Tazio Nuvolari: Porovnání verzí

Přidáno 25 bajtů ,  před 3 lety
m
Sjednocení posloupností; kosmetické úpravy
m (Odstranění linku na rozcestník Mercedes s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Mercedes-Benz)
m (Sjednocení posloupností; kosmetické úpravy)
Závodní licenci pro motocykl dostal Nuvolari v roce [[1915]].<ref name="officialsite_bio_1" /> Jeho kariéru zbrzdila [[první světová válka]], během níž sloužil jako řidič v italské armádě.<ref name="officialsite_bio_1" /> V závodě tak debutoval až v roce [[1920]] na Circuito Internazionale Motoristico v [[Cremona|Cremoně]]. Následujícího roku si poprvé vyzkoušel i automobilový vytrvalostní závod, který vyhrál.<ref name="officialsite_bio_1" />
 
V roce [[1925]] se Nuvolari stal mistrem Evropy v třídě 350&nbsp;cm³ díky výhře na Grand Prix Evropy.<ref name="racing_memory_1925">{{Citace elektronické monografie | url=http://racingmemo.free.fr/M%20HISTOIRE/M-HIST%201925.htm | titul=History of the motorcycle race: 1925 | datum přístupu=2007-04-18| vydavatel=Racing Memory| jazyk=French}}</ref> Velkou cenu národů vyhrál čtyřikrát za sebou (1925 – [[1928]])<ref name="racing_memory_nations">{{Citace elektronické monografie | url=http://racingmemo.free.fr/M%20GRAND%20PRIX/MGP-PALM-ITA.htm | titul=History of the Nations Grand Prix and the Italian Grand Prix | datum přístupu=2007-04-18| vydavatel=Racing Memory| jazyk=French}}</ref> a závod na okruhu Lario dokonce pětkrát v řadě (1925 – [[1929]]), vše ve třídě 350&nbsp;cm³ a na motocyklu Bianchi.<ref name="racing_memory_lario">{{Citace elektronické monografie | url=http://racingmemo.free.fr/M%20COURSES%20INTER/MOTO%20LARIO.htm | titul=Il Circuito del Lario | datum přístupu=2007-08-20| vydavatel=Racing Memory| jazyk=French}}</ref>
 
Taktéž v roce 1925 požádala Nuvolariho stáj [[Alfa Romeo]], aby si vyzkoušel jejich závodní vůz. Autu se během závodu zavařila převodovka a Nuvolari měl těžkou havárii,<ref>Simon Taylor, Murray Walker's Formula One Heroes</ref> během níž si zranil záda. Navzdory tomu závodil už o šest dní později v [[Monza|Monze]], když se předtím nechal přesádrovat tak, aby mohl ovládat motocykl,<ref name="rfr2">Anthony Pritchard, A Century of Grand Prix Motor Racing</ref> a zvítězil (podobnou věc předvedl ve své kariéře ještě několikrát).
[[Soubor:Piloti Alfa Romeo 2.JPG|thumb|Nuvolari (čtvrtý zleva), s ostatními jezdci Alfy Romeo a Enzo Ferrarim]]
 
V tomto roce Nuvolari vyhrál svou první RAC Tourist Trophy (podruhé vyhrál v roce [[1933]]). Jedna z legend, které se okolo Nuvolariho kupí, tvrdí, že když jeden ze závodníků rozbil výlohu řeznictví, Nuvolari zajel na chodník a pokusil se vzít si šunku.<ref name="rfr1" /> Sammy Davis, který se toho roku s Nuvolarim seznámil, vzpomíná, že Nuvolarimu se svým způsobem líbily situace, kdy se všechno spiklo proti němu (prý jej nebavilo vyhrávat s nejlepším autem na startu), a že prokazoval velký smysl pro černý humor (když mu Enzo Ferrari koupil zpáteční lístek na Sicílii, kde měl Nuvolari startovat v závodě Targa Florio, Nuvolari mu řekl „''Zpáteční lístek? To si říkáte obchodník? Co když mě nazpět povezou v rakvi?''“.
 
