Menachem Begin: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Sjednocení dat; kosmetické úpravy |
m →Vznik Gachalu a ministrem ve vládě národní jednoty: jeho → své |
||
Řádek 714:
}}</ref>|group="p"}} Toho využil Cherut, jehož tisk útočil jak na svého hlavního politického rivala, tak na Kastnera.<ref name="sachar322-323"/> Rozsudek byl vynesen koncem června 1955, pouhý měsíc před [[volby do Knesetu 1955|izraelskými parlamentními volbami]]. Podle předsedajícího soudce byla Kastnerova činnost „kolaborací v plném smyslu toho slova“, jíž „zaprodal svou duši ďáblu“.<ref name="sachar322-323"/> [[První vláda Moše Šareta|Vláda Moše Šareta]] podala odvolání k [[Nejvyšší soud Státu Izrael|Nejvyššímu soudu]], načež Cherut 27. června zareagoval předložením návrhu na vyslovení nedůvěry vládě v Knesetu.<ref name="sachar322-323"/> Ten sice neprošel, ale zdržení se hlasování vládní strany [[Všeobecní sionisté]] vedlo premiéra k rezignaci. Beginova strana se snažila z celé situace vytěžit maximum, což se jí nakonec podařilo, když ve volbách téměř zdvojnásobila počet poslaneckých mandátů (z 8 na 15) a stala se druhou nejsilnější stranou parlamentu.<ref name="sachar322-323"/> Téhož roku Begin zahájil jednání s Všeobecnými sionisty o vytvoření jednotného nesocialistického politického bloku (k realizaci tohoto plánu však došlo až o deset let později).<ref name="kneset-beg"/> V roce 1956 byl podporovatelem [[Suezská krize|sinajské války]] proti [[Egypt]]u, zároveň však chtěl, aby se válka rozšířila i proti Jordánsku.<ref name="reich71-73"/>
[[Soubor:Flickr - Government Press Office (GPO) - MR. MENAHEM BEGIN OF HERUT.jpg|thumb|Begin vysvětluje plénu Knesetu postoj
V květnu 1965 se Beginovi podařilo dojednat vznik pravicové volební aliance [[Gachal]] ([[akronym]] pro „Blok Cherutu a Liberálů“), kterou tvořil Cherut a [[Izraelská liberální strana|Liberální strana]] (nástupce Všeobecných sionistů).<ref name="kneset-beg"/>{{#tag:ref|Liberální strana vznikla v roce 1961 spojením Všeobecných sionistů a [[Progresivní strana (Izrael)|Progresivní strany]].<ref>''Izrael: Dějiny''. s. 340.</ref>|group="p"}} Díky tomuto spojení, ale i díky Ben Gurionovu odchodu z čela vlády před dvěma lety, dostal Begin svou stranu do centra izraelského politického povědomí.<ref name="ben-ami159-160"/> V [[Volby do Knesetu 1965|listopadových parlamentních volbách]] sice uskupení získalo 26 poslaneckých mandátů, stále však o 19 zaostávalo za vítězným [[Ma'arach]]em (nástupce Mapaje).<ref name="comay48-49"/> Následující rok jej proto na stranické konferenci Cherutu vyzval jeden z účastníků, tehdy dvacetiletý [[Ehud Olmert]] (pozdější izraelský premiér),<ref group="p">Ehud Olmert byl izraelským premiérem v letech 2006 až 2009.</ref> k rezignaci. Rozzuření delegáti se na mladíka vrhli a zastavil je až Begin, který poznamenal, že dokud nejde o [[spiknutí|konspiraci]], je výzva k rezignaci legitimním politickým nástrojem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Abrams
|