Starověký Řím: Porovnání verzí

Diocletianus se rovněž snažil utužit autoritu státu a císaře u říšského obyvatelstva. Přijal přízvisko Iovius podle boha [[Jupiter (bůh)|Jova]]. Křesťany, kteří odmítali císaři vzdávat božské pocty, považoval za neloajální vůči říši a nechal proto během své vlády rozpoutat poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů. Po vzoru orientálních vládců si Diocletianus vsadil na hlavu [[diadém]] a obklopil se ohromným císařským dvorem. Na rozdíl od principátu, kdy se císaři snažili alespoň zdánlivě vládnout ve shodě se senátem, Diocletianus na senát nebral žádné ohledy a vládl zcela neomezeně (''dominus et deus''). V tomto systému vlády vystupovali občané čím dál více jako poddaní císaře. Tomu napomohl také již od [[1. století]] se rozvíjející nový sociální fenomén – [[kolonát]]. Postupný útlum přílivu otroků nutil velkostatkáře k poskytování svých pozemků do nájmu pachtýřům, [[kolón]]ům. Jako pachtovné museli kolóni odvádět statkářům odvádět nejprve peníze a později část své úrody. Tím se kolóni, třebaže byli římskými občany, stávali závislými na velkostatkářích a ztráceli svoji svobodu. Tento trend se ještě více prohloubil za Diocletianova nástupce Konstantina, kdy byli kolóni dědičně připoutáni k půdě.