Verze z 17. 1. 2016, 21:44 editovat Auvajs (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 987 editací == Externí odkazy == * {{Wikislovník\|heslo=foném}} * {{Wikislovník\|heslo=fonéma}} ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 17. 5. 2016, 12:24 editovat zrušit editaci Bazi (diskuse \| příspěvky) Zakladatelé účtů, Prověření uživatelé 62 003 editací m přesun věd do úvodu, typo Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Foném''' je nejmenší součást [[zvuk]]ové stránky [[řeč]]i, která má v konkrétním [[Jazyk\|jazyce]] rozlišovací funkci. Každý jazyk má vlastní sadu fonémů, proto dva odlišné zvuky, dvě hlásky, mohou v některých jazycích mít navzájem stejnou funkci a v jiných ne -– podle toho, jestli tvoří stejný foném, nebo ne. Fonémy se zabývá věda [[fonologie]], hláskami [[fonetika]]. == Základní popis == Záměna fonému má schopnost změnit význam [[Slovo\|slova]] (např. l'''i'''s – l'''e'''s – l'''o'''s). Foném tedy není každá [[hláska]] (ve smyslu konkrétního zvuku), nýbrž jen ta, která je schopna význam odlišit (tzv. distinkce). Foném je abstraktní jednotka, která je realizována pomocí [[alofon\|alofonů]]. Alofony jsou zvukové realizace chápané rodilým mluvčím jako jeden foném (foném může být realizován i jedním alofonem). Např. český foném /[[Alveolární nazála\|n]]/ je realizován pomocí dvou alofonních variant: * základní (nejběžnější) realizace fonému /n/ je [n] – ''syn'' [syn], * ale před velárními konsonantami je v češtině foném /n/ často realizován jako [[velární nazála\|[ŋ]]]. Např. ''banka'' [baŋka], [veŋ koukej] - jako „poziční alofon“. Foném realizovaný nestandardním alofonem může ukazovat také na původ či [[sociální postavení]] mluvčího - češtinář dbá na výslovnost [ven koukej]. Výslovnost s [ŋ] ale nemění význam slova [banka, baŋka; ven, veŋ]. Hláska, která je v jednom jazyce jednou z variant fonému, může být v jiném jazyce samostatným fonémem a rozlišovat význam slova, např. v [[angličtina\|angličtině]] existuje minimální pár: * ''sin'' [sin] ~~'hřích'~~„hřích“, * ''sing'' [siŋ] ~~'zpívat'~~„zpívat“. Existence fonémů jako základních významových prvků řeči znamená, že posluchač je také rozeznává v mluvené řeči, nejen hlásky. Řádek 16 ⟶ 20: Proporcionální fonologické protiklady se na základě povahy vztahu mezi členy protikladu dají rozdělit takto: * [[privativní opozice]] -– jeden člen se vyznačuje přítomností, druhý nepřítomností fonologické vlastnosti, která protiklad vytváří (v češtině v protikladu ''t × ''''d'' je foném /t/ charakterizován nepřítomností znělosti, foném /d/ přítomností znělosti, ve francouzštině a polštině v protikladu ''e × ''''ę'' je foném /e/ charakterizován nepřítomností nosovosti, foném /ę/ přítomností nosovosti) * [[graduální opozice]] -– jednotlivé členy protikladu se liší různým stupněm zastoupení fonologické vlastnosti, která protiklad vytváří (např. slovenské fonémy /i/ × /e/ × /ä/ se liší v míře otevřenosti při jejich vyslovování) * [[ekvipolentní opozice]] -– jednotlivé členy protikladu stojí na stejné úrovni (jsou rovnocenné) z hlediska fonologické vlastnosti, která protiklad vytváří (např. české fonémy /p/ × /t/ × /k/ jsou všechny charakterizovány nepřítomností znělosti, francouzské a polské fonémy /ę/ × /ǫ/ jsou oba charakterizovány přítomností nosovosti). U fonologických protikladů lze dále rozlišit jejich stálost (to jsou konstantní protiklady) a zrušitelnost (neutralizovatelné protiklady). Konstantní protiklady jsou možné ve všech postaveních v daném jazyce, neutralizovatelné protiklady v některých postaveních zanikají. Např. v češtině protiklad znělosti zaniká na konci slova (''plot'' a ''plod'' se vyslovují stejně, ''ploty'' a ''plody'' odchylně), v ruštině se protiklad (izolovaný) /a/ × /o/ zachovává jen v přízvučných slabikách, v nepřízvučných znějí psané ''o'' a ''a'' stejně. Tentýž protiklad může být v jednom jazyce neutralizovatelný (/e/ × /ä/ se ve slovenštině rozlišují jen po retných souhláskách), v jiném konstantní (tentýž protiklad v dánštině). Řádek 37 ⟶ 41: #* Přízvuk - zdůraznění slabiky ve slově. Přízvuk mají všechny jazyky světa. Podle fonetické podstaty je přízvuk dvojího druhu: a) důrazový (dynamický či expiratorní) přízvuk vzniká pouhým zesílením výdechového proudu vzduchu, zesílení může být doprovázeno zdloužením přízvučné samohlásky; b) melodický přízvuk zesílení výdechového proudu vzduchu doprovází zvýšením tónu přízvučné slabiky. Přízvuk může vedle toho být buď pevný (na stálém místě slov) nebo volný (v různých slovech je na různé slabice). Volný přízvuk může rozlišovat význam slov (např. rusky mȗka (utrpení)-mukȃ (mouka)) a může být pohyblivý (při ohýbání jednoho slova může stát v každém tvaru na jiné slabice). #* Intonace - průběh melodie v úsecích řeči (slabikách, slovech, větách). Při slabičné intonaci mají slabiky pevně daný tón (vysoký, stoupavý, nízký apod.), který spoluurčuje význam. Slabičnou intonaci mají jen amorfní jazyky (viz článek [[Morfologická typologie jazyků]]) s jednoslabičnými kořenovými [[Morfém\|morfémy]]. Slovní intonace má v některých jazycích rozlišovací funkci (slova z týchž hlásek se liší různým průběhem intonace na jednotlivých slabikách a tím i významem). Větná intonace naznačuje vztah mluvčího ke sdělované výpovědi (oznamovací, tázací, rozkazovací atd. intonace). ~~Fonémy se zabývá [[fonologie]], hláskami [[fonetika]].~~ == Související články == Řádek 50 ⟶ 52: {{Portály\|Jazyk}} [[Kategorie:Fonologie]] [[Kategorie:Lingvistická morfologie]]

Foném: Porovnání verzí