Haakon IV. Norský: Porovnání verzí

Za jeho panování skončilo období tzv. ''Norských občanských válek'', které pustošily zemi od roku [[1130]]; druhá polovina jeho vlády byla ve znamení míru a konsolidace [[monarchie]] a definitivního sjednocení země. Období jeho panování je považováno za vrchol ve vývoji [[středověk]]ého [[Norsko|Norska]].

[[Soubor:Birkebeinerne ski01.jpg|thumb|left|upright|''Birkebeinerne''. Obraz malíře [[Knud Belrslien|Knuda Bergsliena]] z roku [[1869]] znázorňuje dramatickou cestu, při níž birkenbeinerové zachránili malého Haakona Haakonssona]]

V té době byl uznávaným vládcem ''birkenbeinerů'' král [[Inge II. Norský|Inge II.]] a Norsko se zmítalo ve válce mezi touto stranou a tzv. ''baglery''; dlouhá série konfliktů započala roku [[1130]] v návaznosti na nejednoznačné zákony o nástupnictví soupeřením mezi různými skupinami [[šlechta|šlechty]], [[katolická církev|katolickou církví]] a králem. Král Haakon III., předpokládaný otec Haakona IV., náležel k birkenbeinerům; vyvíjel velké úsilí, aby nastolil mír, usmířiv se s církví. Jeho nenadálá smrt však přinesla jako důsledek oslabení vedoucí pozice birkenbeinerů a posílení baglerů, kteří ovládli jih země.

Haakon se narodil na území ovládaném baglery a matčino oznámení o jeho královském původu pro něj znamenalo velké nebezpečí. V roce [[1206]] baglerové rozhodli o likvidaci dítěte jako hrozícího nebezpečí, i začali ho hledat. Tehdy skupina birkenbeinerů přepravila malého Haakona na dvůr Ingeho II. v Nodarosu (dnešní [[Trondheim]]). Neputovali však obvyklou cestou, kde bylo lze očekávat útok baglerů, ale aby se jim vyhnuli, zvolili neschůdnou trasou přes hory. Cestou zastihla skupinu sněhová bouře a pouze dva vynikající bojovníci, Torstein Skevla a Skjervald Skrukka pokračovali v cestě na [[lyže|lyžích]], nesouce dítě v náručí. Tuto cestu dodnes v Norsku připomíná nejvýznamnější lyžařský závod roku – ''Birkebeinerret'' (běh birkenbeinerů).

Od konce [[tchán]]ovy vzpoury byla Haakonova vláda ve znamení míru v zemi a dosud nevídané prosperity Norska. Byl to počátek období označovaného jako ''zlatý věk'' [[středověk]]ého norského království. V roce [[1247]] Haakon konečně získal uznání od papeže [[Inocenc IV.|Inocence IV.]], jenž vyslal do Bergenu [[kardinál]]a ''Guillerma z Modeny'' celebrovat Haakonovu [[korunovace|korunovaci]].

V zahraničí organizoval Haakon v roce [[1256]] vojenské tažení proti [[Dánsko|dánské provincii]] [[Halland]]. V roce [[1261]] uznalo svrchovanost norského krále [[Grónsko]] a v roce [[1262]] naplnil Haakon jednu ze svých největších ambicí, když [[Island]], zmítaný vnitřními konflikty, učinil totéž. Norské království dosáhlo dosud největšího rozmachu a velikosti.

V roce [[1263]] konflikt se [[Seznam skotských králů|skotským králem]] ohledně norské državy [[Hebridy]] přivedl Haakona k válečné expedici na západ Skotska. Skotský král [[Alexandr III. Skotský|Alexandr III.]] dobyl ostrovy následujícího roku. Haakon získal znovu kontrolu nad ostrovy díky své skvělé [[flotila|flotile]] formované z větší části mobilizací tzv. ''[[leidang]]ů'' a troufl si i na několik nájezdů do Skotska samotného. Po velké bitvě u [[Largs]] (o níž každá strana konfliktu tvrdila, že vítězství bylo na její straně) došlo k jednání mezi oběma stranami; Skotové je ovšem protahovali ve snaze oslabit pozici norského krále, pro něhož bylo obtížné držet velké vojsko daleko od domova. [[Irsko|Irská]] delegace nabídla Haakonovi možnost strávit zimu v Irsku za podmínky pomoci proti [[Anglie|Anglii]]. Zdá se, že Haakon byl tomuto návrhu nakloněn, avšak jeho muži ho zavrhli. Norská flotila se uchýlila strávit zimu na [[Orkneje]].

* [[Kristýna Norská|Kristina]] (1234–1262). Manželka [[Kastilie|kastilského]] [[infant]]a [[Filip Kastilský (1274)|Filipa]]. Zemřela bezdětná.

{{Panovník|pred předchůdce =[[Inge II. Norský|Inge II.]]|po nástupce =[[Magnus VI.]]|kdy=[[1217]]–[[1263]]|co titul =[[Seznam norských panovníků|Norský král]]|soubor obrázek =Blason royal norvege.png}}