Hrabaví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: možný vandalismus odstraněna reference editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 81.200.63.188 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Frettiebot |
||
Řádek 28:
== Rozšíření ==
Ptáci z řádu hrabavých se vyskytují mimo [[Antarktida|antarktických]] a [[Arktida|arktických]] oblastí na všech [[kontinent]]ech. Nejvyšší počet [[druh (biologie)|druhů]] (asi 40 %) žije ve volné přírodě v [[Asie|Asii]], nejmenší (asi 4 %) v [[Evropa|Evropě]]. Nejvíce jsou rozšířeni v [[subtropický podnebný pás|subtropických]] a [[tropický podnebný pás|tropických]] oblastech, většinou v horských krajích. Jejich oblíbené [[biotop]]y jsou rozličné, lze je nalézt poblíž obdělávaných polí a luk, na travnatých i křovinatých [[step]]ích i [[savana|savanách]], v hustě zarostlých březích řek i v [[tundra|tundrách]]. Žijí v lesích v nížinách i na svazích hor do výše 5000 m, mnohdy nad hranici lesa. Na rozšíření některých druhů byl účasten člověk, když např. ze [[Starý svět|Starého světa]] vědomě vysadil v [[Amerika|Americe]] nebo [[Austrálie|Austrálii]] do volné přírody [[bažant]]y nebo jsou tam chováni v domestikované formě [[kur]]ové a naopak z Ameriky byla celosvětově rozšířena zdomácněla forma [[krocan]]a.<ref name = zvířata> {{Citace monografie | příjmení = Felix | jméno = Jiří | titul = Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví | vydavatel = Státní zemědělské nakladatelství | místo = Praha | rok = 1980 | počet stran = 188 | jazyk = čs}} </ref>
== Popis ==
Jsou to ptáci velmi rozmanité velikosti, nejmenší [[křepelka]] měří jen 15 cm a váží 20 g, kdežto krocan může vážit 10 kg (domestikovaná forma až 20 kg) a [[páv]] měří téměř 250 cm (z toho připadají dvě třetiny na ocas). Nápadným znakem téměř všech hrabavých je výrazný [[pohlavní dimorfismus]], kdy samci (kohouti) jsou větší a pestřeji vybarvení než samice (slepice). Jejich [[křídlo (biologie)|křídla]] jsou poměrně malá, i když [[prsní svaly]] mají silně vyvinuté. Létají prudce, hlasitě a nízko nad zemí na krátké vzdálenosti. Výjimkou je v severních oblastech [[Evropa|Evropy]] žijící [[křepelka polní]], která je jediným tažným hrabavým ptákem. Ručních [[pero|letek]] mají 10, [[ocas]]ních [[péro|pér]] od 8 po 32. Péra i celkové opeření vyměňují většinou jednou ročně a postupně tak, že jsou stále schopní létat.
Řádek 42 ⟶ 37:
Hrabaví jsou [[všežravec|všežravci]] živící se jak rostlinnou, tak i živočišnou potravou. Hlavní složku tvoří nejrůznější [[semeno|semena]] a [[plod (botanika)|plody]], mladé výhonky rostlin a drobní živočichové, nejčastěji [[hmyz]]. Velké druhy uloví i malé [[hlodavci|hlodavce]]. Mají velké [[trávicí soustava ptáků|vole]] jako zásobárnu potravy. Jejich [[žaludek]] je uzpůsoben k rozemílání tvrdých semen, polykají za tím účelem drobná zrna písku.
V převážné míře jsou [[polygamie|polygamní]], kohout má více slepic, jen několik málo druhů žije v párech. Před vlastním pářením nastává dělení hejna, kromě vzájemných šarvátek kohoutů bývá nápadný [[tok]], kdy různými vizuálními i hlasovými projevy soupeří o co největší počet slepic. Po spáření se u polygamních druhů o stavbu [[Ptačí hnízdo|hnízda]], [[inkubace|inkubaci]] a péči o [[potomek|potomstvo]] stará jen slepice. Hnízdo bývá většinou na skrytém místě v hlíně vytvořený důlek vystlaný trávou a listí, hokové mívají skromná hnízda na stromech. Samice snese do hnízda až 20 vajec a sedí na nich v průměru 25 dnů. Výjimku tvoří taboni, jejichž samice vejce nevysezují, ale snášejí je do teplého písku nebo kup tlejícího listí. Vylíhnutá [[mládě|mláďata]] jsou nekrmivá, potravu si hned hledají sama na zemi v okolí hnízda, pouze někteří hnízdící na stromech přinášejí mláďatům potravu do hnízda. Slepice všeobecně o kuřata pečují, vodí je k vodě, za chladu je zahřívají a ochraňují před [[predátor]]y, u [[monogamie|monogamních]] druhů jim pomáhají i kohouti.<ref name
== Význam ==
|