Verze z 15. 12. 2015, 19:29 editovat Svenkaj (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 32 304 editací m Odkazy na nové stránky Lída Jelínková-Bačkovská (přesměrováno na Evropské vydavatelstvo) + související stránky ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 13. 5. 2016, 16:08 editovat zrušit editaci Svenkaj (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 32 304 editací Detailněji strukturováno a doplněno. Doplněny zdroje. Ne zcela prokázané romantické legendy ponechány, ale trochu zpochybněny. Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''Josef Harry Jelínek''' ([[14. říjen\|14. října]] [[1905]], [[Vlašim]] – [[1986]], [[Guarene d‘ Alba]], [[Itálie]]) byl [[podvodník]], [[kolaborace\|kolaborant]], žurnalista a [[nakladatel]]. '''Josef Harry Jelínek''' ([[14. říjen\|14. října]] [[1905]], [[Vlašim]] – [[1986]], [[Guarene d‘ Alba]], [[Itálie]]) byl [[podvodník]], [[kolaborace\|kolaborant]] a také [[nakladatel]]. Narodil se do rodiny vlašimského [[lékař]]e [[Karel Jelínek\|Karla Jelínka]] jako prvorozený syn. Jeho otec měl ve [[Vlašim]]i zavedenou lékařskou praxi a kromě toho byl zámeckým lékařem [[Auerspergové\|Auerspergů]], kterým do roku [[1945]] patřil zámek [[Vlašim]]. Spolu se syny Auerspergů byl v mládí vyučován v angličtině a francouzštině. Po [[První světová válka\|první světové válce]] začal studovat na gymnáziu v [[Benešov\|Benešově]], kde začal používat křestní jméno ''Harry''. V prospěchu nevynikal a rodiče ho raději převedli na gymnázium do [[Praha\|Prahy]]. Nakonec dostudoval na reálce v pražském [[Karlín\|Karlíně]], maturoval ve svých jednadvaceti letech v roce [[1926]]. ▼ ==Život== == V období první republiky ==▼ ===Mládí=== Na přání otce začal studovat medicínu, kterou ovšem nikdy nedostudoval. To mu nebránilo v tom, aby se během své kariéry podvodníka nechal titulovat doktor. V [[Praha\|Praze]] na konci 20. let 20. století vedl poměrně nákladný život a živil se jako příležitostný [[gigolo]]. V roce [[1928]], kdy otec zjistil, že studia medicíny nepokračují a zastavil přísun peněz, si otevřel firmu pro obchod se [[starožitnost]]mi a uměleckými předměty, ve kterém prodával mnoho [[falzifikát]]ů, včetně padělků [[Lucas Cranach\|Lucase Cranacha]], [[Paul Cézanne\|Paula Cézanna]] a [[Henry Matisse\|Henryho Matisse]]. Tento podnik působil v podstatě nezákonně až do roku [[1937]]. Za tu dobu bylo na něho podáno 501 žalob pro podvody. Nicméně soudnímu postihu podvodník unikal. Od konce 20. let závodil na motocyklu, účastnil se i slavného závodu [[Zbraslav]] - [[Jíloviště]] a několikrát závodil na [[Masarykův okruh\|Masarykově okruhu]] v [[Brno\|Brně]]. Na motocyklových závodech se seznámil s Jiřím Lobkowiczem, který se rovněž věnoval závodům motocyklů. V roce [[1931]] se [[Lobkovicové]] snažili prodat část roudnické galerie americkému průmyslníkovi, aby získali peníze na věno pro komtesu Ludmilu. S tímto obchodem pomáhal přímo Jiřímu Lobkowiczovi na zámku v [[Roudnice nad Labem\|Roudnici nad Labem]]. Obchod se nakonec neuskutečnil, ale průmyslníci projevili zájem o koupi nějakého rodinného sídla, čím staršího, tím lepšího. Jiří Lobkovic ho oslovil jako barona a připomněl mu, že přece chce prodat svoje rodinné sídlo, hrad [[Karlštejn]]. Tady začal jeden z největších podvodů [[První