Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno): Porovnání verzí

| užívání = užívánpravidelně

| délka = 5464 m

| výška = 9221 m (vrcholloď), věže92 m (věž)

První zmínky o kostele pochází z&nbsp;roku [[1228]] z&nbsp;listin [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]], kterými 7. listopadu potvrdil farnosti všechna práva a 6. prosince potvrdil patronát cisterciačkám z [[Klášter Oslavany|oslavanského kláštera]] v&nbsp;čele s&nbsp;abatyší [[Heilwida|Heilwidou]]. Olomoucký biskup [[Robert (biskup olomoucký)|Robert]] kostel někdy mezi létylety 1228–1231 vysvětil a listinou z&nbsp;roku [[1231]] znovu potvrdil farní práva a stanovily se i farní hranice.<ref>LIBOR, Jan. ''Dějiny Brna 2, Středověké město.'' 2013. S. 690-691.</ref> Z tohoto dokumentu se také dozvídáme, že kostel byl založen ještě za vlády markrabětemarkrabětem [[Vladislav Jindřich|VladislavaVladislavem JindřichaJindřichem]]. Z&nbsp;toho vyplývá, že první [[Románská architektura|románská]] stavba začala vznikat někdy mezi nástupem biskupa Roberta do úřadu a smrtí markraběte Jindřicha, tedy mezi létylety 1201–1222. V&nbsp;této době sloužil výhradně pro potřeby [[němci|německých]], [[Vlámové|flanderských]] a [[Valoni|valonských]] [[Kolonizace|kolonistů]]. Valoni poté docházeli do [[Kostel svatého Mikuláše (Brno)|kostela sv. Mikuláše]] na Dolním trhu (dnešním [[Náměstí Svobody (Brno)|Náměstí Svobody]]), který se stal [[Filiální kostel|filiálním]]. Pro česky mluvící farníky byl určen [[Katedrála svatého Petra a Pavla|kostel sv. Petra]]. Okolo kostela vznikl také brzy [[hřbitov]], který byl od roku 1293 k&nbsp;dispozici i ostatním neněmeckým farníkům. Podoba stavby pravděpodobně typově nevybočovala z tehdejší moravské románské architektury, tedy bazilikální trojlodí s dvojicí západních věží a chórem.<ref name=":2">{{Citace monografie|příjmení=Sedlák|jméno=Jan a kol|příjmení2=|jméno2=|titul=Chrám sv. Jakuba. In: Dějiny Brna. 7, Uměleckohistorické památky, historické jádro|vydání=|vydavatel=Statutární město Brno|místo=Brno|rok=2015|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref>

Z&nbsp;archeologických nálezů vyplývá, že někdy na konci 13. až začátku 14. století byl románský kostel nahrazen [[Gotická architektura|vrcholně gotickou]] stavbou o&nbsp;přibližně stejných rozměrech, jako je kostel stávající. Ta byla ale téměř bezezbytku odstraněna a nahrazena stavbou současnou. V&nbsp;této době je také doložena fundace množství [[oltář|oltářů]], např. sv. Víta (1413), sv. Filipa a Jakuba (1423), sv. Kříže (1429), nebo sv. Anny (1446).<ref name=":3" />

Pozdně gotická novostavba farního kostela je podle nejnovějších poznatků datována výstavbou [[Kněžiště|kněžiště]] před polovinu 15. století. Z&nbsp;roku [[1446]] totiž pochází smlouva, kde je uvedena částka dvou kop [[groš|grošů]] stavební dotace, kterou musí farář ročně odevzdat oslavanskému klášteru. Od roku [[1456]] jsou pak v&nbsp;odkazech brněnských měšťanů vedeny částky na stavbu kostela. Starší názory kladou podle slohového rozboru stavbu presbytáře již do doby před nástupem [[Husitství|husitství]], tedy na konec 14. století. Podle [[Jan Sedlák (historik umění)|Jana Sedláka]] pro to svědčí např. osové umístění [[Opěrný systém|opěrného pilíře]], které připomíná postup [[Petr Parléř|Petra Parléře]] u jižní předsíně [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrály sv. Víta]] v&nbsp;Praze a v&nbsp;presbytáři [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostela sv. Bartoloměje]] v&nbsp;Kolíně nad Labem. Také profil meziokenních žebrových prutů a jejich ostruhovité zakončení proťaté [[Podokenní římsa|podokenní římsou]], tvar okenních [[Kružba|kružeb]] nebo [[Chrlič|chrliče]] v&nbsp;završení opěrných pilířů připomínají charakteristické parléřovské motivy. Na ostatních architektonických detailech ([[Přípora|přípory]] s&nbsp;[[Konzola (architektura)|konzolami]] a [[Baldachýn|baldachýny]]) naopak spatřuje vliv stavitele [[Lorenz Spenning|Lorenze Spenninga]], který se podílel na stavbě [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|dómu sv. Štěpána]] ve Vídni.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Sedlák|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Vztah architektury kostelů sv. Jakuba v Brně a sv. Mořice v Olomouci In: Historická Olomouc a její současné problémy III|vydání=|vydavatel=Okr. výbor SA ČSSR|místo=Olomouc|rok=1980|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref> [[Jan Bureš (historik)|Jan Bureš]] klade rovněž vnik do předhusitské doby, s&nbsp;tím, že monumentálně založené kněžiště bylo vybudováno až po patu [[Klenba|klenby]] a zároveň byly vztyčeny volně stojící [[Pilíř|pilíře]]. Dokončení v&nbsp;letech 1456–1473 pak přisuzuje staviteli L.&nbsp;Spenningovi. Velmi blízkou vídeňskou orientaci v&nbsp;architektonických detailech avšak nejspíše způsobila až [[Purismus (architektura)|puristická]] rekonstrukce na konci 19. století, kdy bylo nahrazeno množství originálních kamenických článků.<ref name=":1">KROUPA, Petr. Farní kostel sv. Jakuba Většího v&nbsp;Brně. In: CHAMONIKOLA, Kaliopi. ''Od gotiky k renesanci II''. 1999.</ref>

