Feromon: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→top: chybí zdroje |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 15:
Což ovšem v žádném případě neznamená, že to již vymizelo. I lidé podvědomě přijímají feromony, které následně ovlivňují jejich chování, aniž by to tušili. Tímto způsobem - stejně jako zvířata - vycítí strach i jiné pocity, jen ne zdaleka tak silně jako zvířata, ale má to vliv na jejich chování, přestože si to neuvědomují. Například: pokud jsou k někomu agresivní, a ten někdo má strach, tak to jejich agresi výrazně stimuluje, a to bez jejich vědomí. A ten, který má strach, když zase ucítí zesílení agrese, tak to stimuluje zase jeho strach, nebo i hněv, v závislosti na kontextu a povaze jedince. Totiž agrese je něco jako zvířecí instinkt lovce, a ten když cítí strach oběti, tak cítí také, že má nějak navrh a to ho stimuluje. Zatímco oběť, u které převažuje právě instinkt strachu, když vycítí silnější agresi lovce, stimuluje to potom jeho strach. Stejně jako u zvířat, ale lidé to prostě vnímají mnohem spořeji. Tak to funguje i u šikany, například ve školách, je to podobné jako ve vlčích smečkách, obvykle jde o agresi většiny vůči nejslabšímu jedinci, a jsou to právě feromony, co stimuluje tohle zvířecí chování, dokazování si, kdo je nadsamace či nadsamice a i když je oběť fyzicky zdatnější, stále může být slabší po psychické stránce a právě tohle vyzradí útočníkům feromony. Neboť u dětí, jak je již výše uvedeno, jsou zvířecí instinkty zpravidla silnější než u dospělých, protože rozum je s věkem potlačuje postupně. Čím více přichází s věkem uvědomění, zkušenosti a sebeovládání, tím více zvířecí instinkty ustupují. Samozřejmě i to je silně individuální záležitost v závislosti na povaze, inteligenci a genomu daných jedinců.
Proč se pes nebo i člověk na nějakém místě cítí jaksi nepříjemně? Například někde, kde se stala vražda, ale oni o tom nevědí? Opět v tom jsou feromony. Ten strach, beznaděj, násilí, bolest a hněv oběti se otiskl ve feromonovém zápachu, který na místě činu zůstává ještě ohromně dlouho po incidentu. Dříve si lidé mysleli, že je v tom nadpřirozeno, protože o feromonech nemohli nic vědět. Dnes už se však ví, že to způsobují právě feromony, ten nepříjemný pocit na místě, kde se stalo neštěstí a naopak. Proč je pes nervózní poblíž hřbitova? Cítí feromony smutku, zoufalství, beznaděje či hněvu, který tam lidé zanechávají. A cítí to mnohem mocněji než lidé, pes takové věci vycítí i tam, kde si člověk ničeho nevšimne.
Že není dosud dokázán ''přímí vliv'' feromonů na chování neznamená, že není. Je dokázáno, že jedinec, který je kupříkladu nastrčen do cizího společenství, tak se mu postupně vlivem feromonů mění chování, tedy i povaha, aniž by o tom věděl, neboť když pak tyto subjekty byly z dotyčných společenství zase odebráni, jejich povaha a chování se pomalu vracelo do normálu a sami to popisovali tak, jakoby je opouštělo něco cizího. Takže z dlouhodobého hlediska jsou feromony schopny měnit i povahu člověka, ale to je logicky dané už evolucí, aby se zástupci jednoho druhu vzájemně shodovali, tak feromony nenápadně mění jejich povahu k obrazu společenství. Stejně to funguje i u hormonů (u žen o 50% rychleji než u mužů). Studie nezvratně prokázaly synchronizaci menstruačních cyklů u dívek např. na koleji k obrazu alfa samice, což je žena s nejsilnějšími feromony, obvykle také s největšími prsy a hezká. Z hlediska evoluce proto, aby se mohli rozmnožovat všechny a samci nedávali přednost těm, kteří nemenstruují. I muži mají svůj hormonální cyklus, ovšem mnohem stabilnější a studie prokázaly, že muži s větším pohlavním údem jsou ostatním mužům, nehledě na chování, zpravidla sympatičtější, z hlediska evoluce proto, aby se drželi u alfa samce, po kterém přirozeně samice nejvíce prahnou. U zvířat to platí taktéž, jen samozřejmě mnohem silněji, neboť ti se tím řídí bez zásahu rozumu.
| |||