republika\|první republiky]]. Podařilo se mu [[kastelán]]a hradu Karlštejn pana Slámu (není doložen v seznamu kastelánů) přesvědčit historkou o přípravě natáčení filmu a získal možnost hrad po dva pondělky využívat. Američtí průmyslníci byli na hradě uvítáni s veškerými poctami, sborem pážat, což byly najaté sboristky z německého divadla, lahůdky dodala firma [[Lippert]]. Nakonec on sám inkasoval od průmyslníků 30 000 dolarů za výlohy a domluvili se na prodeji Karlštejna. Vzhledem k tomu, že americký průmyslník chtěl obchod z reklamních důvodů utajit, cítil se poměrně bezpečně, ale přesto se z [[Československo\|Československa]] raději uchýlil do [[Jugoslávie\|jugoslávského]] [[Split]]u. Přece jen hrozilo nebezpečí, že během pobytu v Československu vyjde pravda o Karlštejnu najevo. Ve Splitu ovšem shodou neuvěřitelné náhody svoje obchodní partnery potkal a ještě jim stačil prodat půjčenou jachtu za 10 000 dolarů. Když s ní američtí obchodníci dojeli do [[Terst]]u, byli velmi překvapeni reakcí majitele a hned začali zjišťovat, jak je to s prodejem Karlštejna. Pravdu se přes amerického konzula v [[Praha\|Praze]] dověděli velmi rychle a aby unikli ostudě, nepodali na Harryho ani trestní oznámení. Na začátku 30. let 20. století se ještě pokusil prodat jednu z pražských tramvajových linek. Od roku 1933 byl členem zednářské lóže, ale v létě 1933 při návštěvě [[Berlín]]a absolvoval první kontakty s nacisty a v roce [[1936]] se nechal naverbovat jako agent tajnou službou [[Sicherheitsdienst\|SS]], pro kterou potom pracoval i během [[Protektorát Čechy a Morava\|Protektorátu Čechy a Morava]]. ▲~~'''Josef Harry Jelínek''' ([[14. říjen\|14. října]] [[1905]], [[Vlašim]] – [[1986]], [[Guarene d‘ Alba]], [[Itálie]]) byl [[podvodník]], [[kolaborace\|kolaborant]] a také [[nakladatel]].~~ Narodil se do rodiny vlašimského [[lékař]]e ~~[[Karel Jelínek\|~~Karla Jelínka]], jako prvorozený syn. Jeho otec měl ve [[Vlašim]]i zavedenou lékařskou praxi a kromě toho byl zámeckým lékařem [[Auerspergové\|Auerspergů]], kterým do roku [[1945]] patřil zámek [[Vlašim]]. Spolu se syny Auerspergů ~~byl~~se v mládí ~~vyučován v~~učil ~~angličtině~~angličtinu a ~~francouzštině~~francouzštinu. Po [[První světová válka\|první světové válce]] začal studovat na gymnáziu v [[Benešov\|Benešově]], kde začal používat křestní jméno ''Harry''. V prospěchu nevynikal a rodiče ho raději převedli na gymnázium do [[Praha\|Prahy]]. Nakonec dostudoval na reálce v pražském [[Karlín\|Karlíně]], maturoval ve svých jednadvaceti letech v roce [[1926]].{{zdroj?}} ▲=== V období první republiky === Na přání otce začal studovat medicínu, studia nedokončil. Traduje se, že se nechával titulovat jako doktor, v dobovém tisku ale byl dohledán pouze titul MUC.<ref>{{Kramerius\|ABA001\|8983912\|Národní listy, 12.2.1929, s.5, ''Automobilism''. v systému Kramerius}}</ref> V [[Praha\|Praze]] na konci 20. let 20. století vedl poměrně nákladný život a živil se jako příležitostný [[gigolo]]. V roce [[1928]], kdy otec zjistil, že studia medicíny nepokračují a zastavil přísun peněz, si otevřel firmu pro obchod se [[starožitnost]]mi a uměleckými předměty, ve kterém prodával mnoho [[falzifikát]]ů, včetně padělků [[Lucas Cranach\|Lucase Cranacha]], [[Paul Cézanne\|Paula Cézanna]] a [[Henry Matisse\|Henryho Matisse]].