Křesťanská askeze: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Novověký katolicismus značka: editace z Vizuálního editoru |
doplňky k benediktinskému směru značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 55:
=== Středověký katolicismus ===
S odříkavým životem měl osobní zkušenost [[Benedikt z Nursie]]. Když se kolem něj shromáždilo více mladých lidí, založil klášter v Monte Cassinu. Sepsal vlastní řeholi. Ta se pro příští období stala inspirací pro většinu mnišských řádů. Netrvala na tak přísných formách askeze jako východní mnišství. Později byl život benediktinů výstižně popisován heslem Ora et labora.<ref>DUÉ, Andrea a Juan Maria LABOA. ''Obrazový atlas dějin křesťanství''. Praha: Portál, c1998, s. 78. ISBN 80-7178-221-1. </ref> Askeze má v benediktinském pohledu vést k dokonalosti, a ne popírat osobnost mnichů. Benedikt žádal poslušnost, avšak bral zároveň ohled na jednotlivce a jeho osobnostní rysy.<ref>BUBEN, Milan. ''Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích''. Praha: Libri, 2004, s. 9-17. ISBN 80-7277-087-X. </ref>
V 5. století na křesťanském Západě vyrůstá irské mnišství. Nestalo se známým pouze pro svou vzdělanost. Věhlas mu přinášely asketické praktiky, o kterých se lidé doslíchali. Mezi ně patřil např. tzv. ''crossfigill'', kdy stál mnich s rozepjatými pažemi na znamení kříže bez hnutí a bez spánku, zaujímání bolestných poloh při modlitbách anebo lehání do ledové vody.<ref>SUCHÁNEK, s. 156.</ref> Z řady mnichů, kteří působili při misii na kontinentální pevnině, patří k významným [[Svatý Kolumbán|Kolumbán mladší]]. Byl nejen zakladatelem klášterů, ale pro mnichy sepsal ''Regula monachorum'', jedinou starobylou irskou mnišskou řeholi, která se nám dochovala. Nějakou dobu byla na kontinentu rozšířenější než-li řehole Benediktova. Kolumbán viděl jako užitečné, aby si držel od těla pozemská dobra. Asketickým a nekompromisním jednáním připomínal Jana Křtitele.<ref>BENEDIKT XVI. ''Velké postavy středověké církve''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011, s. 54-59. ISBN 978-80-7195-527-6. </ref>
Se snahou o reformu v benediktinském řádu vystoupil [[Benedikt Aniánský]]. V jeho době bylo již nějaký čas praxí, že světská moc zasahovala do dění v klášterech, např. při jmenování opata. O odstranění těchto zásahů šlo Benediktovi. Benedikt
Také na křesťanském Západě si v době reformních snah v církvi našlo své místo poustevnictví. Rájem pro tento druh askeze se stala Itálie. Známými se pro své poustevnické snahy stali Nilus z Rossana a [[Svatý Romuald|Romuald]], zakladatel kláštera v
Řád [[Cisterciácký řád|cisterciáků]] vzniká z přání vrátit se k prostému benediktinskému životu v odloučenosti, který se dělí mezi práci a rozjímání. [[Robert z Molesme|Robert]], opat kláštera v Molesme, jej zakládá v pusté močálovití krajině. Cílem cisterciáků byla chudoba po Kristově vzoru. Klade se důraz na chórovou modlitbu, duchovní četbu, osobní rozjímavou modlitbu a manuální práci, což má vést ke hluboké vnitřní zbožnosti. Jejich asketický život není krajní, ale důsledný. Řehole cisterciáky vedla k odříkání v samotě, tělesné práci, odmítání renty, přijímání výhradně rostlinné stravy, nošení hrubého oděvu a k mlčenlivosti. Cisterciácký řád po necelých patnácti letech, kdy mu hrozilo vymření, postavil na nohy a oživil [[Bernard z Clairvaux]].<ref>TAMTÉŽ, s. 149-159.</ref> Přísná askeze znamenala spánek zhruba mezi 20.00 a 01.45, jídlo v létě dvakrát denně, v zimě jedenkrát. Mniši jedli pouze obilniny, zeleninu, mléčné produkty, ryby a z nápojů buď vodu nebo víno.<ref>BUBEN, Milan. ''Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích''. Praha: Libri, 2004, s. 156. ISBN 80-7277-087-X. </ref>
Když se objevuje řád [[Kartuziánský řád|kartuziánů]], vyvstává v Evropě životní styl anachoretů z Východu. Charakteristickými rysy se stalo úplné odloučení od světa a společné pěstování kontaktu s Bohem, ale také prostota v liturgii, chudoba, mlčení, samota a posty. Když se potřebují domluvit, používají mezi sebou posunky. Na nahém těle nosili drsné žíněné roucho. Kartuziáni náleželi k nejpřísnějším řádům. Kloubí se v něm rysy cenobitské s anachoretskými. Řeholi převzali Benediktovu, ale již Bruno ji zostřil. Kromě tří obvyklých mnišských slibů přidávají ještě slib mlčenlivosti a odloučenosti.<ref>TAMTÉŽ, s. 307-312.</ref>
| |||