Verze z 31. 1. 2016, 11:40 editovat Foxx70 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 930 editací Rozšíření ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 4. 6. 2016, 14:48 editovat zrušit editaci Foxx70 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 930 editací literatura Přejít na další porovnání →
Řádek 23: [[Prototyp]] [[Taylor E-2 Cub]] s otevřenou [[kokpit\|kabinou]] vzlétl roku [[1930]]. Po odchodu šéfkonstruktéra C. G. Taylora ze společnosti Taylor Aircraft Corp. uvedl do firmy její druhý spolumajitel William T. Piper nového technika W. C. Jamouneaua. Po požáru továrny v prosinci 1937 byla výroba přestěhována do pensylvánského Lock Havenu a název společnosti byl změněn na Piper Aircraft Company. Z mírně rekonstruovaných letounů E-2 se stal '''Piper J-2 Cub'''. Dalšími změnami z něj vznikl '''Piper J-3 Cub''' s uzavřenou kabinou a [[letecký motor\|motorem]] Continental o výkonu 29 kW. Piper nabízel Cuby ve třech verzích podle určení a vybavení, z nichž každá se ještě mohla lišit výkonem i typem pohonné jednotky. Základní verzi představoval Cub Trainer, lépe vybaven byl Cub Sport a Cub Seaplane nesl místo kolového [[podvozek letadla\|podvozku]] plováky Edo. Od roku 1938 se jako hlavní typ pohonné jednotky instaloval Continental A-50 o 37 kW ('''J-3C'''). Motory Lycoming O-145, nebo O-145B ('''J-3L''') a Franklin 4AC-150, nebo 4AC-176 ('''J-3F''') se na Cuby montovaly v menším počtu. Další zlepšení výkonů přišlo se zabudováním motoru Continental A-65 o výkonu 48 kW. Asi třicítka '''J-3P''' byla osazena [[hvězdicový motor\|hvězdicovým]] tříválcem Lenape LM-3 Papoose. Civilní J-3 se vyráběly až do roku 1942, kdy ustoupily vojenské variantě '''L-4'''. Řádek 29: Původně se jednalo o civilní stroj, jeho parametry však byly natolik dobré, že ho začala užívat i americká armáda. Za [[Druhá světová válka\|druhé světové války]] sloužil jako kurýrní, pozorovací, spojovací, sanitní, výcvikový a transportní [[letoun]]. Kromě klasického ~~[[podvozek letadla\|~~kolového podvozku]] mohl mít instalován [[lyže]] či plováky. O oblibě svědčí jeho přezdívka "létající [[Jeep Willys MB\|Jeep]]", kterou si letoun vysloužil. Po skončení druhé světové války byly stroje dále vyráběny do roku 1950 jak pro civilní ('''PA-11 Cub Special'''), tak pro vojenské účely ('''L-18''' a '''L-21'''). Pohon se postupně měnil od čtyřválcového motoru Continental C90-12F o výkonu 67 kW až po čtyřválcový Avco Lycoming O-320 o výkonu 112 kW. Letouny byly užívány v různých evropských státech včetně [[Československo\|Československa]], kde sloužily v leteckých klubech pod označením '''C-8''', ve vojenském letectvu pod názvem '''K-68'''. Letouny byly vyráběny v několika verzích, včetně bezmotorových [[kluzák\|kluzáků]] '''TG-8'''. Celkem bylo vyrobeno úctyhodných 34 849 kusů letounů všech verzí pro vojenské i civilní účely. == Technické údaje == Řádek 53: * {{Citace monografie \| příjmení = Šorel \| jméno = Václav \| odkaz na autora = \| příjmení2 = Velc \| jméno2 = Jaroslav \| odkaz na autora2 = \| titul = Letadla československých pilotů I \| vydavatel = Albatros \| místo = Praha \| rok = 1979 \| počet stran = 430 \| isbn =}} * {{Citace monografie \| příjmení = Šorel \| jméno = Václav \| odkaz na autora = \| příjmení2 = Velc \| jméno2 = Jaroslav \| odkaz na autora2 = \| titul = Letadla československých pilotů II \| vydavatel = Albatros \| místo = Praha \| rok = 1982 \| počet stran = 246 \| isbn =}} * {{Citace monografie \| příjmení = Lowe \| jméno = Malcolm \| odkaz na autora = \| příjmení2 = \| jméno2 = \| odkaz na autora2 = \| titul = Encyklopedie letectví (1848-1939) \| vydavatel = Rebo Production CZ \| místo = Dobřejovice \| rok = 2005 \| počet stran = 303 \| isbn = 80-7234-407-2}} === Externí odkazy ===

Piper J-3 Cub: Porovnání verzí