Na severní straně lodi se dochovala bývalá [[Předsíň (architektura)|předsíň]] označená uvnitř v&nbsp;nadpraží [[Kamenické značky|kamenickou značkou]] [[Antonín Pilgram|Antona Pilgrama]] a textem: ''1502 Ist Angefa[n]Gen Dy[se] Seiten'' ([[1502]] jsoubyla započata zahájenytato stěnystrana).<ref name=":2" /> Jeho autorství je doloženo nejen u této předsíně, jejíž dva vchody portálky jsou dnes zazděné, ale i u točitého arkýřovitého schodiště u [[sakristie]] z&nbsp;roku [[1510]], které však bylo zbořeno v&nbsp;roce 1874. Vedlo na půdu, mělo kamenné zábradlí a zajímavou krouženou klenbu s přetínavými žebry. Pilgram byl nadaný stavitel narozený v&nbsp;Brně, který zde působil v&nbsp;letech 1500–1515. Poté odešel pracovat na stavbu sv. Štěpána do Vídně. V&nbsp;druhém desetiletí 16. století byla nezaklenutá hala trojlodí provizorně zastřešena.

Rozestavěný kostel postihl 27. 4. [[1515]] požár, který zapříčinil pád střechy, která následně zničila všechny [[oltář|oltáře]] a [[zvon|zvony]] ve věžích pravděpodobně stále zachovalé části vrcholně gotického kostela.<ref name=":2" /> V&nbsp;roce [[1516]] je vysvěcen nový hlavní oltář. Z&nbsp;roku [[1518]] pochází kamenný reliéf [[Oplakávání|Oplakávaní Krista]] a z&nbsp;roku [[1519]] reliéf [[Ukřižování Ježíše Krista|Ukřižování Krista]]. Další zastřešení bylo provedeno patrně ještě před rokem 1530. Trojlodí zaklenulzaklenuli v renesančním stylu až v&nbsp;70. letech brněnskýstavitel Johann Starpedel a zedníkkameník [[Pietro Gabri]], v&nbsp;Brně usedlý Ital. Dle vyznačeného data [[1526]] bylo dokončeno kamenné schodiště na [[Kazatelna|kazatelnu]] s plaménkovými [[kružba|kružbami]]. Na [[Sloup (architektura)|dříku]] je vytesána kamenická značka Merta Hübla, která se nachází i na [[Křtitelnice|křtitelnici]]. Hübl zřejmě vedl dostavbu kostela ve dvacátých a třicátých letech. Výdaje na stavbu kostela nakonec vyústily roku [[1532]] v&nbsp;převedení patronátu z&nbsp;oslavanského kláštera na městokrále Brno[[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]], a ten jej následně předal městu. V&nbsp;roce [[1581]] bylo zmíněným Starpedelem a dalšími zedníky, např. Mathiasem Schramem a Wolfgangem Nagelem provedeno kamenné dvojité vřetenové kamenné schodiště u&nbsp;hlavní věže, s přístupem na [[Kruchta|kůr]]. V&nbsp;témže roce dokončilbyla dokončena i hudební kruchta. Z odkazu ze kterého bylo vybudováno schodiště do věže, byl ještě pořízen roku [[Wolf Nagel1587]] hudebnínový kruchtuhlavní oltář.<ref name=":2" />

Věž, jejíž stavba započala zřejmě již na konci 15. století byla v&nbsp;roce [[1592]] [[Antonio Gabri|Antoniem Gabrim]] zvýšena o&nbsp;část s&nbsp;[[hodiny|hodinami]] a dokončena [[Simon Tauch|Simonem Tauchem]], který na věž nasadildoplněna renesanční [[Báň (střecha)|helmicihelmicí]] podle modelu Šimona Taucha. Po pouhých osmnácti letech musela být báň snesena, opravena a poté znovu usazena. Výška věže dosáhla na dnešních 92 metrů. Během [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] nebyl kostel nijak výrazně poškozen a nevznikla tedy nutnost kostelho přestavovat. Byla pouze Švédy prostřílena měděná střecha lodi a věže. Dodneška tak převážně zůstala zachována jeho pozdně gotická podoba.

