Petr Schulhoff: Porovnání verzí

Odebráno 5 bajtů ,  před 7 lety
m
scénárist > scenárist; kosmetické úpravy
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkaz, změna formulace
m scénárist > scenárist; kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor:Petr Schulhoff.jpg|náhled|vpravo|Petr Schulhoff]]
'''Petr Schulhoff''' ([[10. červenec|10. července]] [[1922]] [[Berlín]], [[Německo]] – [[4. květen|4. května]] [[1986]] [[Praha]]) byl český [[režisér]] a [[Scénář|scenárista]]. Je synem hudebního skladatele a klavíristy [[Ervín Schulhoff|Ervína Schulhoffa]], s nímž strávil část života v [[koncentrační tábor|koncentračním táboře]] [[Wülzburg]]. Vrchol své popularity zažíval na přelomu 70. a 80. let, zejména díky svým komediím, jež dle autora životopisu na serveru fdb.cz Mirka Břehovského patřily ke světlým bodům tehdejšího šedého programu [[Československá televize|Československé televize]].
 
Před [[druhá světová válka|válkou]] působil jako herec, po válce však začal pracovat na režisérském postu jako asistent režije v [[Barrandov Studio|barrandovském]] filmovém studiu. Jeho prvotní tvorba sestávala převážně z detektivek (''[[Vrah skrývá tvář]]'' – [[1966]], ''[[Po stopách krve]]'' – [[1970]], ''[[Diagnóza smrti]]'' – [[1979]]), v polovině sedmdesátých let se však začal více věnovat žánru komedie, jež mu přinesly úspěch. Mezi ně patří ''[[Hodíme se k sobě, miláčku?]]'' ([[1974]]), ''[[Zítra to roztočíme, drahoušku…!]]'' ([[1976]]) nebo ''[[Co je doma, to se počítá, pánové]]'' ([[1980]]).
Řádek 9:
Již jako jedenáctiletý si poprvé zahrál ve filmu [[Vladislav Vančura|Vladislava Vančury]] ''„Na sluneční straně“'' ([[1933]]).
 
U filmu začal pracovat hned po skončení války jako asistent režie v [[Barrandov Studio|barrandovbarrandovském]]ském filmovém studiu. Od roku [[1953]] byl režisérem a scénáristouscenáristou v pražském Studiu dokumentárních filmů <ref>Šárka a Luboš Bartoškovi: ''Filmové profily'', Filmový ústav, Praha, [[1966]], str.&nbsp;204</ref>. Do poloviny 70. let natáčel pak převážně detektivní filmy – občas s nádechem mírně ironického humoru. Z jedné detektivní novely [[Eduard Fiker|Eduarda Fikera]] přejal postavu kriminalisty Kalaše, která procházela (ztělesnil ji [[Rudolf Hrušínský]]) filmovými detektivkami Petra Schulhoffa (''[[Vrah skrývá tvář]]'' – [[1966]], ''[[Po stopách krve]]'' – [[1970]], ''[[Diagnóza smrti]]'' – [[1979]]).
 
Natočil i řadu dalších detektivních filmů, postupně však v jeho tvorbě začaly převažovat komedie. Snad jimi chtěl Schulhoff odlehčit dobu [[normalizace]], která v 70. letech v Československu panovala.
Řádek 31:
Oženil se s Marií Šustovou (roz. Arhovou, postupně Prokopcovou, Šustovou a nakonec Schulhoffovou) a vyženil s ní syna Jana z prvního manželství a dceru Kateřinu z druhého manželství. Předkové nevěsty Arhovi spoluvlastnili cukrovar v Židlochovicích a díky tomu byla velmi dobře zabezpečena. S manželkou Marií se velmi milovali.
Dlouhá léta bydlel v bytě ve vícegenerační vile na Barrandově, poté v bytě na Praze 5 - Malvazinkách. Asi dvě desetiletí vlastnil chalupu v Josefově dole v Jizerských horách, následně chalupu ve Svojetíně u Rakovníka.
Byl vášnivým kuřákem a s oblibou kouřil zejména krátké cigarety (které si žiletkou vlastnoručně nařezával) v dlouhé dřevěné špičce. Občas hrával na tahací harmoniku. Jako režisér a scénáristascenárista byl velmi pečlivý a disciplinovaný. Jeho celoživotním přítelem byl herec Miloš Kopecký (s podobným životním traumatem ohledně matky).
Poslední film natočil v r. 1982, poté u něj vypukly zdravotní potíže tělesného i duševního druhu. Když poznal bezvýchodnost své situace, spáchal v r. 1986 sebevraždu předávkováním léky. Pohřební obřad se nekonal, popel z jeho urny byl rozptýlen na hřbitově v Praze-Malvazinkách.<ref name="brehovsky">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Břehovský
Řádek 40:
| url = http://www.kinobox.cz/osoba/32900-petr-schulhoff
| jazyk = česky
}}</ref>
 
== Režijní filmografie ==
424 161

editací