Sauropodi: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
Řádek 1:
{{Taxobox
| jméno = Sauropoda
| výskyt = [[Trias]] až [[křída]], před 210-6566 miliony let
| obrázek = Macronaria.jpg
| popis obrázku = Sauropodi ze skupiny ''[[Macronaria]]''
Řádek 16:
}}
 
'''Sauropodi''' (Sauropoda) byli příslušníci skupiny velkých až obrovských [[býložravec|býložravých]] [[Dinosauři|dinosaurů]]. Vyznačovali se většinou silně prodlouženým [[krk]]em, kvadrupední (čtyřnohou) chůzí, malou velikostí [[lebka|lebky]] v poměru k tělu a často velmi dlouhým ocasem. Někteří sauropodi představují největší suchozemské živočichy všech dob. Vyskytují se od konce [[trias]]u (asi před 210 miliony let) do úplného konce [[Mezozoikum|druhohor]] (před 6566 miliony let) téměř po celém druhohorním světě.
 
== Vývoj ==
Sauropodi vznikli zřejmě koncem svrchního [[trias]]u. Kdy přesně není známo, protože není jasné, které zástupce [[Sauropodomorpha]] lze považovat již za primitivní sauropody. První miliony let, koncem triasu až začátkem [[jura|jury]], sauropodi žili společně s příbuznou skupinou [[Prosauropoda]]. Obě skupiny si byly zevnějškem velice blízké. Už v tuto dobu představovali sauropodi velké a mohutné živočichy (7–10 m dlouhé a vážící i několik tun). Dříve se předpokládalo, že prosauropodi jsou předkové sauropodů, dnes se však paleontologové kloní k názoru, že jde o dvě byť příbuzné, tak samostatně vzniknuvší vývojové větve. Taxon Prosauropoda se již nicméně zhruba od roku [[2010]] mezi odborníky nepoužívá.
 
Od začátku střední jury existovali již pouze vývojově pokročilejší sauropodi, kteří svoji sesterskou skupinu Prosauropoda plně nahradili. Začali dorůstat do větších velikostí, s délkou často v rozmezí 14 až 18 metrů. Objevili se také první obrovští sauropodi. Zkamenělé stopy nalezené v [[Maroko|Maroku]] (Pojmenované rodovým jménem ''[[Breviparopus]]'') svědčí o gigantickém druhu, dosahujícím odhadem podle stop dlouhých 115 cm délky asi okolo 5030 metrů (Mareš 1993, s. 124). Tento údaj je však zřejmě značně nadsazený. Podobných rozměrů však dosáhli i někteří pozdější sauropodi (např. ''[[Argentinosaurus]]''). Během svrchní jury dosáhli sauropodi svého vrcholu. Velmi hojní co do počtu jedinců i druhů, byli stádní zástupci čeledi [[Diplodocidae]], kteří spásali nízkou vegetaci. Během spodní [[křída|křídy]] však už skupina Diplodocidae neměla srovnatelný význam a početně ustupovala. Sauropodi sice nebyli tak početní jako dříve, stále však tvořili velmi důležitou složku fauny. Přežili například zástupci čeledi Brachiosauridae, v hojných počtech se vyskytovali zástupci příbuzné skupiny Titanosauria, kde se vyvinuli někteří zvlášť obrovští zástupci. Další poměrně úspěšnou skupinou byla čeleď [[Rebbachisauridae]].
Dříve se předpokládalo, že prosauropodi jsou předkové sauropodů, dnes se však paleontologové kloní k názoru, že jde o dvě byť příbuzné, tak samostatně vzniknuvší vývojové větve.
 
