Leasing: Porovnání verzí

Základním typem je ''finanční leasing'', kdy financovaný předmět je po celou dobu majetkem financující (leasingové) společnosti a teprve na konci leasingu přechází vlastnictví na zákazníka. Vlastnictví předmětu financování významně snižuje riziko leasingové společnosti. Ta má v případě nedobytnosti pohledávky v ruce silný nástroj, umožňující využít §207 [[trestní zákoník (Česko, 2009)|trestního zákoníku]] o „neoprávněném užívání cizí věci“. Riziko odcizení nebo zničení při havárii je kryto [[havarijní pojištění|havarijním pojištěním]]. Toto pojištění může mít nižší sazby než [[individuální pojištění]], protože leasingová společnost může s pojišťovnou sjednat lepší sazby. Kromě [[pojištění]] předmětu je možné rovněž pojistit riziko nesplácení z důvodu ztráty pracovní schopnosti, ztráty zaměstnání apod. Naše zákony (o [[daň z příjmu|dani z příjmu]], [[daň z přidané hodnoty|dani z přidané hodnoty]]) pojem „leasing“ přímo neobsahují, ale mluví o něm jako o „finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci“. Při dodržení minimální délky (leasingové) smlouvy je možné leasingové splátky započítat přímo do daňově uznatelných nákladů, délka smlouvy je přitom většinou kratší než doba odepisování předmětu při jeho vlastnictví.

 

Speciální formou finančního leasingu je tzv. zpětný leasing, při kterém majitel nějaké věci (dopravního prostředku, výrobního stroje, nemovitosti atp.) tuto věc nejprve prodá leasingové společnosti, která mu následně na tuto věc poskytne finanční leasing, takže původní majitel věc i nadále užívá jako nájemce a průběžně splácí. Po řádném splacení se pak stává majitelem věci zpět. Účelem zpětného leasingu je získat aktuálně potřebnou hotovost.