Schönbornský palác: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Historie: link, --květomluva: "pohádková cena", / Kafka začal chrlit v srpnu, jak k tomu přispělo "nevytopení v zimních měsících," je otázkou?
→‎Historie: chybějící písmeno, členění hesla
Řádek 26:
== Historie ==
[[Soubor:US embassy Prague 2847.JPG|thumb|left|Schönbornský palác]]
=== Vznik paláce ===
 
Palác vznikl na místě pěti renesančních domů, které zanikly v průběhu [[třicetiletá válka|třicetileté války]] (1618–1648). Stávající palác je proto charakteristický poměrně komplikovanou a nejednotnou dispozicí. V paláci se lze setkat s významnými fragmenty a stavebními partiemi z celého vývojového období cca 1640–1900. O renesančním původu svědčí renesanční stropy, které byly odkryty v červenci [[2001]] při rekonstrukci konzulárního oddělení velvyslanectví.
 
V polovině 17. století zakoupil pozemky hrabě [[Rudolf Colloredo-Waldsee]] (1585–1657), [[Seznam velkopřevorů maltézských rytířů|velkopřevor]] [[Maltézský řád|maltézského řádu]] a rakouský generál, který jako vojenský velitel pražské posádky ubránil v roce 1648 [[Staré Město (Praha)|Staré Město pražské]] před [[Švédské obléhání Prahy|vpádem švédských vojsk]]. Palác nechal postavit v letech 1643–1656. V roce [[1660]] založil okolo paláce rozsáhlou terasovou [[Schönbornská zahrada|zahradu]] umístěnou v petřínském svahu, která vznikla na místě staré vinice. Na jejím vrcholu byl postaven raně barokní zahradní [[gloriet]].
 
Palác se zahradou patřil v druhé polovině 17. století mezi nejproslulejší a nejvyhledávanější pražské stavby, jak dokládají deníky [[Arnošt Vojtěch z Harrachu|kardinála Harracha]] i cestovní deníky zahraničních návštěvníků Prahy. Zahrada byla ve své době pověstná jak svou uměleckou výzdobou, tak překrásnou vyhlídkou na Hrad a na Prahu. Gloriet byl oblíbeným místem pozorování ohňostrojů pořádaných na Vltavě v prostoru dnešní [[Kampa|Kampy]]. Autorství tohoto raně-barokního paláce lze připsat italskému architektu [[Giovanni Battista Pieroni|Giovannimu Pieronimu]], který se jako pražský pevnostní stavitel s Colloredem velmi dobře znal.
 
=== Přestavba v 18. století ===
V letech 1715–1718 nechal palác přestavěpřestavět habsburský diplomat [[Jeroným Colloredo-Waldsee]]. Na úpravách a výzdobě ve vrcholně barokním stylu se podíleli architekti [[Giovanni Battista Alliprandi]], [[Bartolomeo Scotti]] a posléze zřejmě i [[Jan Blažej Santini-Aichel|J. B. Santini]]. Jednalo se především o přestavbu uličního průčelí s důmyslným prokomponováním klenáků v jednotlivých patrech paláce. Avšak uliční průčelí nese typické architektonické znaky spíše Santiniho tvorby (klenáky, frontony), proto je přestavba paláce připisována právě tomuto významnému českému architektovi italského původu. Klíčové změny interiérů i zahrad jsou dílem Alliprandiho (1720). Z těchto úprav se v paláci dochovalo několik štukových stropů, které lze podmíněně připsat Giacomu Antonimu Corbellinimu.
 
=== Schönbornové ===
Později se v paláci se postupně prostřídalo několik šlechtických majitelů. V roce 1794 palác koupila hraběcí rodina [[Schönbornové|Schönbornů]], podle které nese palác své jméno. V roce 1910 začali Schönbornové pokoje v paláci pronajímat. Jedním z nejslavnějších nájemníků byl [[Franz Kafka]], který si v roce [[1917]] pronajal na několik měsíců dva pokoje. V dopise své tehdejší snoubence [[Felice Bauerová|Felice Bauerové]] napsal:
 
“''Vešel jsem do realitní kanceláře, kde mi téměř okamžitě řekli o bytě v jednom z nejhezčích paláců. Dva pokoje, předsíň, z níž jedna polovina byla upravena jako koupelna. Šest set korun za rok. Byl to jako splněný sen. Šel jsem tam. Pokoje vysoké a krásné, červené a zlaté, skoro jako ve Versailles. Čtyři okna do klidného schovaného dvora, jedno okno do zahrady. Jaké zahrady! Když vejdeš do brány paláce skoro neuvěříš, co vidíš. Skrz vysoký oblouk druhé brány lemované karyatidami vidíš zahradu svažující se pomalu a majestátně, krásně rozdělenou rozvětveným kamenným schodištěm. Ale byt má jednu malou chybu. Bývalý nájemník, mladý muž žijící odděleně od své manželky, v něm žil se svým sluhou jen několik měsíců, a náhle byl přesunut (je státní zaměstnanec) a musel opustit Prahu. V tom krátkém čase už ale investoval do bytu hodně a nechce ho dát jen tak. Hledá někoho, kdo může alespoň částečně zaplatit náklady na zavedení elektřiny, vybavení koupelny, zavedení telefonu a velký koberec na zdi. Já jsem ten někdo nebyl. Chtěl (a určitě ne mnoho) šest set padesát korun. To pro mě bylo moc, a také přehnaně vysoké studené pokoje byly na můj vkus moc luxusní. A navíc stejně nemám žádný nábytek. To byly další věci, které jsem vzal v úvahu. Nicméně, ve stejném paláci byl ještě jeden byt, který pronajímá přímo správce paláce, ve třetím patře, docela nízké stropy, výhled do úzké ulice s Hradčany kousek před okny. Přátelštější, lidštější, skromně zařízený – jedna mladá hraběnka v něm žila jako host, zřejmě s celkem skromnými nároky. Vybavení odpovídající mladé dívce tam ještě bylo. Obával jsem se, jestli je ještě k mání. To mě činilo trochu zoufalým''.”
 