V tomto roce Nuvolari a jeho spolujezdec Battista Guidotti vyhráli závod [[Mille Miglia]] ve voze Alfa Romeo 6C 1750 GS spyder Zagato. Bylo to poprvé, kdy někdo tento závod vyhrál průměrnou rychlostí přes 100 km/h (100,450 km/h). Nuvolari v závodě startoval jako druhý za svým velkým rivalem Achille Varzim. Jak bylo pro Nuvolariho typické, nestačilo mu, že (jezdci startovali v půlhodinových intervalech) v závodě vedl – chtěl i dojet jako první. Proto v noci za hluboké tmy, jakmile spatřil na silnici v dálce Varziho světla, vypnul svoje reflektory, aby jej Varzi nemohl vidět ve zpětných zrcátkách, a rychlostí přesahující 150 km/h se řítil za svým soupeřem několik desítek kilometrů. Světla zapnul až v okamžiku, kdy šokovaného<ref name="rfr1" /> Varziho dojel a předjel těsně před cílem v [[Brescia|Brescii]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.ddavid.com/formula1/mille_miglia_1930.htm | titul = Mille Miglia 1930}}</ref>
Nuvolari se díky tomu, že měl – u něj zcela výjimečně – jedno z nejlepších aut té sezóny, Alfu Romeo P3<ref name="rfr2" /> stal po dvou vítězstvích a jednom druhém místě na evropských velkých cenách mistrem Evropy. Vyhrál navíc Grand Prix Monaka a podruhé Targa Florio (na tento závod vzpomínal jeho mechanik Mabelli: „''Nuvolari mi před startem řekl, abych se pokaždé když vykřikne skrčil na podlahu. Výkřik znamenal, že vjel do zatáčky příliš rychle a že je potřeba snížit těžiště auta, aby se nepřevrátilo. Na podlaze jsem byl celý závod. Nuvolari začal křičet v první zatáčce a přestal až v poslední''“. <ref name="rfr1" /> Jeho traťový rekord zůstal nepřekonán dvacet let.
 
[[28. duben|28. dubna]] toho roku mu italský [[básník]] [[Gabriele d'Annunzio]] věnoval odznak – [[zlato]]u [[Želvy|želvu]] symbolizující opak Nuvolariho rychlosti. Stala se závodníkovým symbolem a talismanem a jeho kanárkově žlutou kombinézu už neopustila.
 
'''1933'''
„''Tazio Nuvolari nebyl jen automobilový závodník. Pro Itálii se stal symbolem, polobohem, legendou symbolizující vše, čeho chtěla mladá Itálie dosáhnout; mužem, který "dokázal nemožné" – ne jednou, ale pravidelně – Davidem, který vítězil nad Goliáši automobilového sportu. Byl to'' Il Maestro.“ Cyril Posthumus<ref name="rfr2" />
 
V tomto roce Nuvolari vyhrál, spolu s Raymondem Sommerem, závod [[24 hodin Le Mans]]. Během závodu se objevila v jejich benzínové nádrži díra, kterou mechanici během zastávek v boxech pokaždé zalepili žvýkačkou.<ref>Geoff Tibballs, Motor-Racing's Strangest Races|</ref> Během závodu devětkrát vylepšil traťový rekord.
 
Vyhrál také podruhé Mille Miglia, tentokrát s Decimem Compagnonim.
'''1936'''
 
V květnu měl Nuvolari další nehodu, během níž si poranil několik obratlů v tréninku na Velkou cenu [[Tripolis]]u. Navzdory tomu, že mohl stěží chodit, dokončil závod na pátém místě.
 
Během závodu Coppa Ciano v Leghornu Nuvolari znovu předvedl svou jedinečnou povahu. Jeho nová Alfa Romeo GP 12 C 36 (4064&nbsp;cm³, 364 HP) měla poruchu hned v prvním kole. Nuvolari se nevzdal. Nechal si zastavit jiné auto svého týmu – shodou okolností to nejslabší (3800&nbsp;cm³) – a přestože jej manažer přemlouval, ať počká na silnější vůz, Nuvolari jen křičel „''Presto! Presto!''“, nasedl do vozu, a, překonávaje v každém kole traťový rekord, znovu dotáhl čelo závodu v němž byly silnější německé vozy (Varzi vzpomínal: „''Podíval jsem se do zrcátka... ohlédl jsem se a spatřil kanárkově žlutou kombinézu. Nuvolari! Madonna mia!''“<ref name="rfr5" /> a nakonec vyhrál. Vyhrál i Velkou cenu Milána.
'''1938'''
 
