Promlčení: Porovnání verzí

'''Promlčení''' je [[soukromé právo|soukromoprávní]] institut, díky kterému dojde k oslabení [[právo|subjektivního práva]], a to v důsledku marného uplynutí času, tzv. ''promlčecí lhůty''. Oslabení spočívá v tom, že pokud je promlčení u soudu namítnuto, promlčí se nárok z práva vyplývající a [[soud]] nemůže promlčenou [[pohledávka|pohledávku]] přiznat, tj. odsoudit [[dlužník]]a ke splnění jeho závazku (např. k zaplacení dlužné částky). Promlčení však zakládá pouze právo se ho dovolat, pokud tedy dlužník promlčení nenamítne, soud [[žaloba|žalobě]] vyhoví. Navíc i promlčená pohledávka dále zůstává ve formě [[naturální obligace]], to znamená, že sice nelze dlužníka donutit k plnění, ale plní-li, nejde u věřitele o [[bezdůvodné obohacení]] a dlužník se tedy nemůže domáhat vrácení plnění.

Smyslem institutu promlčení je čelit složitým sporům, které by mohly vznikat při příliš dlouhé možnosti uplatnit právo u soudu, protože čím delší doba uplyne od vzniku práva, tím mj. složitější je dokazovaní. APrávo proto zákon v souladu se zásadou ''{{Cizojazyčně|la|vigilantibus iura scripta sunt}}'' (práva patří bdělým) časově omezuje vynutitelnost práv, aniž by je úplně rušil.<ref name="Knapp">{{Citace monografie

V [[Česko|českém]] právu je promlčení obecně upraveno v [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|novém občanském zákoníku]]<ref>zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>,{{Citace předtímprávního bylo v [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanském zákoníku]]<ref name=":0">Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník</ref> a zvlášt pro [[obchodní právo|obchodněprávní]] vztahy v [[obchodní zákoník|zákoníku obchodním]]<ref>Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník</ref>.předpisu

Promlčení nelzeje zaměňovattřeba sodlišovat od [[Prekluze|prekluzíprekluze]], což je úplný zánik subjektivního práva, tj. nenásleduje [[naturální obligace]] a soud k ní musí přihlížet ze své úřední povinnosti (ex offo). Prekludují jen ta [[majetková práva]], u kterých to zákon výslovně stanoví.