Přípona souboru: Porovnání verzí

Ve starších typech [[souborový systém|souborových systémů]] byla přípona pevnou součástí názvu souboru a formát názvu souboru se udával ve tvaru N+M kde N je max.maximální počet znaků v názvu souboru a M je maximální počet znaků přípony. Např.Například v [[operační systém|operačním systému]] [[MS-DOS]] mábyl souborovýnázev systémsouboru ve formátu 8+3 (tj. jméno souboru maximálně osm znaků a tři znaky přípona). Původní verze souborového systému [[File Allocation Table|FAT]] početpodporovala znakůtaké v názvu souborůpouze 8+3, dlouhé názvy souborů ve FAT byly podporovány až od systému [[Windows 95]].

V modernějších typech souborových systémů již většinou není přípona samostatnou součástí názvu souboru, ale je přímou součástí názvu souboru, tj. není omezena její délka a název souboru může obsahovat i více oddělovacích znaků přípony. V&nbsp;[[UN*X|unixových systémech]] jsou často používány násobné přípony, například pro označení komprimovaného archivu <code>záloha.tar.gz</code> (soubor byl zpracován postupně nástroji [[tar]] a pak [[gzip]]).

V některých [[Operační systém|operačních systémech]] (například vev [[Microsoft Windows|Windows]]) je pomocí přípony souboru rozpoznározpoznána příslušnýautomaticky [[systémový proces]] automatickyakce, okterá jakýje typse souborusouborem senásledně jednáprovedena. Pomocí tzv. asociovaného programu k příponě souboru vyvoláje operačníbuď systémvyvolán příslušný program, kterým lze soubor spustitzpracovat jako(např. programprohlížeč (veobrázků) Windowsnebo příponaje EXEsoubor aspuštěn COM),jako prohlížetprogram soubor(přípony nebo[[EXE]], jej[[COM editovat(soubor)|COM]], případně[[Dávkový provádětsoubor|BAT]] jinéa definovanémnoho akcedalších).