Barokní období je spjato převážné s výměnou zastaralého mobiliáře v interiéru a jen s malými stavebními úpravami. V&nbsp;roce [[1666]] byl na hlavní oltář pořízen obraz [[Jan de Herdt|Jana de Herdta]], roku následujícího celý oltář renovován. Řečniště kazatelny bylo opatřeno roku [[1684]] reliéfy, pozdějia získalataké idostala stupňovitou stříšku se sochami svatých a kovové zábradlí. Nové [[varhany]] měl roku [[1692]] dodat varhanář [[Jakub Ryšák]] z&nbsp;Opavy, které ale dokončil kvůli Ryšákově smrti až roku [[1694]] Andreas Beck. Původní stroj musel být v&nbsp;19. století z&nbsp;technických důvodů nahrazen. Varhanní skříň vyřezal [[Antonín Riga]], který je autorem i řezeb lavic v&nbsp;lodi a chóru.<ref group="pozn.">Skříň musela být roku 1826 z provozních důvodů posunuta více dozadu ke zdi, díky čemuž se zhoršila viditelnost varhan.</ref> Na lavicích jsou doložení místní stolaři HansAdam MichaelAntonín Zeith z Kanic, AdamJan ZeithMichael az Weissenbergu, Friedrich Wilhelm z Poysdorfu a Johann Alletze.

Na přelomu 17. a 18. století musela být díky špatnému stavu vyměněna celá [[střecha]] včetně [[krov|krovu]]. Oprav se ujal tesař [[Anton Ebenberger]] a mědikovec Sebastian Riedl, kteří práci dokončili roku [[1724]], resp.[[1725]]. Stejnou péči vyžadovala i věž, která musela být snesena na úroveň zvonice a poté vyzděna znovu do původní výšky a podoby. 12. června [[1729]] uhodil do nové věže blesk, požár byl ale brzo uhašen. V&nbsp;září byla na věž nasazena [[Makovice (architektura)|makovice]] a do ní uloženy pamětní dokumenty a na báni byl vyznačen letopočet 1730, který tam můžeme vidět dodnes.<ref>SVOBODA, Aleš. ''Kostnice u sv. Jakuba''. 2014. S. 9.</ref>

Zásadní [[Baroko|barokizace]] vnitřních prostor byla uskutečněna v&nbsp;letech 1750–17661750–1769 zásluhou [[Olomouc|olomouckého]] kanovníka [[Jan Václav z Freynfelsu|Jana Václava z Freynfelsu]]. Během úprav byly starší dřevěné oltáře nahrazeny [[Mramor|mramorovými]], zzhotovenými [[Kroměříž|kroměřížskými]] kameníky Mathiasem Ranklem a Janem Felixem Ležatkou,&nbsp;nichž některé jsou v&nbsp;kostele dosud. Uprostřed chóru byl zbudován, dnes mohutnýnezachovaný oboustranný hlavní oltář&nbsp;obložený černým mramorem s obrazy [[František Antonín Palko|Františka A. Palka]] na přední straně a [[Josef Stern|Josefa Sterna]]<ref name=":0">KROUPA, Jiři (ed.). ''V zrcadle stínů 1670–1790. Morava v&nbsp;době baroka.'' 2003. S. 207, 330, 189.</ref> na zadní. Sochařskou výzdobu jeho [[Tabernákulum|tabernáklu]] dodal [[Jan Adam Nesmann]]. Vysvěcen byl 16. 3. [[1755]]. Boční oltáře byly osazeny obrazy Josefa Sterna, [[František Vavřinec Korompay|Františka V. Korompaye]] a dalších, a v&nbsp;letech 1765–1770 zlacenými sochami světců a andělů [[Ondřej Schweigl|Ondřeje Schweigla]].<ref name=":0" /> V&nbsp;roce [[1771]] vysvětil olomoucký biskup [[Maxmilián z Hamiltonu|Maxmilián Hamilton]] čtrnáct nových oltářů. Na podlahu byla pořízena černobílá [[dlažba]] ze čtvercových kamenů. Všechny [[Náhrobek|náhrobky]] nacházející se v&nbsp;ní, byly vyjmuty a ty významnější a zachovalejší zasazeny do zdí. Poté byly také odstraněny některé boční [[kaple]] a další zčásti přestavěny.

V letech [[1743]]–[[1746]] byla upravena a rozšířena velká krypta v západní částí kostela. [[Hřbitov]], který se kolem kostela nacházel, byl od roku [[1784]] postupně rušen a spolu s ním postupně zanikly i další z venkovních kaplí. Většina náhrobních kamenů byla použita na vydláždění ulic nebo prodány na materiál.

