Jan Lucemburský: Porovnání verzí

Odebráno 11 bajtů ,  před 5 lety
{{Citát|Neboť byl tehdy a je dodnes mladík překrásný, zjevem spanilý, v tváři „bílý a červený, vybraný z tisíců", sličný krásou nad syny skoro všech lidí, které v těch dobách zrodila spanilá ztepilost vybrané přirozené krásy Čechů...|[[Zbraslavská kronika]]<ref name="Zbraslavská" />|200}}
 
V čele královské rady Jana Lucemburského stanul Petr z Aspeltu. Dalšími rádci nečeského původu byli například [[Albrecht z Hohenlohe]], [[Filip z Falkensteina]] nebo [[Jindřich Fuldský]]. Na dvoře krále působili i čeští rádci, mimo jiné [[Jindřich z Lipé]], který zastával post [[nejvyšší maršálek|nejvyššího maršálka]], [[Jan z Vartemberka]] coby [[číšník|nejvyšší číšník]], nebo [[Petr I. z Rožmberka|Petr z Rožmberka]] na postu [[Komorník (úřad)|nejvyššího komorníka]]. Dobré vztahy si král udržoval i s českými biskupy, tedy s pražským biskupem [[Jan z Dražic|Janem IV. z Dražic]] a olomouckým biskupem [[Petr II. Andělův de Ponte Corvo|Petrem II.]] Ti mu vypomáhali hlavně finančně.
 
Jan se pokoušel vládnout s ohledem na říšskou politiku, která byla pro [[Lucemburkové|Lucemburky]] prioritní. Vzorem mu byl způsob vlády na francouzském dvoře. Jenže česká šlechta nechtěla silného panovníka. Když roku 1310 přišel Jan Lucemburský do Prahy, národ k němu vzhlížel s&nbsp;upřímnými nadějemi v to, že po letech rozbrojů zavládne v zemi klid z doby posledních [[Přemyslovci|Přemyslovců]]. Jan jim připravil trpké zklamání{{chybí zdroj}} - ovšem i on se zklamal.{{chybí zdroj}} Čtrnáctiletý Jan v době, kdy se měl sžít se sebevědomou českou šlechtou, poslouchal rádce svého otce, naopak šlechta mu dala jasně najevo, kdo je v zemi pánem.
73

editací