<ref>{{Kramerius\|MZK\|ed6f8670-20ed-11dd-8104-000d606f5dc6\|Lidové noviny, 1.4.1935, s.2, ''Lékař podveden o 41.000 Kč''. v systému Kramerius}}</ref> Tento podnik působil v podstatě nezákonně až do roku [[1937]]. Za tu dobu bylo na něho podáno 501 žalob pro podvody. Nicméně soudnímu postihu podvodník unikal. Od konce 20. let závodil na motocyklu, účastnil se i slavného závodu [[Zbraslav]] - [[Jíloviště]] a několikrát závodil na [[Masarykův okruh\|Masarykově okruhu]] v [[Brno\|Brně]]. Na motocyklových závodech se seznámil s [[Jiří Kristián Lobkowicz\|Jiřím Kristianem Lobkowiczem]], který se rovněž věnoval závodům motocyklů. Od roku 1933 byl Harry Jelínek členem zednářské lóže, v létě 1933 při návštěvě [[Berlín]]a absolvoval první kontakty s nacisty a v roce [[1936]] se nechal naverbovat jako agent tajnou službou [[Sicherheitsdienst\|SS]], pro kterou potom pracoval i během [[Protektorát Čechy a Morava\|Protektorátu Čechy a Morava]].{{zdroj?}} ==="Prodej" Karlštejna=== Historka o prodeji Karlštejna zlidověla a existuje v několika obměnách. Není však prokázáno, zda se prodej skutečně uskutečnil a která z verzí je pravdivá.<ref name="smrzova">{{Citace kvalifikační práce \| příjmení = Smržová \| jméno = Veronika \| instituce = Fakulta sociálních věd UK \| odkaz na instituci = \| titul = Osobnost Josefa Harryho Jelínka \| url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/125588/ \| typ práce = Bakalářská práce \| vedoucí = Pavel Suk \| odkaz na vedoucího = \| místo = Praha \| rok = 2013 \| počet stran = \| strany = \| datum přístupu = \| poznámka = \| jazyk = }} </ref> Jedna z nich je tato: V roce [[1931]] se [[Lobkovicové]] snažili prodat část roudnické galerie americkému průmyslníkovi, aby získali peníze na věno pro komtesu Ludmilu. S tímto obchodem pomáhal přímo Jiřímu Lobkowiczovi na zámku v [[Roudnice nad Labem\|Roudnici nad Labem]]. Obchod se nakonec neuskutečnil, ale průmyslníci projevili zájem o koupi nějakého rodinného sídla, čím staršího, tím lepšího. Jiří Lobkovic ho oslovil jako barona a připomněl mu, že přece chce prodat svoje rodinné sídlo, hrad [[Karlštejn]]. Tady začal jeden z největších podvodů [[První republika\|první republiky]]. Podařilo se mu [[kastelán]]a hradu Karlštejn pana Slámu (není doložen v seznamu kastelánů) přesvědčit historkou o přípravě natáčení filmu a získal možnost hrad po dva pondělky využívat. Američtí průmyslníci byli na hradě uvítáni s veškerými poctami, sborem pážat, což byly najaté sboristky z německého divadla, lahůdky dodala firma [[Lippert]]. Nakonec on sám inkasoval od průmyslníků 30 000 dolarů za výlohy a domluvili se na prodeji Karlštejna. Za tradované a neprokázané je považováno vyprávění o "pokračování" prodeje Karlštejna:<ref name="smrzova"></ref> Vzhledem k tomu, že americký průmyslník chtěl obchod z reklamních důvodů utajit, cítil se poměrně bezpečně, ale přesto se z [[Československo\|Československa]] raději uchýlil do [[Jugoslávie\|jugoslávského]] [[Split]]u. Přece jen hrozilo nebezpečí, že během pobytu v Československu vyjde pravda o Karlštejnu najevo. Ve Splitu ovšem shodou neuvěřitelné náhody svoje obchodní partnery potkal a ještě jim stačil prodat půjčenou jachtu za 10 000 dolarů. Když s ní američtí obchodníci dojeli do [[Terst]]u, byli velmi překvapeni reakcí majitele a hned začali zjišťovat, jak je to s prodejem Karlštejna. Pravdu se přes amerického konzula v [[Praha\|Praze]] dověděli velmi rychle a aby unikli ostudě, nepodali na Harryho ani trestní oznámení. V roce 1938 se Harry Jelínek měl ještě pokusit prodat jednu z pražských tramvajových linek. Trestní oznámení jako přímý důkaz opět neexistuje.