'''Aleksa Šantić''' (v [[srbština|srbské]] [[cyrilice|cyrilici]] '''Алекса Шантић''', [[27. květen|27. května]] [[1868]], [[Mostar]], -[[Bosna a Hercegovina]] – [[2. únor]]a [[1924]], tamtéž) byl [[Bosnapůvodem a Hercegovina|bosensko]][[Srbové|srbský]] básník, jeden z nejvýznamnějších pro [[Srbská literatura|srbskou]] i [[BosenskáBosenskohercegovská literatura|bosenskou literaturubosenskohercegovskou]] literaturu přelomu [[19. století|19.]] a [[20. století]].
== Biografie ==
PůvodemNarodil bylse do zzámožné obchodnické rodiny ausedlé v Mostaru. studovalStudoval v řadě evropských měst, jakomimo např.jiné v [[Terst|Terstu]],čia [[Lublaň|LjubljanaLublani]]. Když se vrátil zpět dodorodného Mostarukraje, byl překvapen tichem, které následovalo po potlačení [[Hercegovské povstání (1882)|protirakouské vzpoury]]. Tam se stal editorem časopisu ''Zora'' (ZářeJitřenka), věnujícího se společenským i kulturním událostem [[Hercegovina|Hercegoviny]]. Kromě toho však také i spolupracoval s řadou jiných vlasteneckých organizací, které v té době v Mostaru i jeho okolí velmi rychle vznikaly. Názorově však Šantić chtěl přemostit bariéru mezi rozděleným [[Bosňáci|muslimským]] a [[Srbové|srbským]] obyvatelstvem. Ovlivněn [[Bosňáci|bosňáckou]] lidovou tvorbou, sepsal řadu milostných básnípísní -– [[sevdalinka|sevdalinek]].
Šantić se jako básník profiloval zcela jinak, než jeho vrstevníci. Zatímco v literatuře regionu hrála prim témata i styl nastolený evropskou kulturou, Šantić se držel vlastenecké tematiky. Ve své básni "''Ostajte ovdje"'' ([[1896]] tvrdě zkritizoval všechny ty, kteří opouštěli svoji rodnou zem aby hledali úspěch v jiných krajích daleko od [[Hercegovina|Hercegoviny]]. Ve známé básni „Pretprazničko''Pretprazničko veče“veče'' ([[1910]]), napsané po smrti členů své rodiny, opsal samotu v domě srbské patriarchální domácnosti. Kromě toho byl autorem celé řady básní, které se v pozdější době zařadily mezi ty významnější, jako např. „Emina“''Emina'' ([[1903]]), „Ne''Ne vjeruj“vjeruj'' ([[1905]]), „Što''Što te nema?“'' ([[1897]]), „Veče''Veče na školju“školju'' ([[1904]]), „O''O klasje moje“moje'' ([[1910]]) a „Moja''Moja otadžbina“otadžbina'' ([[1908]]). Šantić také přeložil [[Písně otroka|Píseň otroka]] [[Svatopluk Čech|Svatopluka Čecha]].
