Konstantin I. Veliký: Porovnání verzí

'''Flavius Valerius Constantinus''' ([[27. únor]]a někdy mezi léty [[272]] až [[285]] v [[Niš|Naissu]], [[Moesie|Horní Moesie]] – [[22. květen|22. května]] [[337]] poblíž [[Nikomédie]], [[Bithýnie]]), známý také jako '''Konstantin Veliký''', nebo '''Konstantin I.''', [[Východní křesťanství|východními křesťany]] uctívaný jako '''Svatý Konstantin''', byl od roku [[306]] [[Seznam římských císařů|římským císařem]] a od roku [[324]] až do své smrti nezpochybnitelným vládcem celé [[Římská říše|římské říše]].

 

 

Konstantinovým dalším významným počinem je přemístění centra říše z [[Řím]]a do [[Konstantinopol]]e. V roce 324 se rozhodl přesunout sídlo císařské vlády na východ do [[Starověké Řecko|řeckého]] města [[Byzantion]], jež bylo v roce [[330]] slavnostně vysvěceno a přejmenováno na Nova Roma („Nový Řím“) a po císařově smrti na „Konstantinovo město“.

Mezi členy Konstantinovy rodiny patrně nepanovaly nijak vřelé vztahy. Sám Konstantin byl chladně uvažující a podezřívavý člověk, což byl zřejmě důsledek zápasu o přežití, jemuž byl v mládí vystaven v prostředí intrik na Galeriově dvoře. V průběhu svého života Konstantin neváhal zřejmě odstranit svého tchána a dva švagry. Náhle v roce [[326]] nechal v [[Pula|Pule]] odsoudit a popravit svého nejstaršího syna [[Crispus|Crispa]], jehož matkou byla Minervina, Konstantinova konkubína nebo možná první manželka. V [[Trevír]]u v červenci téhož roku Konstantin přikázal popravit také [[Fausta|Faustu]], svoji manželku a matku tří synů. Jelikož zmínky o Crispovi a Faustě včetně jejich jmen byly odstraněny a vymazány z nápisů a literatury, neboť nad nimi bylo vysloveno damnatio memoriae, jen málo antických pramenů se zabývá zkoumáním možných motivů těchto neblahých skutečností. V době poprav se mělo obecně věřit, že císařovna Fausta udržovala s Crispem milostný vztah, případně že o takovém vztahu šířila zvěsti. Konstantin, mající podezření z jejich styků, dal oba pro jejich nemorálnost popravit. Tato interpretace jejich usmrcení však není podložena žádnými spolehlivými důkazy, zvláště když prameny zmiňující údajný vztah mezi Faustou a Crispem jsou pozdějšího data a nepříliš vysoké věrohodnosti.

 

 

==== Vnitřní politika ====

Výdaje spojené s výstavbou Konstantinopole, zvýšené náklady na vojsko a byrokracii a štědré příspěvky církvi pohlcovaly obrovské množství finančních prostředků. Konstantin proto provedl daňovou reformu, na základě níž muselo městské obyvatelstvo, hlavně řemeslníci a obchodníci, platit daň ve zlatě nebo stříbře. Tato daň, označovaná řecky ''chrysargyron'', byla sice placena jednou za čtyři roky, avšak pokud se někdo vzpíral jejímu výběru, bylo vůči němu uplatňováno bití a mučení. V rámci měnové reformy zahájil Konstantin ražbu nové zlaté mince nazývané ''[[solidus]]''. Tato mince byla všeobecně přijímána a v [[Byzantská říše|byzantské říši]] setrvala v oběhu až do [[11. století]].

 

 

Konstantin náležel bezesporu mezi vojensky nejzdatnější římské císaře. I po vítězství nad svými rivaly se musel vojensky angažovat, jelikož byl nucen bránit říši před jejími zahraničními nepřáteli. Na podzim [[328]] se v doprovodu syna Konstantina II. vypravil proti Alamanům na Rýně. V roce [[332]] podnikl rozsáhlou kampaň na dolním Dunaji proti [[Gótové|Gótům]], s nimiž uzavřel smlouvu (''[[Foederati|foedus]]''). Během dalších čtyřech let se Konstantin utkal rovněž se [[Sarmati|Sarmaty]] a podmanil si většinu území [[Dácie]], již kdysi dobyl [[Traianus]] a vyklidil [[Aurelianus]]. K posílení a stabilizaci dunajské a rýnské hranice realizoval četná opatření, jež zahrnovala zesílení stávajících pevností a stavbu řady nových opevnění.