Z interiéru byly odvezeny menší barokní oltáře, z ostatních sejmuty sochy a některé obrazy. Do této doby se hovoří až o 17 oltářích. Hlavní oltář byl rozebrán a nahrazen subtilnějším v&nbsp;[[Novogotika|novogotických]] formách navržený roku [[1881]] rovněž Ferstelem. Dále byly uvnitř opraveny případně nahrazeny [[baldachýn|baldachýny]] a [[Konzola (architektura)|konzoly]] a odstraněna také dvojice [[Empora|empor]]. Chórové lavice postavené uprostřed presbytáře byly přisazeny k bočním stěnám. Náhrobníky nacházející se ve zdech byly vyjmuty a ty umělecky hodnotnější byly zachovány a později uloženy do jedné z prázdných krypt. Ostatní náhrobky u zdí byly přeorganizovány, přičemž v&nbsp;současnosti je jich zde deset, zbytek zachovaných kamenů je vystaveno v&nbsp;expozici [[Brněnská kostnice|kostnice]]. Interiér a exteriér byl následně znovu omítnut. [[15. srpen|15. srpna]] [[1879]] byl kostel slavnostně znovu otevřen.

Na přelomu 18. a 19. století, přesněji v&nbsp;letech 1900–1901 vznikla u kostela novogotická fara navržená [[Alois Prastorfer|Aloisem Prastorferem]] a [[Germano Wanderley|Germano Wanderleyem]], která nahradila starší stavbu [[František Benedikt Klíčník|Františka Benedikta Klíčníka]] z let 1710–1714 zbouranou při asanaci.

V roce [[2015]] jebyl kostel v&nbsp;rámci projektu ''Monumentum sacrum Brunense'' rekonstruován a rehabilitován pomocí dotací z [[EHP a Norské fondy|Norských fondů]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=odd. 5804|jméno=|titul=Rekonstrukce a rehabilitace chrámu sv. Jakuba v&nbsp;Brně - Monumentum sacrum Brunense|url=http://www.eeagrants.cz/cs/programy/ehp-fondy-2009-2014/cz06-kultura/schvalene-projekty/rekonstrukce-a-rehabilitace-chramu-sv-ja-1613|vydavatel=Ministerstvo financí ČR|místo=|datum vydání=2014-03-12|datum přístupu=2015-01-18}}</ref> BudeByl obnoven interiér včetně [[restaurování]] [[nábytek|mobiliáře]], opraven krov, zajištěny poruchy zdiva, repasovány dveřní a okenní výplně atd. Ve věži a na kůru, kterákteré budebyly tímto zpřístupněnazpřístupněny, mávznikla vzniknoutstálá [[muzeumexpozice]] mapujícípřibližující historii kostela a další aspekty chrámového života. [[12. leden|12. 1.]] 2015 byl kostel uzavřen, slavnostní ukončení projektu jea plánovánootevření naexpozice proběhlo [[3028. duben|3028. 4.]] [[2016]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=odd. 5804Havelka|jméno=Vít|titul=Rekonstrukce a rehabilitace chrámuKostel sv. Jakuba v&nbsp; Brně -byl Monumentumznovu sacrum Brunenseotevřen|url=http://www.eeagrantsnoramb.cz/csNews_and_events/programyEEA_grants/ehpZakladni-fondyinformace/Programy/CZ06-2009Kulturni-2014/cz06ddictvi-kultura/schvalenea-projektysouasne-umni/rekonstrukceNovinky-a-rehabilitaceudalosti-chramuCZ06/Kostel-sv-jaJakuba-1613v-Brn-byl-znovu-oteven/#.Vy9KdeTovDc|vydavatel=MinisterstvoVelvyslanectví financíNorského ČRkrálovství v Praze|místo=|datum vydání=20142016-0304-1229|datum přístupu=20152016-0102-1808}}</ref>

V období 14. a 15. století vzniklo kolem kostela množství [[Kaple|kaplí]], které tvořily zvláštní urbanistický komplex. Šlo vesměs o menší stavby, z nichž některé připomínali spíše jednoduchý oltář připojený ke kostelu, či pouze malbu na zdi. V&nbsp;pramenech je totiž někdy obtížné odlišit, zda se jednalo o samostatnou stavbu nebo jen oltář. Také zmiňují i další kaple, než ty zde uvedené, ale informace o jejich zasvěcení či podobě scházejí nebo se rozcházejí.<ref name=":3">BOROVSKÝ, Tomáš. Kaplani, oltářníci a jejich beneficia v&nbsp;kostele sv. Jakuba v&nbsp;Brně. In: ''Brno v&nbsp;minulosti a dnes'', 2001.</ref>

