František Mensi: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Život: "štěpán" -> Štěpán značka: editace z Vizuálního editoru |
→Dílo: ´- > ' značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 9:
Na svátek Nejsvětější Trojice v roce 1776 byl vysvěcen na kněze a vzápětí 9. června nastoupil jako kaplan ve Smečně, sídelním městě hrabat Martiniců (od r. 1791 Clam Martiniců). V duchovní službě zůstal na martinickém panství po zbytek života. Od 3. června 1787 byl krátce administrátorem v Kvílicích u Slaného a od 7. září se na plných osmnáct let stal farářem v Hobšovicích, kde většinou z vlastních zdrojů a svýma rukama postavil faru. 16. srpna 1805 byl ustanoven farářem v Družci a 4. července 1809 ve Pcherách, kde strávil poslední roky svého života. Pohřben byl poslední den roku 1829 u kostela sv. Štěpána. Hřbitov byl na počátku 20. století zrušen, do dnešních dnů nepřečkala ani budova, kde se František Mensi narodil a neznáme ani jeho podobu. Jediné co se dochovalo a díky čemu byla jeho osobnost vytažena ze zapomnění je jeho znovu objevené hudební dílo v dochované hudební sbírce kostela Nejsvětější Trojice ve Smečně, kde jsou náhodou i nejstarší varhany střední Evropy z roku 1587.
== Dílo ==
Mensiho hudební dílo nemá zásadní vliv na vývoj a historii české hudby. Není ani tak početné a bohatě zastoupené v dochovaných chrámových sbírkách jako například dílo Františka Xavera Brixiho (1732-1771), pro český klasicismus tolik významné. Přesto na pozadí tohoto tehdy velmi módního stylu dokázal P. František Mensi tvořit osobitou hudbu. Jeho tvorbu lze rozdělit do tří skupin - motetta a offertoria, mariánské antifony a příležitostné slavnostní skladby kantátového typu. Samotné skladby jsou na vysoké skladatelské úrovni, bohaté na melodie a harmonii. V Mensiho hudbě můžeme slyšet nejen prvky barokní hudby v bohatých houslových doprovodech a v melodicky vystavěném číslovaném basu, ale i klasicistní a v pozdějších skladbách i prvky nastupujícího romantismu. Většinou jsou dvou nebo třídílné, některé v Da Capo první části, jiné A B A
Co je Mensimu v tvorbě vlastní, je zohlednění významu textu při komponování jednotlivých melodií nebo v celkovém znění myšlenkových částí skladeb. Z hudebně kompozičního hlediska dokázal z textového poselství vytáhnout a zdůraznit jeho podstatu a ve vystavěné melodii udržet nejen smyslové napětí, ale i vyjevit pravý cit. Což v tradiční klasicistní hudbě nebylo častým zvykem. Samozřejmě, že se nemohl z dnešního pohledu vyhnout některým dobovým nešvarům, ale přesto ani jedno dochované dílo nepůsobí mělce nebo až příliš klasicistně jednoduše. K tomu je potřeba dodat, že František Mensi byl životním posláním kněz, ne skladatel. Tudíž nemusel ve vlastní tvorbě dávat přednost kvantitativnímu měřítku, ale mohl si dovolit spíše kvalitativní hledisko. Jistá skladatelská nezralost je pochopitelně patrná u jeho raných děl.
|