalo své teritorium. Vedle toho měla armáda neopomenutelné represivní funkce. Celkově tvořili vojáci celkem 1 % všeho obyvatelstva Ruska (1897).<ref name="Shanin"/> Podobně jako byrokracie, byla i armáda mnohonárodní sociální vrstvou, ve které sloužili vojáci ze všech konců Ruské říše. Nejvyšší posty byli v rukou ruské aristokracie (viz výše) a podobně jako v jiných monarchii této doby (například Prusko a Rakousko[–Uhersko])docházelo na nejvyšších stupních ruské vládního systému k mísení vojenských a civilních funkcí (na úrovní gubernátorů, ministrů atp.).

 

 

=== Rolnictvo ===

V roce [[1897]] tvořili 77,1 % obyvatelstva Ruska [[Zemědělec|rolníci]], což potvrzovalo postavení Ruska jako agrárního státu.<ref>CHRISTIAN David. cit.d., s. 40</ref> Nicméně tato obrovská masa obyvatelstva nebyla zcela homogenní. Například v západních oblastech Ruska neexistovalo [[nevolnictví]] dávno před jeho oficiálním zrušením v roce [[1861]], tamní rolníci hospodařili na soukromé půdě a nebyla zde [[obščina]]. Ve středním Rusku byla situace odlišná. Zdejší rolnictvo bylo hluboce zakořeněné v nevolnickém systému a těžko se přizpůsobovalo požadavkům doby na větší flexibilitu a [[inovace]] i v zemědělské oblasti. Mimo to zde stále dominovala obščina a postoje k soukromému vlastnictví půdy byly spíše negativní. <br />

Masa rolnictva byla hlavním lidským zdrojem Ruské říše po celé 19. století. Jeho význam byl samozřejmě také ekonomický. Rusko bylo v podstatě po celé 19. století až do První světové války závislé na produkci obilí, která byla samozřejmě plně svázána s rolnictvem. 16-20 % ruského [[národní produkt|národního produktu]] představoval export obilí a celkem tři čtvrtiny tohoto obilí pocházely z produkce ruského rolnictva.<ref>SHANIN Theodor. cit.d., s. 143 a 144.</ref> Nicméně z rolnictva se také rekrutovali zemědělští a průmysloví [[dělník|dělníci]], jejichž počty se během druhé poloviny 19. století zvyšovaly.