Jako nejstarší je zmíněna '''[[Kaple Božího Těla (Brno)|kaple Božího těla]] (Těla Kristova)''', na jejíž zbudování odkázal roku 1340 dům svatojakubský kněz Hancman z&nbsp;Tišnova. Stavba byla potvrzena roku 1352 olomouckým biskupem [[Jan Očko z Vlašimi|Janem]]. Doložena je i k&nbsp;roku 1369 a 1420 u&nbsp;jižního průčelí kostela, obnovena pak 1439, znovu je zmíněna až roku 1518. '''[[Kaple svatého Mořice (Brno)|Kaple sv. Mořice]] (Česká kaple)]]''', doložená dokumenty z&nbsp;roku 1365 a 1384, sloužila od 15. století jako filiální potřebám českých farníků. V&nbsp;roce 1736 byla kaple přestavěna [[Mořic Grimm|Mořicem Grimmem]], za [[Josefinismus|josefínských reforem]] zrušena a v&nbsp;roce 1886 zbourána. '''Kaple sv. Doroty''', připomínaná roku 1389 na hřbitově, která mohla být spojena po roce 1515 s kaplí Božího těla. '''Kaple Jedenácti tisíc panen (sv. Voršily)''', zbudována jižně od kostela z&nbsp;odkazu mincmistra Arnolda z&nbsp;Kumbachu, jejíž nadace byla potvrzena roku 1404 markrabětem [[Jošt Moravský|Joštem]], totéž bylo učiněno následujícího roku i olomouckým biskupem [[Lacek z Kravař|Lackem z Kravař]]. '''Kaple Nanebevzetí Panny Marie''' doložená v&nbsp;letech 1413 a 1458 jižně od kostela, kterou nechala postavit Anežka z&nbsp;Meziříčí. '''Tzv.Kaple Nová kaple (Zvěstování Panny Marie (tzv. Nová kaple)''' zřízená roku 1428 z odkazu svatojakubského faráře Jana Vavřincova z Troskotovic. '''Kaple sv. Trojice''' uváděna někdy jako oltář, je doložena k roku 1463, jejíž původ je kladen už do 14. století. Dále je zmiňována ještě '''kaple neznámého zasvěcení s osáriem''' zmiňovaná ve 40. letech 18. století, nazývaná též ''Totenkapelle'' či ''Beinhaus''. Ke zbudovaní obdélné '''kaple Raduita de Souches''' s&nbsp;hrobkou na jižní straně presbytáře došlo roku 17261722 (vysvěcena 1729) podle plánů Mořice Grimma.

# Hlavní oltář: novogotický, navržen roku 1881 [[Heinrich Ferstel|Heinrichem von Ferstelem]], stavbu realizoval [[Johann Eduard Tomola]] (1888–1895), na architektuře z&nbsp;různobarevných mramorů jsou pískovcové sochy, uprostřed Kalvárie, po stranách sv. Cyril a sv. Metoděj a pod vrcholovým baldachýnem sv. Jakub.

V lodi se nachází převážně pozdně barokní oltáře z pol. 18. století z cetechovického (šedý a červený) a hádského mramoru (černý) od kameníků Mathiase Rankela a Jana F. Ležatky, na evangelijní straně jsou to:

#<li value="2"> Oltář Krista v&nbsp;žaláři ([[Ecce homo|Ecce Homo]]), původně sv. Kříže: v&nbsp;zamřížované nice stojí socha spoutaného Krista přenesená sem roku 1785, po stranách jsou sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty od [[Jan Jiří Schauberger|Jana Jiřího Schaubergera]] (kol. 1735), v minulosti visel ve středu oltáře Kristus na kříži,

# Oltář Nanebevzetí Panny Marie: obraz od [[František Vavřinec Korompay|Františka Vavřince Korompaye]] (kol. 17701769), na menze je postavena kopie gotického obrazu [[Madona svatotomášská|Panny Marie svatotomské]],

# Oltář sv. Josefa: obraz Smrt sv. Josefa od F. V. Korompaye (1762), v&nbsp;nástavci obraz sv. Alžběty udílející almužnu od [[Josef Stern|Josefa Sterna]] (1761),<ref group="pozn.">Oltář byl původně zasvěcen sv. Leopoldovi a Liboriovi a uprostřed visel obraz Josefa Sterna, po kterém zůstal v&nbsp;nástavci obraz sv. Alžběty. Původní titulní obraz označovaný již ve své době za nejlepší Sternovo dílo, byl v&nbsp;roce 1865 prodáno do kostela v&nbsp;Dolních Loučkách, odkud se později dostal do sbírek Moravské galerie.</ref> na menze stojí socha sv. Josefa s Ježíškem

# Oltář Nejsvětější Trojice: titulní obraz od F. V. Korompaye, v&nbsp;nástavci obraz Klanění tří králů (oba 1770) od stejného autora, na konzolách jsoustojí sochy sv. Jáchyma a sv. Anny od [[Ondřej Schweigl|Ondřeje Schweigla]] (60. léta 18. století), které do 50. let 20. století stálybyly na oltáři kaple [[Palác šlechtičen|Paláce šlechtičen]]., na menze stojí socha Neposkvrněného Srdce Panny Marie od [[František Prosecký|Františka Proseckého]]

