Reformní zákon (1832): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
opraveno a doplněno podle en.wiki |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 3:
Požadavky na změnu volebního zákona se objevovaly už před rokem [[1832]], ale nebyly realizovány. Schválený zákon byl navržen [[Whigové|Whigy]], vedenými premiérem [[Charles Grey|Charlesem Greyem]]. Setkal se s velkým odporem [[Toryové|Toryů]] zvláště ve [[Sněmovna lordů|Sněmovně lordů]]. Nicméně pod tlakem veřejného mínění byl nakonec přijat. Zákon přiznal právo na zastoupení v dolní komoře parlamentu pro velká města, která doznala velkého rozvoje v době [[industrializace]] a odebral je malým obcím, takzvaným ''rotten boroughs'' a ''pocket boroughs'', s velmi malým počtem obyvatel, kde zpravidla se stával poslancem majitel pozemku, který volil sám sebe.
Zákon zavedl registraci voličů a omezil vícenásobné volební právo - majitelé pozemků ve více volebních obvodech totiž v každém mohli uplatnit aktivní i pasivní volební právo (například vévoda z [[Norfolk|Norfolku]] mohl být zvolen až v 11 obvodech). Vícenásobné volební právo sice zůstalo (až do roku 1948), ale zkrácením doby voleb ze 40 dní na dva dny se v
Došlo také ke zvýšení počtu osob, které měly právo volit poslance, o přibližně 50–80 %, takže z celkového počtu přibližně 14 miliónů obyvatel Spojeného království mělo nyní volební právo asi 813 000 lidí (asi 6%).
Zákon také poprvé výslovně vyhradil volební právo pouze mužům (''male persons''). Nebývalo sice zvykem v Británii, aby se ženy účastnily voleb, ve výjimečných případech, kdy vdova či dědička zůstala jedinou oprávněnou majitelkou příslušného pozemku, k tomu však docházelo. Přestože ponechání volebního práva urozeným a bohatým ženám mělo své zastánce (například [[Jeremy Bentham]]), nakonec zvítězil názor, že politické zájmy ženy má zastupovat její otec nebo manžel (toto stanovisko bylo znovu potvrzeno v roce 1850 a mezi nespokojenými daňovými poplatnicemi tak vzniklo hnutí za [[volební právo žen]]).
| |||