Právo na spravedlivý proces: Porovnání verzí

'''Právo na spravedlivý proces''' (neboli '''právo na spravedlivé soudní řízení''' či '''právo na spravedlivé řízení''') je jeden ze základních pilířů [[právní řád|právních řádů]] všech [[demokracie|demokratických]] států<ref>KMEC, J. ''Evropská úmluva o lidských právech: komentář''. Praha: C.H. Beck, 2012. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-365-3. s. 573</ref>, které svým občanům garantují nezávislou a nestrannou [[soudní moc]]. Podstatou tohoto práva je možnost domáhat se svých práv u nestranného soudu. Právo na spravedlivý proces řadíme mezi [[základní lidská práva]] a jeho porušení je tak postižitelné nejenom na zákonné úrovni, ale i prostřednictvím ochrany ústavněprávní. Právo na spravedlivý soudní proces představuje možnost pro každého jedince využít všech právních institutů a záruk, které nám tento právní řád nabízí. Tato definice je v souladu s pojmoslovím [[Evropský soud pro lidská práva|Evropského soudu]].<ref>Sudre, F. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Preses Universitaires de France, 1989, s. 173</ref> Samotný pojem "právo na spravedlivý proces" nepoužívá žádný zákonný ani mezinárodní předpis, ale byl vytvořen judikaturou [[Evropský soud pro lidská práva|Evropského soudu pro lidská práva]].<ref>WAGNEROVÁ, E. et. al. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6. s. 728 - 729</ref> Ve 20. století se právo na spravedlivý proces se stalo jedním ze základních znaků demokratického [[Právní stát|právního státu]].

Již v roce 1215 bylo ve Velké listině svobod ([[Magna charta libertatum]]) toto právo zakotveno hned v několika článcích. Například v čl. 39 bylo psáno, že žádný svobodný nesmí být zadržen ani zbaven práv bez řádného vydání právoplatného rozsudku jemu rovných či na základě práva země. V čl. 21 bylo zakotveno právo [[baronet]]ů na přiměřenost trestu uděleného jedině soudci jim rovnými, v čl. 40 zákaz odepření či zdržování spravedlnosti atd. Roku 1679 bylo toto právo zakotveno v Anglii králem [[Karel II. Stuart|Karlem II.]] v [[Habeas Corpus Act]], kde bylo zaručeno, že věznění bude vždy posouzeno bezúhonným soudcem.<ref>[[Pavel Molek|MOLEK, Pavel]]. Právo na spravedlivý proces. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Ediční řada Lidská práva. ISBN 9788073577483. s. 18 - 19</ref> V roce 1689 bylo pak zakotveno v Bill of Rights [[Vilém I. Oranžský|Viléma I. Oranžského]], nizozemského hraběte.

Až v 18. století začaly vznikat katalogy lidských práv shrnující roztříštěnou právní úpravu do ucelených předpisů. Prvním vzniknuvším dokumentem je [[Virginská deklarace]] z roku 1776 přijatá v USA. Na ni navazovala francouzská [[Deklarace práv člověka a občana]] přijatá v roce 1789 inspirovaná americkým vzorem. Na našem území byl podobný katalog přijat až v roce 1811 císařem [[František I. Rakouský|Františkem I.]] a to v rámci [[Všeobecný zákoník občanský|Všeobecného občanského zákoníku]].<ref>SPOUSTOVÁ, Petra. ''Právo na spravedlivý proces'' [online]. Brno, 2008 [cit. 2016-05-23]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/107765/pravf_m/DP_Pravo_na_spravedlivy_proces.pdf Diplomová práce. Masarykova univerzita.</ref>

Subjektem práva na spravedlivý proces je každá [[Fyzická osoba|fyzická]] i [[právnická osoba]]. Tento termín zakotvuje Úmluva, ve které je napsáno v čl. 6, že subjekt práva na spravedlivý soudní proces je každý, kdo podléhá jurisdikci signatářů Úmluvy. Subjektem tak jsou nejen [[státní občané]], ale i [[Cizinec|cizinci]], [[Osoba bez státní příslušnosti|osoby bez státní příslušnosti]] i osoby neznámého pobytu. Není ani vyloučeno, aby se na Evropský soud obrátily osoby [[Zletilost|nezletilé]] či zbavené [[svéprávnost]]i prostřednictvím svého [[Zákonný zástupce|zákonného zástupce]]. Subjekty jsou rovněž [[Právnická osoba|právnické osoby]] (ovšem pouze nestátního charakteru) a také skupiny osob – čl. 34 Úmluvy. Takovou osobou může být i [[politická strana]], nikoliv však např. orgán místní správy či samosprávy, jakým je např. [[obec]].<ref>PŘIDAL, Ondřej. ''Právo na spravedlivý proces v civilním řízení'' [online]. Brno, 2010 [cit. 2014-08-29]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/12410/pravf_d/Disertace.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita.</ref>