#<li value="6"> Oltář Čtrnácti sv. Pomocníků: obraz od F. V. Korompaye (kol. 1770), na menze stojí socha Piety

# Oltář Poslední večeře Páně: titulní obraz od J. Sterna (1755), v&nbsp;nástavci obraz sv. Barbory s andělem od stejného autora (oba 1755), na menze stojí socha Krista Krále

# Oltář sv. Jana Nepomuckého: obraz Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od [[Josef František Wickart|Josefa Wickarta]] (1728),<ref name=":0" /> v&nbsp;nástavci obraz Boha Otce s Duchem svatým od [[Joseph Ignatz Sadler |Josefa Ignáce Sadlera]] (kol. 1756),<ref group="pozn.">Oltář byl původně zasvěcen sv. Kříži a uprostřed visel obraz Josefa I. Sadlera: Sv. Jan Evangelista a Máří Magdaléna pod Kristovým křížem. Od Sadlera zůstal zachován obraz Boha Otce v&nbsp;nástavci. Titulní obraz byl v&nbsp;19. století nahrazen dílem Wickatovým a později převeden do sbírek Muzea města Brna.</ref> na menze stojí socha Nejsvětějšího srdce Ježíšova od F. Proseckého

Nad jižním chodem visí rozměrný obraz Apoteóza sv. Jakuba od [[František Antonín Palko|Františka Antonína Palka]] (1756) a nad původní severní předsíní obraz Vize sv. Peregrina od [[Josef Stern|Josefa Sterna]] (1755–1760). Oba pochází z původního hlavního barokního oltáře. Pod kůrem je v&nbsp;rámu s prapory a moravskou orlicí vsazena další barokní kopie obrazu P.Panny Marie Svatotomské. VNa&nbsp;lodizadní jsoustraně obrazyhlavního křížovéoltáře cestyje zkopie 19obrazu P. stoletíMarie, Matky třikrát podivuhodné (podle originálu [[Luigi Crosio|Luigia Crosia]] z&nbsp;roku 1898), jako připomínka že zde byl do roku 2015 provizorně umístěný oltář [[Schönstattské hnutí |Schönstattského hnutí]].

VedleV kaplekapli (P. Marie Bolestné visí Ukřižování z konce 13. století U jižního vchodu je pověšen bronzový korpus Krista), kterýpůvodně odlilPilgramově [[Janpředsíni Zikmundvisí Kercker]]vysoce podlekvalitní modeludřevěné [[JanUkřižování Christiánz Pröbstl|Janaposlední Christiánačtvrtiny Pröbstla]] (kol13. 1720), původně byl součástí kaple Raduita de Souchesstoletí. Po stranách vstupu do sakristie jsou kamenné reliéfy Oplakávání Krista (1518) a Ukřižování Krista (1519).

Při třetím severním pilíři stojí renesanční kazatelna. Prolamované kamenné schodiště je datované rokem 1526. Řečniště je osazeno pískovcovými reliéfy (1684) Narození Páně, Kázání Krista v&nbsp;chrámu a Zjevení Krista na hoře Tábor (1684), pod nimi jsou epitafní kartuše s erbem a epitafními nápisy Kulmana Eignera (†1559), jeho manželky Margarethy († 1577) a syna Pavla (†1559). Na stupňovité barokní stříšce jsou po obvodu sošky evangelistů, sv. Jana Křtitele, sv. Jakuba a na vrcholu Krista Spasitele (1684).

Na konzolách v&nbsp;chórovém ochozu je dvanáct soch apoštolů z konce 70. let 19. století a pozdně gotická socha Krista Spasitele z pol. 15. Stoletístoletí. V&nbsp;kapli Panny Marie Bolestné je vystavena kopie [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]]. Volně v&nbsp;kostele stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého od [[Mathias Thomasberger|Mathiase Thomasbergera]] z 3. čtvrtiny 18. století, dále novodobé sochy sv. Judy Tadeáše, sv. Antonína Paduánského, a sv. Alžběty a Nejsvětějšího Srdce Páně. Na podstavcích kolem zdi je usazeno pět reliéfů křížové cesty od [[Karl Korschann|Karla Korschanna]] (1943).

Do původního vybavení patří mistrovské barokní zlacené sochy světců a andělů z&nbsp;bočních oltářů od [[Ondřej Schweigl|Ondřeje Schweigla]], sochystaré Pannyoltářní Marieobrazy, aobrazy sv.křížové Janacesty Evangelistyz ze19. Souchesovystoletí, kaplepět odreliéfů J.křížové Ch.cesty Pröbstla,od staréKarla oltářníKorschanna obrazy(1943) a také pětice monumentálních obrazových [[Epitaf|epitafů]] brněnských měšťanů<ref group="pozn.">Konkrétně jsou to epitafy Mikuláše Wunderla z Deblína (†1570), Mikuláše Migla ze Stohanu (†1590), Michaela Reicha z&nbsp;Reichenau (†1592), Wolfa Brunlachera (†1599) a Šimona Kryblera z&nbsp;Altendorfu (†1601).</ref> z&nbsp;konce 16. století. Sochy i obrazy se dnes nacházejí zčásti ve sbírkách [[Muzeum města Brna|Muzea města Brna]], [[Moravská galerie v&nbsp;Brně|Moravské galerie]], příp. depozitáři farnosti.

