Kniha Soudců: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Sobekuba (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Řádek 13:
Mezi velmi známé a často ikonograficky zpracovávané příběhy patří především cyklus vyprávění o Samsonovi, silákovi a hrdinovi, jehož síla spočívala v jeho vlasech, které si nesměl stříhat (Samson patřil mezi tzv. „[[nazirejci|nazirejce]]“, staré židovské charismatické hnutí spojené původně se svatou válkou). Nakonec však své tajemství vyzradil své družce Delíle, která jej zradila. Tak Samson upadl do rukou Pelištejců. Když jej však chtěli zabít, Samson si naposledy vyprosil od Boha sílu a podlomil sloupy v budově, kde se nacházel on i velké množství Pelištejců, kteří zahynuli spolu s ním. Samsonovo jednání je dnes někdy rozebíráno v souvislosti se sebevražednými atentáty. Samson před tím, než se zamiloval do zrádné družky, pobil tisíc mužů oslí čelistí a kam tu čelist odhodil, nazval to Rámat-lechí (Vyvýšenina oslí čelisti). Jednou dal třiceti mužům hádanku: "Ze zvířete vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost." Oni správně odpověděli: "Co je sladší než med, co je silnější než lev," jelikož odpověď zjistili od jeho ženy. On jim řekl: "Kdybyste neorali mou jalovicí, moji hádanku byste neuhodli," a dal jim výhru, o kterou se vsadil (třicet pracovních oblečení a třicet svátečních košil). Samson soudil Izrael po dobu dvaceti let.
 
Dalším známým příběhem je vyprávění o Jiftáchovi a jeho dceři. Jiftách, když táhl do boje proti [[Amón]]u, slíbil Bohu, že když vyhraje bitvu, obětuje mu jako zápalnou oběť prvního, kdo mu vyjde vstříc, když se bude vracet domů. Touto osobou je však jeho vlastní dcera, která mu vyjde vstříc, aby jej přivátalapřivítala. Jiftách svůj slib dodrží. U tohoto příběhu se diskutuje nad otázkou lidských obětí v Izraeli.
 
V Izraeli žádné lidské oběti neexistovaly, naopak to bylo něco odporného, něco, co existovalo v okolních národech, které však neměly smluvní vztah s Bohem, a Izraelité se od nich měli odvracet. Soudce Jefta skutečně učinil slavnostní slib Bohu, že pokud Amóna porazí, dá neboli zasvětí Bohu prvního, kdo mu vyjde vstříc, což nakonec byla skutečně jeho dcera, Jefta tento slib dodržel tím, že se jeho dcera nikdy nesměla vdát za muže, a tedy do své smrti zůstala pannou.