<ref name="smrzova"></ref> == Druhá světová válka == V roce 1938 se oženil s dcerou nakladatele [[František Bačkovský\|Františka Bačkovského]] [[Lída Jelínková-Bačkovská\|Ludmilou]]. Ještě téhož roku se stal prokuristou a společníkem [[Evropské vydavatelstvo\|Evropského vydavatelstva]], nakladatelského podniku, který fungoval po celý Protektorát a vydával antisemitskou a nacistickou literaturu. Nakladatelství vydalo například Česko-německý slovník, jehož autorem byl on sám, knihu [[Antonín Bouchal\|Antonína Bouchala]] ''[[Edvard Beneš\|Beneš]] atentátník'', román [[Felix Achille de la Cámara\|Felixe Cámary]] ''[[Dívka v modrém]]'', nebo antisemitskou knihu Dietera Schwarze ''Světové židovstvo''. Evropské vydavatelstvo vydávalo rovněž antisemitský časopis [[Znova]], vycházející od října [[1938]] do roku [[1943]], jehož byl šéfredaktorem. Od začátku Protektorátu otevřeně podporoval okupaci a spolupracoval kromě SS i s [[Gestapo\|gestapem]]. V roce 1939 se účastnil cesty českých a německých novinářů do dobytého [[Polsko\|Polska]]. Po rozvodu s [[Lída Jelínková-Bačkovská\|Lídou Jelínkovou-Bačkovskou]] v roce [[1944]] založil další nakladatelský podnik, tentokrát originálně nazvaný [[Jelínek (nakladatelství)\|Jelínek]], ve kterém vydal například knihu vzpomínek známého antisemity [[Karel Rélink\|Karla Rélinka]] ''Pražská bohema''. Na konci Protektorátu se prokazoval českým obchodníkům jako příslušník [[Gestapo\|gestapa]] a pod různými záminkami je okrádal o zboží. Dne 17. dubna 1945 utekl do [[Bavorsko\|Bavorska]], žil ve [[Německo\|Spolkové republice Německo]] a zemřel v roce [[1986]] v [[Itálie\|Itálii]]. Československý stát na něho vydal zatykač až v roce [[1947]]. V roce 1938 se oženil s dcerou nakladatele [[František Bačkovský\|Františka Bačkovského]] [[Lída Jelínková-Bačkovská\|Ludmilou]]. Ještě téhož roku se stal prokuristou a společníkem [[Evropské vydavatelstvo\|Evropského vydavatelstva]], nakladatelského podniku Lídy Jelínkové-Bačkovské (bývalého nakladatelství Bačkovský). [[Evropské vydavatelstvo]] fungovalo až do roku 1947. V době působení Harryho Jelínka vydávalo [[Evropské vydavatelstvo]] též antisemitskou a nacistickou literaturu. Nakladatelství vydalo například Česko-německý slovník, jehož autorem byl on sám, knihu [[Antonín Bouchal\|Antonína Bouchala]] ''[[Edvard Beneš\|Beneš]] atentátník'', román [[Felix Achille de la Cámara\|Felixe Cámary]] ''[[Dívka v modrém]]'', nebo antisemitskou knihu Dietera Schwarze ''Světové židovstvo''. Od začátku Protektorátu otevřeně podporoval okupaci a spolupracoval kromě SS i s [[Gestapo\|gestapem]]. V roce 1939 se účastnil cesty českých a německých novinářů do dobytého [[Polsko\|Polska]].{{zdroj?}}<ref group="p">Ve zprávách z denního tisku (např. Národní politika 5.10.1939) nejsou jednotliví účastníci zájezdu jmenováni.</ref> ===Časopis ''Znova''=== [[Evropské vydavatelstvo]] vydávalo rovněž antisemitský časopis [[Znova]], vycházející od října [[1938]] do roku [[1943]], jehož byl Harry Jelínek šéfredaktorem a autorem řady příspěvků, nejprve pod pseudonymem (pravděpodobně ''Politicus'', později pod vlastním jménem.