V mělké nice v&nbsp;presbytáři je mramorová křtitelnice z 20. let 16. století, nads nívýraznou visíkamenickou současnéznačkou bronzovéMerta reliéfy.Hübla, Najejíž hudebnísoučasnou kruchtěkompozici stojís dvoumanuálovýbronzovými varhanníreliéfy stroj<ref group="pozn.">Původní varhany od Jakuba Ryšáka z Opavy byly kvůli špatnému stavudotvořil v&nbsp;60. letech 19. století nahrazeny strojem Františka Svítila st. z Nového Města na Moravě.</ref> z let 1691–1694 se sochařskou a řezbářskou výzdobou odroce [[Antonín Riga|Antonína Rigy1965]]. Z dílny stejného autora pochází i dvojice chórových lavic (kol. 1730) a čtyři skupiny vyřezávaných lavic v&nbsp;lodi. Na nástavci jedné z&nbsp;nich jsou posazeny Rigovy alegorické sochy Víry a Lásky. V&nbsp;kapli P. Marie Bolestné je dvojice barokních lavic s&nbsp;vysokými opěradly. Pod kůrem je čtveřice zpovědnic. Dvě barokní, původem s&nbsp;[[KostelBohuslav svatého Michaela archanděla (Brno)|dominikánského kostelaFuchs]], se sousošími Krista s Máří Magdalenou a sv. Pavla se setníkem, další dvě zpovědnice jsou novogotické. Chórové varhany mají novogotickou skříň. Před vchodem se nachází kamenná kropenka, původně křtitelnice používaná v&nbsp;porodnici na Obilním trhu.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Taušová|jméno=Zuzana|titul=Křtitelnice v&nbsp;porodnici vadila tak je u svatého Jakuba|url=http://brnensky.denik.cz/serialy/krtitelnice-v-porodnici-vadila-a-je-u-svateho-jaku.html|vydavatel=Brněnský deník.cz|místo=|datum vydání=2009-11-19|datum přístupu=2015-08-01}}</ref>

Z kostela pochází početný soubor cechovních podstavníků ze 18. – 19. století, dnes v&nbsp;Muzeu města Brna a také novogotický oltář P. Marie Bolestné odstraněný při rekonstrukci kostela v roce 2015.

=== Náhrobky a epitafy ===

# Za hlavním oltářem sestojí nacházímohutný náhrobek [[Louis Raduit de Souches|Louise Raduita de Souches]] (†1682) z let 1722–1727, původně stál ve vlastní kapli přistavěné k jižní stěně chóru a zbořené při regotizaci1718–1727. Na mramorové tumbě klečí na polštářku s rukavicemi, maršálskou holí a přilbou v&nbsp;odevzdané póze bronzová socha maršála, kterou odlil J.[[Jan Z.Zikmund Kercker]] podle modelu [[Jan Christián Pröbstl|Jana Ch.Christiána Pröbstla]] (17271723).<ref group="pozn.">Dílo je signované na polštáři: ''IOA. SIGISMVNDVS KERKER CIVIS BRVNENSIS FECIT A. 17271722(7)'' DíkyDodatečný škrábancivryp na konci letopočtu jeupravuje sochadatum někdyz mylně1727 datovánana k1722, ten odkazuje pravděpodobně na dokončení výzdoby pohřební kaple (1727). Kercker odlil sochu na podzim roku 17221723. SprávnýPůvodní letopočet můžeme vyčíst i z chronogramu včleněnému do signatury: (I)OA. S(I)G(I)S(M)(V)N(D)(V)S KERKER (C)(I)(V)(I)S BR(V)NENS(I)S FE(C)(I)T = 1727.</ref> Na tumbě je umístěna kartuše s rozsáhlým německy psaným textem popisujícíoslavující jeho život a činy. Roku 1964 provedl úpravu náhrobku [[Bohuslav Fuchs]], který navrhl betonový monolit, na který položil původní barokní erb hrabat de Souches s trofejní výzdobou.<ref group="pozn.">Erb s trofejní výzdobou se původně nacházel nad vstupem do kaple na jižní vnitřní stěně presbytáře. Při regotizaci byl převeden do městského lapidária a zazděn do severního křídla Biskupského dvora, a poté byl teprve instalován Fuchsem nad náhrobek.</ref> Naproti náhrobku se nachází bronzový korpus Krista, který odlil taktéž Kercker podle modelu Pröbstla (1722). Po stranách stojí Pröbstlovy sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty z pobronzovaného vápence (po 1722). Veškerá sochařská výzdoba byla původně součástí vlastní pohřební kaple, přistavěné k jižní stěně chóru a zbořené při regotizaci.