Svrchní křída byla těžkou ranou pro sauropody. Ze všech skupin prokazatelně přežili jen zástupci skupiny [[Titanosauria]], přičemž dominantní velcí býložravci byli [[Hadrosaurus|hadrosauři]]. [[Titanosauria]] se však vyskytovali v některých oblastech poměrně hojně ([[Evropa]], [[Jižní Amerika]]). Na druhé straně v [[Severní Amerika|Severní Americe]] se jim tolik nedařilo, existuje již pouze jeden prokazatelný rod ([[Alamosaurus]]).
Od začátku střední jury existovali už pouze sauropodi, kteří svoji sesterskou skupinu Prosauropoda plně nahradili. Začali dorůstat do větších velikostí, s délkou často v rozmezí 14 až 18 metrů. Objevili se také první obrovští sauropodi. Zkamenělé stopy nalezené v [[Maroko|Maroku]] (Pojmenované rodovým jménem ''[[Breviparopus]]'') svědčí o gigantickém druhu, dosahujícím odhadem podle stop dlouhých 115 cm délky až okolo 50 metrů (Mareš 1993, s. 124). Tento údaj je však zřejmě značně nadsazený. Podobných rozměrů však dosáhli i někteří pozdější sauropodi (např. ''[[Argentinosaurus]]''). Během svrchní jury dosáhli sauropodi svého vrcholu. Velmi hojní co do počtu jedinců i druhů, byli stádní zástupci čeledi [[Diplodocidae]], kteří spásali nízkou vegetaci. Během spodní [[křída|křídy]] však už skupina Diplodocidae neměla srovnatelný význam a početně ustupovala. Sauropodi sice nebyli tak početní jako dříve, stále však tvořili velmi důležitou složku fauny. Přežili například zástupci čeledi Brachiosauridae, v hojných počtech se vyskytovali zástupci příbuzné skupiny Titanosauria, kde se vyvinuli někteří zvlášť obrovští zástupci. Další poměrně úspěšnou skupinou byla čeleď [[Rebbachisauridae]].
 
Svrchní křída byla těžkou ranou pro sauropody. Ze všech skupin prokazatelně přežili jen zástupci [[Titanosauria]], přičemž dominantní velcí býložravci byli [[Hadrosaurus|hadrosauři]]. [[Titanosauria]] se však vyskytovali v některých oblastech poměrně hojně ([[Evropa]], [[Jižní Amerika]]). Na druhé straně v [[Severní Amerika|Severní Americe]] se jim nedařilo.
 
Je zajímavé, že velcí sauropodi se během kolonizace menších ostrovů několikrát nezávisle na sobě vyvinuli do trpasličí formy (''[[Europasaurus]]'' koncem jury, ''[[Magyarosaurus]]'' koncem křídy).
Řádek 57 ⟶ 55:
 
=== Držení krku ===
 
Během minulých desetiletí byli sauropodi zobrazováni s velmi ohebným krkem. Primitivní sauropodi sice skutečně měli krky poměrně ohebné ale výzkumy z posledních let ukázali, že krk byl u vyspělých forem méně ohebný než se myslelo, přičemž byl nošen převážně na vodorovné linii společně s zády. Příbuzní rodu ''[[Diplodocus]]'' a některé jiné formy (''[[Cetiosaurus]]'') byli schopni zvednout krk nad úroveň zad jen velice omezeně, což jim ale nijak nepřekáželo při spásání nižšího rostlinstva, přičemž ohebnost krku do stran byla docela velká. Dokonce i dinosauří ekvivalent [[žirafa|žiraf]], příbuzní rodu ''[[Brachiosaurus]]'' (Brachiosauridae), často zobrazovaný s krkem kolmým na zem, míval krk vztyčený jen pod úhlem 40 až 50 stupňů. Při vztyčeném krku by mělo [[srdce]] enormní problémy pumpovat [[krev]] 8 metrů k hlavě a zvíře by mohlo upadnout do bezvědomí.
 
Řádek 67 ⟶ 64:
 
== Největší sauropodi ==
I když tendence k nabírání tělesné velikosti je patrná jak u sauropodů, tak u prosauropodů, největších rozměrů dosáhli právě zástupci sauropodů, kam se řadí největší a nejtěžší suchozemští živočichové všech dob.<ref>http://blogs.plos.org/paleocomm/2016/05/10/the-evolution-of-giants/</ref> Při určení konkrétních rekordů však nastává problém – čím větší zvíře bylo, tím méně je z něj známo. Druhým problémem jsou velikostní rozdíly mezi jedinci téhož druhu, které jsou způsobeny tím, že sauropodi zřejmě rostli po celý život. Dobrým příkladem je třeba africký ''[[Giraffatitan]]'' (někdy považovaný za druh rodu ''[[Brachiosaurus]]''), který byl průměrně 25 metrů dlouhý, ale největší jedinci údajně dosahovali délky až 33 metrů, což je téměř o 30 % více. Když jsou známy pozůstatky jen jediného zástupce druhu, je prakticky nemožné určit, zda šlo o průměrně velkého tvora nebo spíš obra na poměry svého druhu.
 
Problematická je nejen tělesná velikost, ale i&nbsp;hmotnost. Původní astronomická čísla odhadovaná pro některé rody (136 - 180 tun pro rod ''Ultrasaurus'', dnes již navíc neplatný) byla snížena o&nbsp;celou třetinu až polovinu. Sauropodi totiž disponovali, jak se ukázalo teprve před nedávnem, značně rozsáhlou soustavou vzdušných vaků a dutých kostí.