Nucená práce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplňuji 2. a 3: odstavec, dále přidávám pojednání o Úmluvě o ochraně lidských a práv a zákl. svobod a o vymezování pojmu nucené práce v praxi. Doplňuji i závěr posledního odstavce článku. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 4:
'''Nucené práce''' jsou činnosti, které osoba vykonává proti vlastní vůli z vůle jiné osoby, skupiny osob nebo [[zákon]]a. Nejde jen o práci manuální, vynucována může být právě tak práce duševní.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Wagnerová|jméno=Eliška|příjmení2=Šimíček|jméno2=Vojtěch|příjmení3=Langášek|jméno3=Tomáš|spoluautoři=et al.|titul=Listina základních práv a svobod: komentář.|vydání=1|vydavatel=Wolters Kluwer Česká republika|místo=Praha|rok=2012|počet stran=931|strany=263|isbn=978-80-7357-750-6}}</ref>
K nucené práci patří nesvobodné rozhodování nucené osoby, pramenící z obavy záporných dopadů v případě odmítnutí výkonu práce. Každý člověk na Zemi vyvíjí činnost, která má sloužit jeho potřebám, a to i zprostředkovaně (např. dobrovolnou činností pro jiného za oboustranně odsouhlasenou odměnu apod.) - na rozdíl od toho nucené práce zajišťují vůli jiného subjektu za nulovou nebo neodpovídající odměnu a proti vůli nuceného (ne každá bezplatná práce je však automaticky nucenou prací).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Wagnerová|jméno=Eliška|příjmení2=Šimíček|jméno2=Vojtěch|příjmení3=Langášek|jméno3=Tomáš|spoluautoři=et al.|titul=Listina základních práv a svobod: komentář.|vydání=1|vydavatel=Wolters Kluwer Česká republika|místo=Praha|rok=2012|počet stran=931|strany=265|isbn=978-80-7357-750-6}}</ref> O zákazu nucených prací se hovoří např. v [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod]] nebo v [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]]. První zmíněná mluva přitom vychází jednak z Všeobecné deklarace lidských práv, vydané valným shromážděním OSN v roce 1948, jednak ze starší Úmluvy Mezinárodní organizace práce z roku 1930 (Úmluva č. 29). Právě ta definuje dva základní znaky nucené práce: pohrůžku trestu a fakt, že se pracovník nenabídl k práci dobrovolně.
Zákaz nucených prací, spojený se zákazem otroctví, je v současné době vnímaný jako jedno ze základních lidských práv, jehož smysl je nezpochybnitelný. Historicky je však v podstatě výsadou novověku, pro antiku bylo otroctví samozřejmostí a ani ve středověku nebylo výjimečné. Počátkem ustanovení zákazu byla doba osvícenství. V Rakousku-Uhersku, a tedy i v českých zemích, šlo postupně o zákaz nevolnictví (1781), zákaz otroctví (1811) a později i zrušení poddanstí a roboty (1848). Nucená práce byla obecným zákoníkem občanským zakázaná i za první a druhé republiky, uplatňovat ji začal až nacistický a poté socialistický režim.
=== Předpis č. 2/1993 Sb. ===
Řádek 22 ⟶ 24:
<var>d)</var> ''jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.''
=== Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ===
=== Čl. 4: Zákaz otroctví a nucených prací ===
Čl. 9 Listiny základních práv a svobod se podobá čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (neboli Evropské úmluvě o lidských právech, dále jen EÚLP). Čl. 4 EÚLP se kromě zákazu nucených prací věnuje také zákazu otroctví a nevolnictví. K nuceným pracem pak přidává ještě pojem povinné práce. Výčet činností, které za nucené nebo povinné práce považovat nelze, se téměř shoduje s výčtem v Listině základních práv a svobod. V písmeni d) hovoří šířeji než Listina: namísto jednání přímo uloženého zákonem pro ochranu lidského života, zdraví a práv se zde mluví obecněji o práci či službě, "''která tvoří součást běžných občanských povinností''". V obou případech se ale všechna čtyři písmena týkají činností, jež jsou v obecném zájmu společnosti a uplatňují princip mezilidské solidarity. U obou předpisů také platí, že tyto výčty nejsou vyčerpávající.
O tom, že se konkrétní právní úprava v jednotlivých státech liší, svědčí třeba i písmeno a) čl. 4 EÚLP, v němž se hovoří o pracech požadovaných při výkonu trestu nebo podmíněného propuštění. Zatímco EÚLP ve svém anglickém originále umožňuje uložení těchto prací také osobám v ústavní péči nebo ve vazbě, česká verze kvůli svému překladu uložení nedobrovolné práce osobě ve vazbě neumožňuje.