Kolem obvodové zdi jsou rozestaveny nebo zazděny heraldické náhrobky a epitafy:

#<li value="2"> epitaf s aliančním erbem Brem-Seisenegger von Tarnowitz a Čertů z 1. čtvrtiny 17. století,<ref group="pozn.">Dodnes mylně označovaný za náhrobek Kryštofa Čerta (*1540 - †1600), příp. Zuzany Seiseneggerové, manželky malíře Jakoba Seiseneggera (*1505 - †1567). Kámen ale pochází až z 1. čtvrtiny 17. století. Může tak teoreticky patřit vdově po Hansi staršímu z&nbsp;rodu Brem-Seisenegger von Tarnowitz, spíše ale byl pro jeho syna Hanse mladšího (popř. jeho ženu či děti). Rodina Brem-Seisenegger byla zřejmě luteránská (a dle erbovního vývodu slezského původu). Památník byl budován v&nbsp;kostele v&nbsp;období luteránské správy po stavovském povstání. V&nbsp;době po potlačení povstání, už ale nemohl být epitaf v&nbsp;kostele umístěn (a dokončen), jak tomu naznačují prázdné pole nápisových kartuší. Dnes je zde již druhotně umístěný, asi od 19. století Obdobný (s užším erbovním vývodem) najdeme v&nbsp;[[Kostel svatého Jakuba Staršího (Nosislav)|kostele sv. Jakuba v&nbsp;Nosislavi]] (patří výše jmenovanému Hansi staršímu †1612).</ref> jehož levá polovina se znakem Čertů (divý muž s chrty) vychází z někdejšího návrhu (1522) od [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]],<ref>[[:de:file:Wappen des Johann Tscherte.png|Rytina erbu Johanna Tscherte]] (Jana Čerta), s monogramem A. Dürera, (18,7 × 14,4 cm), Kunsthalle Hamburg.</ref> pravá nese [[heraldika|heraldicky]] ojedinělé schéma [[Pythagorova věta|Pythagorovy věty]],<ref group="pozn.">Albrecht Dürer navrhl (zaznamenal) erb pro Jana Čerta (*1471 - †1552), známého též pod jménem Hans Tscherte, se kterým byl malíř v&nbsp;přátelském kontaktu. Tento epitaf ale obsahuje alianční erb rodu Brem-Seisenegger von Tarnowitz a Čertů který vznikl až po pol. 16. Století. V&nbsp;této době dochází k vymření rodu von Seisenegger a jeho jméno a čtvrcený znak přejímá roku 1593 rod Brem von Tarnowitz, a teprve poté byl dodnes neznámou vazbou spojen se znakem rodu Čertů (polovina štítu s divým mužem a chrty). Znamení gryfa (oblíbené u umělců, vědců a knihtiskařů) bylo původním znakem Seiseneggerů, po nobilitaci (1558) doplněného čtvrcením o&nbsp;symboliku Pythagorovy věty, s&nbsp;tvorbou [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]] (†1528) ale již vůbec nesouvisející.</ref>

# náhrobek Jana Jiřího z&nbsp;MetzburguMetzburga (†1698) od [[Mathias Thomasberger|Mathiase Thomasbergera]],

# náhrobek Floriána Pravětického z&nbsp; Radvanova (†1587) a manželky Barbory Střelické ze Střelic (†15..?),

Na klenbě presbytáře se nachází malované [[Znak (heraldika)|znaky]] města [[Brno|Brna]] s letopočtem [[1526]] a alianční královské znaky [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] a [[Marie Habsburská|Marie Habsburské]]. Doprovází je letopočty [[15201220]] a [[12201520]]. Další letopočty [[1814]], [[1830]], [[18781838]], [[19381878]], [[1969]] a nově [[2015]] jsou v&nbsp;polích mezi žebry.<ref group="pozn.">K letopočtu 1220 se váže často tradovaný omyl že značí vysvěcení první kostela, popř. že se u něho nachází erb abatyše oslavanského kláštera. Letopočet je však jako i některé další data mladší a fiktivní. </ref>

Soubor:Město Brno - varhany v kostele Sv. Jakuba.jpg|Varhany (16911686-1694)

Soubor:Mesto Brno - chorove lavice v kostele Sv. Jakuba.jpg|Severní chórové lavice (kol. 17301707–1712)

* {{Citace monografie|příjmení = Kroupa|jméno = Jiří (ed.)|příjmení2 = |jméno2 = |titul = vV&nbsp;zrcadle stínů: Morava v&nbsp;době baroka 1670-1790|vydání = 1|vydavatel = Musée des Beaux-Arts – Moravská galerie|místo = Rennes – Brno|rok = 2003|počet stran = 382|strany = |isbn = 80-7027-121-3}}