František Mensi: Porovnání verzí

Mensiho hudební dílo nemá zásadní vliv na vývoj a historii české hudby. Není ani tak početné a bohatě zastoupené v dochovaných chrámových sbírkách jako například dílo Františka Xavera Brixiho (1732-1771), pro český klasicismus tolik významné. Přesto na pozadí tohoto tehdy velmi módního stylu dokázal P. František Mensi tvořit osobitou hudbu. Jeho tvorbu lze rozdělit do tří skupin - motetta a offertoria, mariánské antifony a příležitostné slavnostní skladby kantátového typu. Samotné skladby jsou na vysoké skladatelské úrovni, bohaté na melodie a harmonii. V Mensiho hudbě můžeme slyšet nejen prvky barokní hudby v bohatých houslových doprovodech a v melodicky vystavěném číslovaném basu, ale i klasicistní a v pozdějších skladbách i prvky nastupujícího romantismu. Většinou jsou dvou nebo třídílné, některé v Da Capo první části, jiné A B A´' s náběhem k rondové formě. V dílech užívá recitativy, árie i fugy. Mensiho motetta mají dobově typickou třídílnou stavbu v sonátové formě, kterou vždy užívá v tomto druhu svých děl. Některé opisy v dalších sbírkách jsou bohužel „poraněné“ seškrtáním taktů, vynecháním celých částí nebo jsou neuměle nahrazené jiným textem. Kromě několika tradičních motettových a offertoriových, zejména adventně vánočních textů jsou ostatní zřejmě Mensiho autorská díla. Z nich je cítit opravdovost hluboké víry a z hudebně estetického hlediska i takzvaný vyšší účel – působí na city a zároveň směřují k mravní i duchovní dokonalosti. Z technického hlediska nebyl inovátorem, ale praktickým skladatelem. Sborová sazba je ve srovnání s orchestrální mnohem jednodušší a pěvěcky dostupnější. Osobitým způsobem se drží klasických forem, ale nápaditě se jich ujímá ve zpracování. Užívá melodického basu nejen v nástrojové lince, ten je často bohatší než sopránová hlavní melodie.