Fulko V. z Anjou: Porovnání verzí

Fulko se narodil někdy mezi léty [[1089]]–[[1092]] jako syn hraběte [[Fulko IV. z Anjou|Fulka IV. z Anjou]] a jeho čtvrté manželky [[Bertrada z Montfortu|Bertrady z Montfortu]], dcery Šimona z Monfortu. Brzy po narození syna v roce 1092 Bertradu unesl{{#tag:ref|Podle některých kronikářů Bertrada Fulka opustila sama, protože nechtěla být "zapuzena jako běhna".<ref name="Rytíř129">{{Citace monografie | příjmení = Duby | jméno = Georges | odkaz na autora = Georges Duby | titul = Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu | vydavatel = Garamond | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 238 | isbn = 80-86379-44-2 | poznámka = Dále jen ''Rytíř, žena a kněz'' | strany = 129}}</ref>|group="pozn."}} francouzský král [[Filip I. Francouzský|Filip I.]] a oženil se s ní, přestože i on byl ženatý s [[Berta Holandská|Bertou Holandskou]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Ehlers | jméno = Joachim | odkaz na autora = | příjmení2 = Müller | jméno2 = Heribert | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Schneidmüller | jméno3 = Bernd | odkaz na autora3 = | spoluautoři = a kol. | titul = Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498) | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2003 | počet stran = 420 | isbn = 80-7203-465-0 | strany = 117}}</ref>

Fulko, který měl údajně špatnou paměť na jména,<ref name="Pernoud117">{{Citace monografie | příjmení = Pernoudová | jméno = Régine | odkaz na autora = Régine Pernoudová | příjmení2 = | jméno2 = | odkaz na autora2 = | titul = Žena v době katedrál| vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 1996 | vydání = | počet stran = | isbn = 80-7021-544-5| poznámky = Dále jen ''Žena v době katedrál'' | strany = 117}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Tyerman | jméno = Christopher | odkaz na autora = | titul = Svaté války : dějiny křížových výprav | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 926 | isbn = 978-80-7422-091-3 | poznámky = Dále jen ''Svaté války'' | strany = 208}}</ref> se roku 1109 po otcově smrti stal hrabětem z Anjou a o rok později své panství dále rozšířil, když se oženil s [[Ermengarda z Maine|Ermengardou]],{{#tag:ref|Ermengarda byla původně snoubenkou Fulkova staršího [[Geoffroy IV. z Anjou|bratra]], který zemřel roku 1106. Zdá se, že ke sňatku Fulkovi dopomohla matka Bertrada.<ref name="Pernoud110">''Žena v době katedrál'', str. 110 </ref>|group="pozn."}} dcerou hraběte [[Eliáš I. z Maine|Eliáše I. z Maine]] a jeho jedinou dědičkou. V bojích mezi francouzským králem [[Ludvík VI. Francouzský|Ludvíkem VI.]] a anglickým králem [[Jindřich I. Anglický|Jindřichem I.]] byl na straně francouzského krále.

Fulko se v doprovodu [[Hugo z Payns|Huga z Payns]] vydal na jaře [[1129]] do [[Palestina|Palestiny]], kde se [[2. červen|2. června]] oženil s dědičkou jeruzalémského království Melisendou.<ref>''Noví rytíři'', s. 28</ref> Zdá se, že evropský kontinent opustil spíše v touze naplnit ideál křesťanského vládce než aby toužil po uchvácení lén.<ref name="Hroši128">''Křižáci ve Svaté zemi'', str. 128</ref>

Fulko se stal spoluvládcem Jeruzalémského království a po nástupu na trůn se musel nejdříve mezi odbojnými křižáckými vládci prosadit, protože nikdo z nich se nechtěl považovat za jeho leníka. Střetl se s [[Pons z Tripolisu|Ponsem z Tripolisu]] a [[Joscelin I. z Edessy|Joscelinem]], vládcem Edessy. Se svou chotí jako spoluvládkyní se zpočátku nechtěl dělit o moc a do důležitých funkcí jmenoval své francouzské stoupence.<ref name="Nicolle6">{{Citace monografie | příjmení = Nicolle | jméno = David | odkaz na autora = David Nicolle | titul = Druhá křížová výprava 1148 : pohroma před branami Damašku | vydavatel = Grada | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 96 | isbn = 978-80-247-3413-2| poznámka = Dále jen ''Druhá křížová výprava 1148'' | strany = 6}}</ref> Rozpory v království a silná podpora královny mezi poddanými jej posléze přiměly ke změně názoru a s manželkou se dohodl na formě spoluvlády, jež byla zřejmě původně i zakotvena v manželské smlouvě.<ref name="Brooke145">{{Citace monografie | jméno=Christopher | příjmení=Brooke |odkaz na autora = Christopher Brooke | titul=Evropa středověku v letech 962-1154|vydavatel=Vyšehrad | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany=145|isbn =80-7021-831-2|poznámka = dále jen ''Evropa středověku''}}</ref>

Fulko svého diplomatického umu využíval při sporech mezi jednotlivými muslimskými vládci ve svůj prospěch a neváhal v případě potřeby uzavírat spojenectví s jednou z muslimských stran. Roku [[1139]] pomohl za pravidelnou měsíční úplatu{{#tag:ref|Jeruzalémské království dostávalo za vojenskou podporu 20 tisíc byzantiů měsíčně.|group="pozn."}} [[Damašek|Damašku]] obléhanému mosulským atabegem [[Zengí]]m, který se po spatření křižáckého vojska raději stáhl bez boje. Damašský vládce Unur poté navštívil dvůr v Akkonu, Jaffě a Jeruzalému.<ref>''Křižáci ve Svaté zemi'', s. 99-100</ref> Fulkovi se podařilo na jihu království vybudovat ochranný val v podobě hradů a pevností, které měly chránit jižní hranici a zároveň v případě potřeby sloužit jako základna pro výboj na jih od Mrtvého moře.

Dne [[7. listopad]]u [[1143]] si královský dvůr při pobytu v Akkonu na přání královny vyjel na projížďku. Během ní králův kůň zakopl a svého jezdce shodil. Při pádu jej udeřilo těžké sedlo do hlavy. S hrozivou ránou na hlavě přenesli krále v bezvědomí zpátky do Akkonu, kde o několik dní později na následky zranění zemřel.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Runciman | jméno = Steven | titul = A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187 | vydavatel = Penguin Books | místo = London | rok = 1990 | počet stran = 536 | isbn = 0-14-013704-1 | poznámka = Dále jen ''The Kingdom of Jerusalem'' | jazyk = anglicky | strany = 233}}</ref>

{{Panovník|co titul =[[Seznam jeruzalémských králů|Jeruzalémský král]]|kdy=[[1131]] - [[1143]]|pred předchůdce =[[Balduin II. Jeruzalémský|Balduin II.]]|po nástupce =[[Balduin III. Jeruzalémský|Balduin III.]]|soubor obrázek =Armoiries de Jérusalem.svg}}