Právo na spravedlivý proces: Porovnání verzí

'''Právo na spravedlivý proces''' (neboli '''právo na spravedlivé soudní řízení''' či '''právo na spravedlivé řízení''') je jeden ze základních pilířů [[právní řád|právních řádů]] všech [[demokracie|demokratických]] států<ref>KMEC, J. ''Evropská úmluva o lidských právech: komentář''. Praha: C.H. Beck, 2012. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-365-3. s. 573</ref>, které svým občanům garantují nezávislou a nestrannou [[soudní moc]]. PodstataPodstatou tohoto práva je možnost domáhánídomáhat se svéhosvých právapráv u nestranného soudu. Právo na spravedlivý proces řadíme mezi [[základní lidská práva]] a jeho porušení je tak postižitelné nejenom na zákonné úrovni, ale i prostřednictvím ochrany ústavněprávní. Právo na spravedlivý soudní proces představuje možnost pro každého jedince využít všech právních institutů a záruk, kterýkteré nám tento právní řád nabízí. Tato definice je v souladu s pojmoslovím Evropského soudu.<ref>Sudre, F. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Preses Universitaires de France, 1989, s. 173</ref> Samotný pojem "právo na spravedlivý proces" nepoužívá žádný zákonný ani mezinárodní předpis, ale byl vytvořen judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.<ref>WAGNEROVÁ, E. et. al. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6. s. 728 - 729</ref> Ve 20. století se právo na spravedlivý proces se stalo jedním ze základních znaků demokratického [[Právní stát|právního státu]].

Již v roce 1215 bylo ve Velké listině svobod ([[Magna charta libertatum]]) toto právo zakotveno hned v několika článcích. Například v čl. 39 bylo psáno, že žádný svobodný nesmí být zadržen ani zbaven práv bez řádného vydání právoplatného rozsudku jemu rovných či na základě práva země. V čl. 21 bylo zakotveno právo [[baronet]]ů na přiměřenost trestu uděleného jedině soudci jim rovnými, v čl. 40 zákaz odepření či zdržování spravedlnosti atd. Roku 1679 bylo toto právo zakotveno v Anglii králem Karlem II. v [[Habeas Corpus Act]], kde bylo zaručeno, že věznění bude vždy posouzeno bezúhonným soudcem.<ref>[[Pavel Molek|MOLEK, Pavel]]. Právo na spravedlivý proces. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Ediční řada Lidská práva. ISBN 9788073577483. s. 18 - 19</ref> V roce 1689 bylo pak zakotveno v Bill of Rights [[Vilém I. Oranžský|Viléma I. Oranžského]], nizozemského hraběte.

Až v 18. století začaly vznikat katalogy lidských práv shrnující roztříštěnou právní úpravu do ucelených předpisů. Prvním vzniknuvším dokumentem je Virginská deklarace z roku 1776 přijatá v USA. Na ni navazovala francouzská [[Deklarace práv člověka a občana]] přijatá v roce 1789 inspirovaná americkým vzorem. Na našem území byl podobný katalog přijat až v roce 1811 císařem [[František I. Rakouský|Františkem I.]] poda jménemto v rámci [[Všeobecný zákoník občanský|VšeobecnýVšeobecného občanskýobčanského zákoníkzákoníku]].<ref>SPOUSTOVÁ, Petra. ''Právo na spravedlivý proces'' [online]. Brno, 2008 [cit. 2016-05-23]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/107765/pravf_m/DP_Pravo_na_spravedlivy_proces.pdf Diplomová práce. Masarykova univerzita.</ref>

Obsahem práva na spravedlivý proces je zejména právo na soudní a jinou právní ochranu, na nezávislost [[soud]]u, jeho nestrannost a zásadarovněž na veřejnostiveřejnost řízení. Projevy práva na spravedlivý proces jsou odlišné v různých typech soudních řízení (více viz obsah práva na spravedlivý proces v jednotlivých zákonech).

Hlava pátá Listiny<ref>Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.</ref> s názvem ''[[Právo na soudní a jinou právní ochranu]]'' vyjadřuje stejné principy jako Úmluva o lidských právech. Konkrétně čl. 36–40 zaručují právo na soudní ochranu (každý se může domáhat svého práva u soudu), práva v soudním řízení (všichni účastníci jsou si rovni a mají právo na právní pomoc, a nerozumí-li jazyku, pak na [[Tlumočník|tlumočníka]]), právo na zákonného soudce (příslušnost soudu i soudce stanoví zákon) a pravidla [[Trestní stíhání|trestního stíhání]] (např. zakotvení [[presumpce neviny]]). Rovněž je v Listině zakotvena zásada ''[[nulla poena sine lege]]'', tzn. že trestné je jen to jednání, které tak označí trestní předpisy. Všechna tato práva zajišťují, že jednotlivec může dosáhnout ochrany vůči [[Veřejná moc|veřejné moci]]. Hlava pátá Listiny obsahuje procesní garanci uplatňování práv. Bez těchto garancí by totiž jakákoliv ochrana práv byla iluzorní.<ref>WAGNEROVÁ, E. et. al. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6. s. 725</ref>

* GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. <nowiki>ISBN 978-80-7380-454-1</nowiki>.

* JELÍNEK, Jiří et. al. . Trestní právo procesní. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2013. <nowiki>ISBN 978-80-8757-644-1</nowiki>.

* KMEC, J. ''ListinaEvropská základníchúmluva právo alidských svobodprávech: komentář''. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČeskáC.H. republikaBeck, 2012, xxv, 906 s. Komentáře (Wolters KluwerVelké ČR)komentáře. ISBN 978-80-73577400-750365-6.3

* PAVLÍČEK, Václav et al. Ústavní právo a státověda. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015. Student. <nowiki>ISBN 978-80-7502-084-0</nowiki>