Z formulace článku 4 EÚLP vyplývá úzká souvislost mezi nucenými pracemi, povinnými pracemi, otroctvím a nevolnistvím. Např. nucená práce může být součástí otroctví, ale o otroctví se může jednat i v případě, kdy soud vyvrátí, že by posuzovaný čin byl nucenou prací. Další podobné pojmy se navíc zahrnují pod některý ze čtyř výše zmíněných, Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP) sem zařadil obchodování s lidmi, a to bez bližšího určení, do které z kategorií patří. K uvedeným pojmům nemá svým způsobem daleko ani diskriminace - jedná-li se o situace, kdy jsou k uloženým činnostem (byť nehodnoceným jako nucená či povinná práce), vybírány diskriminujícím způsobem určité osoby či skupiny osob.
== Vymezování pojmu nucené práce v praxi ==
Ve sporných případech o otázce, zda se jednalo o nucenou či povinnou práci, rozhoduje soud a přihlíží ke konkrétním okolnostem. Z rozsudků ESLP vyplývá, že takovou okolností může být např. přiměřenost zátěže dané práce. (Nenáročná práce nemusí být soudem posuzována jako nucená, ačkoli jinak nucenou prací ve své podstatě je; neúměrně tvrdá práce zase může nakonec vést k rozhodnutí, že je nucenou prací, byť se k ní oběť původně přihlásila dobrovolně. Dále se jedná o tom, zda diskutovaná služba je nebo není předem danou součástí zaměstání, k němuž se žalobce dobrovolně přihlásil, a také je třeba projednat otázky, zda měl žalobce při vykonávání neplacené činnosti dostatek času na výkon finančně ohodnocené práce a zda se při výkonu sporné služby nemohl nechat zastoupit.
Jako příklad konkrétního rozhodnutí ESLP poslouží případ z 90. let, kdy se v německé obci řešilo, zda je nucenou prací povinná služba obecního hasiče (jednalo se o službu nahraditelnou příspěvkem do obecní pokladny). ESLP rozhodl, že se o nucenou práci nejednalo, právě s odkazem na běžné občanské povinnosti, které se dle EÚLP za nucené ani povinné práce nepovažují. (V tomtéž případě však bylo rozpoznáno naplnění skutkové podstaty diskriminace, neboť povinnost hasičské služby či náhradního poplatku měli uloženou pouze muži, nikoli ženy.) Podobný výsledek měla i soudní řízení, v nichž se žalobci snažili do pojmu nucené a povinné práce zahrnout např. povinnost lékaře poskytnou první pomoc, povinnost vlastníků nemovitostí uklízet chodník při náledí nebo povinnost zaměstnavatelů zaměstnávat v daném podílu osoby se zdravotním postižením.
== Nucené práce za druhé světové války ==
Řádek 76 ⟶ 92:
Od ledna do listopadu roku 2012 bylo rozhodnutím Vlády ČR dovoleno úřadům práce, aby nezaměstnaným občanům ČR zprostředkovávaly výkon veřejné služby bez nároku na odměnu. Trestem za nevykonávání stanovené práce bylo odebrání podpory v nezaměstnanosti. Koncem roku 2012 [[Ústavní soud České republiky]] rozhodl, že je povinné ukládání této služby v rozporu se zákazem nucených prací. Jednání úřadů práce bez potrestání viníků a odškodnění dotčených obětí je v příkrém rozporu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Veřejně prospěšné práce a veřejná služba|url=http://www.aktualne.cz/wiki/finance/verejne-prospesne-prace-verejna-sluzba/r~i:wiki:2514/|vydavatel=Aktuálně.cz|místo=|datum vydání=29. 11. 2012|datum přístupu=2016-05-28}}</ref>
Kromě tohoto pokusu o legitimní zavedení formy nucené práce ale v ČR i po celém světě stále existuje její běžné nelegální praktikování, jako je nucení k prostituci nebo nevyplácení smluvených mezd dělníkům, kteří nemohou dát výpověď.<ref>[[Nucená práce]]</ref> Odhady z posledních let uvádění 12, 3 milionu obětí nucené práce (občany České republiky nevyjímaje), z toho asi pětinu tvoří oběti obchodu s lidmi určenými k nuceným pracem.
== Reference ==
| |||