[[Soubor:Pamětní deska o pobytu Franze Kafky.jpg|thumb|Pamětní deska o &nbsp;pobytu Franze Kafky v Schönbornském paláci<br />v &nbsp;Praze, na Tržišti 15.]]
Do Schönbornského paláce se Franz Kafka nakonec přistěhoval, ale fakt, že pokoje nebyly v&nbsp;zimních měsících dostatečně vytopeny, zřejmě přispěl k&nbsp;rozvinutí [[Tuberkulóza|tuberkulózy]] a&nbsp;Kafka se z&nbsp;paláce odstěhoval do sanatoria.
 
=== V americkém vlastnictví ===
V&nbsp;roce 1919 palác zakoupil od Carla Johanna Schönborna [[Richard Crane (diplomat)|Richard Teller Crane]], syn amerického milionáře [[Charles R. Crane|Charlese Richarda Cranea]], který byl v&nbsp;letech 1919–1921 prvním americkým velvyslancem v&nbsp;Československu. Jeho otec byl přítelem [[Tomáš Garrigue Masaryk|T.&nbsp;G. Masaryka]] (a&nbsp;později tchánem [[Jan Masaryk|Jana Masaryka]]) a&nbsp;sehrál důležitou roli při vzniku [[Československo|Československa]]. V&nbsp;roce [[1902]] pozval profesora T.&nbsp;G. Masaryka přednášet do [[Chicago|Chicaga]], a&nbsp;protože byl nadšeným slavistou, seznámil Masaryka se slovanskými komunitami na [[Středozápad Spojených států amerických|americkém středozápadě]]. A&nbsp;byl to Charles Richard Crane, kdo zprostředkoval setkání T.&nbsp;G. Masaryka s&nbsp;prezidentem [[Woodrow Wilson|Woodrowem Wilsonem]], u&nbsp;něhož Masaryk našel podporu pro nový československý stát. Crane palác koupil za 117&nbsp;000 dolarů. Snížená cena byla pravděpodobně způsobena nedostatkem reprezentačních prostor a&nbsp;množstvím nájemníků (80 pokojů ze 100 bylo pronajato). Po návratu do [[Washington, D.C.|Washingtonu]] nabídl Crane palác americké vládě, která ho v&nbsp;roce 1924 koupila za 125&nbsp;000 dolarů a&nbsp;upravila na zastupitelský úřad a&nbsp;sídlo amerických velvyslanců. Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byl palác ve správě švýcarského zastupitelství, které se o&nbsp;něj příliš nestaralo. Po válce Američané palác převzali v&nbsp;neutěšeném stavu, což byl zřejmě důvod, proč americký velvyslanec [[Laurence A. Steinhardt|Laurence&nbsp;A. Steinhardt]] hledal reprezentativnější rezidenci. V&nbsp;září [[1945]] si pronajal od československého státu [[Vila Otto Petschka|vilu Otto Petschka]] v&nbsp;Praze&nbsp;6– Bubenči, kterou americká vláda v&nbsp;roce [[1948]] odkoupila.
 
Richard Teller Crane palác koupil za 117&nbsp;000 dolarů. Snížená cena byla pravděpodobně způsobena nedostatkem reprezentačních prostor a&nbsp;množstvím nájemníků (80 pokojů ze 100 bylo pronajato). Po návratu do [[Washington, D.C.|Washingtonu]] nabídl Crane palác americké vládě, která ho v&nbsp;roce 1924 koupila za 125&nbsp;000 dolarů a&nbsp;upravila na zastupitelský úřad a&nbsp;sídlo amerických velvyslanců. Za 2.&nbsp;světové války byl palác ve správě švýcarského zastupitelství, které se o&nbsp;něj příliš nestaralo. Po válce Američané palác převzali v&nbsp;neutěšeném stavu, což byl zřejmě důvod, proč americký velvyslanec [[Laurence A. Steinhardt|Laurence&nbsp;A. Steinhardt]] hledal reprezentativnější rezidenci. V&nbsp;září [[1945]] si pronajal od československého státu [[Vila Otto Petschka|vilu Otto Petschka]] v&nbsp;Praze 6&nbsp;– Bubenči, kterou americká vláda v&nbsp;roce [[1948]] odkoupila.
 
Od roku 1945 slouží Schönbornský palác slouží pouze jako úřad, který je přístupný pouze zaměstnancům a&nbsp;pozvaným návštěvníkům velvyslanectví.
 
== Rekonstrukce po roce 2000 ==
V&nbsp;červenci [[2001]] byly při rekonstrukci konzulárního oddělení odkryty stropy z&nbsp;období pozdní [[renesance]]. Veškeré stavební práce byly ihned zastaveny a&nbsp;konzultace s&nbsp;historiky umění ukázaly, že se jedná o&nbsp;významný nález umění, které palác zdobilo na počátku 17.&nbsp;století, kdy byly barevné malby na dřevěných stropních kazetách důležitým estetickým prvkem. Byl vypracován plán pro odkrytí a&nbsp;konzervaci stropů a&nbsp;v&nbsp;roce [[2006]] byly restaurovány.