<ref>Národní politika, 24.7.1943, s.4, avízo nového čísla "Znova" (dostupné online v NK ČR)</ref> Časopis kritizoval [[Ferdinand Peroutka\|Ferdinanda Peroutku]] a [[Edvard Beneš\|Edvarda Beneše]], seznamoval s historií a kulturou Německa a zastával antisemitské postoje. Od počátku války vystupoval proti Velké Británii a naopak obdivně psal o představitelích nacistického Německa. ===Závěr války=== Po rozvodu s [[Lída Jelínková-Bačkovská\|Lídou Jelínkovou-Bačkovskou]] v roce [[1944]] založil další nakladatelský podnik, nazvaný [[Jelínek (nakladatelství)\|Jelínek]]; vydal však pouze dvě publikace - knihu vzpomínek známého antisemity [[Karel Rélink\|Karla Rélinka]] ''Pražská bohema'',<ref>[http://aleph.nkp.cz/F/57SV9LS1CKRKIPY8GKRSF9JPKME9P52R56F4MVFVASLPGSNE5K-01107?func=full-set-set&set_number=057678&set_entry=000006&format=999 Databáze NK ČR:''Rélink Karel: Pražská bohema'']</ref> a ''Josefinismus a jeho dějiny'' od Eduarda Wintera. Na konci [[Protektorát Čechy a Morava\|Protektorátu]] se prokazoval českým obchodníkům jako příslušník [[Gestapo\|gestapa]] a pod různými záminkami je okrádal o zboží. Dne 17. dubna 1945 utekl do [[Bavorsko\|Bavorska]], Zemské velitelství zažádalo o Jelínkovo zajištění až 20. 11. 1945.<ref>BĚLOHLÁVEK, Arno a DOBEŠ, Karel. Neprodal jen Karlštejn. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1984. s. 179-181.</ref> Údajně žil ve [[Německo\|Spolkové republice Německo]] a zemřel v roce [[1986]] v [[Itálie\|Itálii]]. ==Odrazy v populární kultuře== * Na motivy legendárního prodeje Karlštejna byl natočen v roce 1981 televizní film ''[[Velká sázka o malé pivo]]''<ref>[http://www.fdb.cz/film/velka-sazka-o-male-pivo/31928 Filmová databáze FDB.cz: ''Velká sázka o malé pivo'']</ref> * O životě Harryho Jelínka byly napsány publikace i články v tisku, které se převážně věnují jeho podvodnické části života == Odkazy == ===Poznámky=== <references group="p" /> === Reference === <references /> === Literatura ===▼ * {{Citace kvalifikační práce \| příjmení = Smržová \| jméno = Veronika \| instituce = Fakulta sociálních věd UK \| odkaz na instituci = \| titul = Osobnost Josefa Harryho Jelínka \| url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/125588/ \| typ práce = Bakalářská práce \| vedoucí = Pavel Suk \| odkaz na vedoucího = \| místo = Praha \| rok = 2013 \| počet stran = \| strany = \| datum přístupu = \| poznámka = \| jazyk = }} ▲== Literatura == * Kolektiv: ''Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945'', [[Univerzita Karlova]]: Praha 2007. * Tomáš Pasák: ''Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945''. Univerzita Karlova Praha 1979. Řádek 16 ⟶ 87: * Arno Bělohlávek, Karel Dobeš : ''Neprodal jen Karlštejn''. Mladá fronta Praha 1984 === Externí odkazy === * [http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/nakladatelstvi/evropske-vydavatelstvo.html Slovník českých nakladatelství] * [http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/osobnosti/harry-jelinek.html Jelínek, Harry Josef - stručný životopis] ===Související stránky=== * [[Evropské vydavatelstvo]] * [[Felix Achille de la Cámara]]

Harry Jelínek: Porovnání verzí