 

Ve východní části říše byli křesťané početně více zastoupeni než na západě, přesto v obou částech impéria vyznávala křesťanství jen menšina obyvatelstva. Odhady podílu křesťanů na celkovém počtu říšské populace se pohybují zhruba okolo 10%. Konstantin proto v závěrečných letech své vlády otevřeně vystupoval jako křesťan resp. stoupenec křesťanství. Konstantinovo preferování křesťanství na úkor [[pohanství]] vedlo přirozeně k řadě [[Konverze (náboženství)|konverzí]] mezi jeho poddanými na císařském dvoře. Lze jen stěží doložit náznaky toho, že by Konstantin uvažoval o omezování nebo přímo zákazu provádění tradičních kultů – opačná tvrzení Eusebia z Kaisareie nevyznívají příliš spolehlivě. Kulty předních pohanských božstev, jež si podržely množství příznivců v armádě i ve státní správě, zůstávaly nedotčeny a pohanské obřady a žertvy směly být i nadále vykonávány. Konstantin zasáhl pouze vůči některým kultům, jako byl třeba s [[Chrámová prostituce|chrámovou prostitucí]] spojený [[Afrodita|Afroditin]] chrám v [[Baalbek|Héliopoli]]. Okolo roku [[326]] vydal císař edikt namířený proti [[Hereze|herezím]], zahrnující zákaz shromažďování, konfiskaci majetku a výzvy k obrácení se k pravověrné křesťanské víře. Řada Konstantinových zákonů měla nepříznivý dopad na [[Židé|Židy]], kterým bylo zakázáno vlastnit křesťanské otroky. Zapovězeno jim bylo rovněž provádění [[Obřízka|obřízky]] u otroků a konverze křesťanů k židovství. Také bylo omezeno scházení se Židů za účelem výkonu náboženských obřadů, avšak byl jim povolen vstup do [[Jeruzalém]]a v den [[Tiš'a be-av]], jímž si Židé připomínali zničení [[Jeruzalémský chrám|Chrámu]].

[[Soubor:Nicaea icon.jpg|thumb|left|upright=0.8|Ikona zobrazující Konstantina předsedajícího Prvnímu nikajskému koncilu. Text je znázorněno je však Creed z první rady Constantinople (381), s úpravami pro použití v řecké liturgie]]

Konstantin zřejmě postrádal porozumění pro dogmatické a [[Christologie|christologické]] spory, které měly tolik zaměstnávat jeho nástupce. Císařovy náboženské představy setrvávaly přinejmenším částečně v zajetí pohanských tradic, v čemž sehrál určitou roli i vzor jeho předchůdců, kteří o sobě prohlašovali, že jsou pod ochranou Jova (jako Diocletianus) nebo slunečního boha (jako Aurelianus či Konstantinův otec). V oficiálních zobrazeních stejně jako na [[Konstantinův oblouk|Konstantinově oblouku]] vztyčeném na paměť vítězství nad Maxentiem byl s ohledem na pohanské obyvatelstvo Říma znázorňován sluneční bůh (''[[Sol Invictus]]''), jenž byl do určité doby Konstantinem stavěn na roveň křesťanskému Bohu. Své syny a následníky nechal ale Konstantin vychovat jako přesvědčené křesťany, což se nakonec ukázalo jako rozhodující pro další vývoj.

| revize2 = 53293704

}}

<references />

 

* [http://www.answers.com/topic/constantine-i-the-great Constantine I The Great (Answers.com)] {{en}}

* [http://www.constantinethegreatcoins.com/ Constatine the Great (coins.com)] {{en}}

 

{{Portály|Antika}}