Ačkoli stále zůstával jezdcem Alfy, na jaře jeho vozu vybuchla palivová nádrž a Nuvolari musel ve vysoké rychlosti vyskočit. Byl vážně popálen a zraněn a poprvé v životě zvažoval, zda se závoděním neskončit.<ref name="rfr5" /> Nakonec se však vrátil a několik měsíců po zranění vyhrál v Monze a poté ještě v [[Donington Park|Doningtonu]]; opustiv nespolehlivou Alfu, závodil za Auto Union.
 
'''1939'''
== Poslední roky ==
 
Nuvolari trpěl alergií na [[výfukové plyny]]. Přes operaci a používání masky při závodech několikrát chrlil krev. Nikdy ovšem nevzdal. Zúčastnil se 130 závodů, z nichž 64 vyhrál a 17krát byl druhý. Poměr vyhraných a nedokončených závodů je u něj vyšší než u jiných jezdců.<ref name="rfr5" /> V roce [[1952]] měl mrtvici, po níž zůstal částečně ochrnut. Zemřel ve své posteli roku [[1953]] po druhé mrtvici.<ref name="rfr6">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,818755-1,00.html | datum přístupu = 2007-04-18 | titul = Time Magazine}}</ref> Na jeho poslední cestě jej vyprovázelo celé město, v němž se ten den zastavil život. Jeho pohřbu se zúčastnilo 55 000 lidí; průvod byl míli dlouhý a jeho rakev, umístěnou na automobilovém podvozku, tlačili [[Alberto Ascari]], Luigi Villoresi a [[Juan Manuel Fangio]].<ref name="rfr6" />
 
Nuvolariho heslem bylo „''Zvítězit nebo padnout''“. Enzo Ferrari o něm řekl: „''Byl to největší jezdec. Jezdec velkého stylu s nejstatečnějším srdcem. Bojovník, který se ze závodu nikdy nevrátil pokořen''“. <ref name="rfr5" />
 
Byl vynálezcem a průkopníkem tzv. „four-wheel drift“, kontrolovaného smyku všech čtyř kol, který později propracovali Juan Manuel Fangio a [[Sir]] [[Stirling Moss]].
 
Byla po něm pojmenována tři auta: Alfa Romeo Nuvola,<ref name="supercards">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.supercars.net/cars/35.html | titul=1996 Alfa Romeo Nuvola Concept | datum přístupu=2007-07-31 | vydavatel=Supercars.net}}</ref> EAM Nuvolari S1, a [[Audi]] Nuvolari Quattro.<ref name="audiworld">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.audiworld.com/news/03/geneva/nuvolari/content.shtml | titul=Vision of the GT of the Future: Audi Nuvolari quattro | datum přístupu=2007-05-31 | datum=2003-03-04 | vydavatel=AudiWorld}}</ref>
{{posloupnost2x|
co= Mistrovství Evropy motocyklů 350&nbsp;cm³ - Mistr Evropy||
kdy=[[1925]]| předchůdce =Jimmie Simpson| nástupce =Frank Longman|
kdy=[[1925]]|
pred=Jimmie Simpson|
po=Frank Longman|
}}
 
{{posloupnost2x|
co= Mistrovství Evropy automobilů - Mistr Evropy||
kdy=[[1932]]| předchůdce =Ferdinando Minoia| nástupce =[[Rudolf Caracciola]]|
kdy=[[1932]]|
pred=Ferdinando Minoia|
po=[[Rudolf Caracciola]]|
}}
 
* {{Commonscat|Tazio Nuvolari}}
* [http://www.tazionuvolari.it/ Oficiální stránka, italsky a anglicky]
* [http://www.ddavid.com/formula1/nuvo_bio.htm Grand Prix History - Hall of Fame Tazio Nuvolari, anglicky]
* [http://alfalegend.com/nuvolari_page.htm Legendy Alfy Romeo, anglicky]
* [http://www.speedace.info/grand_prix_history.htm Největší vítězství všech dob, anglicky]
1 085 123

editací