Boril: Porovnání verzí

Boril se narodil neznámo kdy jako nejspíše starší syn jedné ze dvou sester bulharských carů [[Petr II. Bulharský|Theodora – Petra]], [[Asen I.|Asena I.]] a [[Kalojan]]a a patřil tedy do vládnoucí dynastie Asenovců, která roku [[1185]] obnovila na úkor [[Byzantská říše|Byzance]] [[Druhá bulharská říše|bulharskou říši]] a Theodor se prohlásil jako Petr II. (někdy se uvádí IV.) carem. Roku [[1187]] či [[1190]] však abdikoval ve prospěch bratra (Ivana) Asena I. (1187/90–1196), který byl však roku [[1196]] zavražděn. Petra II., který se znovu ujal vlády, potkal stejný osud ([[1197]]). Vlády se tehdy ujal rázný [[Kalojan]], který zdvojnásobil rodové državy, většinou na úkor Byzantské říše.

Roku [[1207]] byl však Kalojan zavzažděn při obléhání [[Soluň|Soluně]] velitelem pomocného sboru [[Kumáni|Kumánů]], se kterým byl patrně spolčen i Boril, který využil strýcova zavraždění a oženil se s jeho vdovou kumánského původu, která zřejmě také byla zasvěcena do vraždy mocného cara. Sňatkem získal Boril nárok na trůn a postavil se proti svénu bratranci, synovi cara Asena I. [[Ivan Asen II.|Ivanovi]], legitimnímu dědici trůnu. Boril trůn uzorpoval a donutil Ivana i jeho bratra Aleksandera uprchnout do exilu (na Haličskou Rus). Boril měl však i tak problémy: jeho bratranec Alexij Slav a bratr Strez vedli proti carovi povstání a ujímali se vlády v různých dílčích oblastech bulharského státu. Boril také, podobně jako Kalojan, válčil s [[Latinské císařství|Latinským císařstvím]], proti kterému se spojil s [[Nikájské císařství|nicaeským císařem]] [[Theodoros I. Laskaris|Theodorem I. Laskaridem]], avšak latinský císař [[Jindřich Flanderský]] spojence roku [[1208]] porazil. Boril nepokračoval v úspěšné vládě svých strýců – Jindřich na Borilův úkor získal [[Thrákie|Thrákii]] a přijal Alexije Slava za svého vazala. Roku [[1211]] proti Borilovi vypuklo povstání ve Vidinsku, kterého se zřejmě zúčastnili i Asenovcům oddaní sektářští [[Bogomilství|bogomilové]]. S pomocí [[Seznam uherských králů|uherského krále]] [[Ondřej II. Uherský|Ondřeje II.]] bylo povstání potlačeno. V zimě r. 1211 svolal Boril protibogomilské shromáždění s hojnou účastí, které sám řídil. Bogomilové prezentovali své učení, ale nehodlali ho odvolat. Car proto začal bogomily pronásledovat, věznit a zabíjet. V této době se také Boril rozešel s [[Nikaia|Nikaiou]] a naopak uzavřel spojenectví s Jindřichem Flanderským ([[1213]]), který i nadále upevňoval svoji moc. Boril se tehdy téměř stal vazalem konstantinopolského panovníka. Naštěstí pro Bulharsko ale Jindřich roku [[1216]] zemřel a Boril byl na diplomatickém poli osamocen. Rozvratu a anarchie země využili carovi bratranci, Ivan a Aleksander, kteří se vrátili se svými spojenci, mezi které se řadili i Borilem pronásledovaní bogomilové, do vlasti a oblehli hlavní město [[Tarnovo]], které nakonec padlo. Zoufalý Boril se pokusil o útěk, ale byl jat a oslepen. O jeho dalším osudu není nic známo. Novým carem se stal starší ze synů Asena I. Ivan jako [[Ivan Asen II.]]

{{Panovník|barva=Green|soubor obrázek =Coat of arms of Kingdom of Bulgaria (1927-1946).png|velikost=60|co titul =[[Seznam bulharských panovníků|Bulharský car]]|pred předchůdce =[[Kalojan]]|po nástupce =[[Ivan Asen II.]]|kdy=[[1207]]–[[1218]]}}