Inkluzivní fitness: Porovnání verzí

V [[Evoluční biologie|evoluční biologii]] je teorie '''inkluzivníinkluzivního fitness'''  a model evoluce [[Sociální chování|sociálního chování]], poprvé navrženého [[William Donald Hamilton|W. D. Hamiltonem]] roku 1963. Místo pouze tradičního pojetí, čili nachápání působení jistéhovýhodnosti znaku jako jeho působení na počet potomků ('''''přímá reprodukce'''''), Hamilton prosazoval Hamilton, aby se započítávaly také nepřímo působící znaky,. Toto pojetí se takzvanánazývá '''''nepřímá reprodukce, '''''a je k němu započítané působení na frekvenci znaků v jiných jedincích. Hamiltonova teorie je dnes vedle [[Reciproční altruismus|recipročního altruismu]] považována za hlavní teorii vývoje sociálního chování. V jistém smyslu tuto teorii pak rozšířil také Richard Dawkins ve své teorii Sobeckého genu.

Z genetického úhlu pohledu genetiky je [[Reprodukční úspěšnost|evoluční úspěchúspěšnost]] bezprostředně závislýzávislá na počtu zanechaných kopií uvažovaného genu v populaci. PředPřestože se však před rokem 1964 se obecně věřilo, že jediným způsobem jak toho docílit je zanechat v populaci přímé potomky., NicméněHamiltonova studie Hamiltona z roku 1964 ukázala, že lze dokonce matematicky (s vypůjčením jednoduchých empirických dat) dokázat, že významnou složkou strategie organizmu by měla být také snaha o rozšíření stejných genů u jiných jedinců. Tento efekt je nejlépe pozorovatelný na [[Kin selekce|kin-selekci]], čili podpoře příbuzných jedinců, nicméně hraje roli i jinde, například skrze [[efekt zelenovouse]], souboj pohlaví a [[rodičovský výběr]].

Beldingova veverka je dobrým příkladem jevuposunu od klasického darwinismy. VeverkyPokud udávájítyto výstražnýveverky křikspatří jinýmpredátora, veverkámkřičí přina spatřenívýstrahu predátorasvým druhů. Tím sice sami sebe uvedou do nebezpečí, nicméně mohou zachránit geny jiných veverek (se kterými stále sdílí 99% genofondu).<ref>Mateo JM, 1996. </ref>

[[Eusocialita|Eusociální]] krevety ''[[Synalpheus regalis]]'' [[Eusocialita|eusociální]] krevety  jsou také často uváděny jako příklad inkluzivního fitness. Větší krevety ochraňují před vnějšími útočníky menší. Prakticky pak získají silnější krevety výhodu, pokud naopak jejich potomci svůj gen pro statnost neprojeví. O to zde ale nejde, jde o to, že i menší krevety sdílejí s velkými většinu genů, takže se makroevolucí rozšířily krevety, které ochraňují všechny varianty.<ref name="Colony">{{Šablona:Cite journal|author=J. Emmett Duffy, Cheryl L. Morrison & Kenneth S. Macdonald|title=Colony defense and behavioral differentiation in the eusocial shrimp ''Synalpheus regalis''|journal=[[Behavioral Ecology and Sociobiology]]|year=2002|volume=51|issue=5|pages=488–495|url=http://www.vims.edu/research/units/labgroups/marine_biodiversity/publications/_pdf/Duffy_et_al_2002_BES.PDF|format=PDF|doi=10.1007/s00265-002-0455-5}}</ref>