Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 3 lety
delink, +wikilink
{{Infobox - spisovatel}}
[[Soubor:Donskoy monastery 10.jpg|thumb|333x333px|Čaadajevův hrob v Moskvě ]]
'''Petr Jakovlevič Čaadajev''', rusky Пётр Я́ковлевич Чаада́ев ([[27. květen|27. května]] / [[7. červen|7. června]] greg. 1794, [[Moskva]] —[[14. duben|14. dubna]] / [[26. duben|26. dubna]] greg. 1856, tamt.) byl ruský křesťanský filosof a politický myslitel, ostrý kritik ruské společnosti a autor „Filosofických listů“. Velkou pozornost mu věnoval [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]].
 
== Život ==
Narodil se ve staré a vzdělané šlechtické rodině jako vnuk historika M. M. Ščerbatova, ale brzy osiřel. Společně s mladším bratrem vyrůstali v domě strýce, knížete D. M. Ščerbatova, kde se jim dostalo vynikajícího vzdělání. V letech 1807-1811 studoval na [[Moskevská univerzita|Moskevské univerzitě]], kde se spřátelil s [[Alexandr Sergejevič Puškin|A. S. Puškinem]], který mu věnoval několik básní, s [[Alexandr Sergejevič Gribojedov|A. S. Gribojedovem]] a dalšími. Studia však nedokončil a roku 1812 vstoupil do armády, bojoval v [[Bitva u Borodina|bitvě u Borodina]], účastnil se v [[Bitva u Chlumce (1813)|bitvy u Chlumce]], kde bojoval v útoku na bodák, v tažení prošel až do [[Paříž]]e a byl několikrát vyznamenán. Obdržel [[Řád sv. Anny (Rusko)|Řád svaté Anny]] a [[Chlumecký kříž]]. Roku 1814 vstoupil v [[Krakov]]ě do zednářské lóže, z níž roku 1823 vystoupil. Roku 1817 se stal pobočníkem velitele gardového pluku v [[Puškin (město)|Carském Selu]], u jehož jedné roty vypukla roku 1820 vzpoura. Velitel vyslal Čaadajeva, protože u této roty dříve sloužil, aby celou věc vysvětlil carovi, který byl právě v [[Opava|Opavě]]. S carem [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandrem I.]] měl Čaadajev více než hodinový rozhovor, v následujícím roce byli vzbouřenci potrestáni a Čaadajev nečekaně požádal o propuštění ze služby. V dopise vysvětlil, že nemohl sloužit v armádě, kde se tak tvrdě jedná s lidmi. Současně vstoupil do tajného „Severního spolku“ budoucích [[Děkabristé|děkabristů]], jejich činnosti se však neúčastnil.
 
Ve společnosti byl Čaadajev velice známá a obdivovaná osoba, jak pro své vystupování, tak pro osobní laskavost a jakousi mravní a duchovní sílu, která z něho vyzařovala. Roku 1823 se mu zhoršilo zdraví, rozdělil si majetek s bratrem a vydal se na cesty po Evropě. Navštívil Anglii, Francii, Švýcarsko, Itálii a Německo. Zajímali ho francouzští romantici a největší dojem na něho udělal papežský Řím. Trvale ho ovlivnilo setkání s německými filosofy, zejména se [[Friedrich Schelling|Schellingem]] a [[Franz von Baader|Baaderem]], s nimiž si pak dlouho dopisoval. Roku 1825 se v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]] setkal s velkoknížetem [[Konstantin Pavlovič|Konstantinem Pavlovičem]], očekávaným následníkem trůnu, a roku 1826 se nečekaně vrátil do Ruska.
 
Hned na hranicích byl zatčen a vyslýchán pro podezření z účasti na děkabristickém povstání, ale po několika týdnech byl na zásah cara propuštěn. Policie ho však trvale sledovala. Pobýval hlavně na vesnici, kde žil jako samotář, hodně četl a v letech 1827-1831 napsal „Filosofické listy“. Od roku 1831 se zase začal objevovat ve společnosti a jeho rukopisy kolovaly mezi vzdělanci. Roku 1836 otiskl časopis „Teleskop“ první z jeho „Listů“, který způsobil společenské zemětřesení. Časopis byl zakázán, vydavatel poslán do vyhnanství a cenzor propuštěn. Čaadajev byl úředně prohlášen za šílence, žil v domácím vězení a pod trvalým dohledem, napsal však odpověď „Apologie bláznova“, která ovšem nesměla vyjít. O rok později byl dozor zmírněn pod podmínkou, že nebude nic psát.