Jan Otto: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Vydavatelská činnost: odkaz na novou "Paleček (časopis)"
Bez shrnutí editace
Řádek 12:
 
== Životopis ==
Narodil se v Přibyslavi v domě čp. 42 na dnešním [[Bechyňovo náměstí|Bechyňově náměstí]] jako nejstarší z pěti dětí v rodině vojenského [[ranhojič]]e <ref>V policejní přihlášce z roku 1869 uvedl jako rodiště Mořinu v okrese Beroun, z Berouna povházela také jeho manželka, viz Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 436, obraz 754</ref>. JehoJanovi rodiče si nemohli dovolitsynovi platit mu [[studium|studia]], proto ukončil [[školní docházka|školní docházku]] ve 13 letech a odešel do [[Praha|Prahy]], vyučitkde se vyučil [[kupec|kupcem]]. Jeho pozornost ovšem vícenejvíce upoutal [[knihtisk]], a v 21 letech získal zaměstnání v tiskárně bratří [[Eduard Grégr|Grégrů]], kde poté působil deset let jako [[účetní]] a [[disponent]]. Svou pílí, pracovitostí a roku 1869 také výhodným sňatkem s Miladou (*1848), dcerou zámožného pražského tiskaře, nakladatele a knihkupce [[Jaroslav Pospíšil (nakladatel)|Jaroslava Pospíšila]]<ref>AhMP, Matrika oddaných u sv. Františka, Praha- Staré Město, 31.5.1869. </ref>, se postupně osamostatnil. V dubnu roku [[1871]] převzal jehoGrégrův podnik na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]], kde úspěšně provozoval nakladatelství a knihkupectví.
 
Narodil se v domě čp. 42 na dnešním [[Bechyňovo náměstí|Bechyňově náměstí]] jako nejstarší z pěti dětí v rodině vojenského [[ranhojič]]e. Jeho rodiče si nemohli dovolit platit mu [[studium|studia]], proto ukončil [[školní docházka|školní docházku]] ve 13 letech a odešel do [[Praha|Prahy]] vyučit se [[kupec|kupcem]]. Jeho pozornost ovšem více upoutal [[knihtisk]] a v 21 letech získal zaměstnání v tiskárně bratří [[Eduard Grégr|Grégrů]], kde poté působil deset let jako [[účetní]] a [[disponent]]. Svou pílí, pracovitostí a výhodným sňatkem s Miladou, dcerou zámožného pražského tiskaře, nakladatele a knihkupce [[Jaroslav Pospíšil (nakladatel)|Jaroslava Pospíšila]], se postupně osamostatnil. V dubnu roku [[1871]] převzal jeho podnik na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]], kde úspěšně provozoval nakladatelství a knihkupectví.
 
=== Vydavatelská činnost ===
Vydával knihy z nejrůznějších oborů – od nenáročné lidové četby (edice ''Matice lidu'' a ''Laciná národní knihovna'') přes [[cestopis]]y a odborné publikace z nejrůznějších oborů ([[Filosofie|filozofie]], [[matematika]], [[jazykověda]]), [[slovník]]y, ale i [[časopis]]y (''[[Zlatá Praha (časopis)|Zlatá Praha]]'', ''[[Lumír (časopis)|Lumír]]'', ''Ilustrovaný svět'', ''[[Světozor]]'', humoristický ''[[Paleček (časopis)|Paleček]]''). Mezi známá díla, která vydal, patřil i [[Alfred Brehm|Brehmův]] ''[[Brehmův život zvířat|Život zvířat]]'', [[ilustrace|ilustrované]] ''Povídky, arabesky a humoresky'' [[Svatopluk Čech|Svatopluka Čecha]] a rozsáhlý cyklus ''[[Čechy]]''. V letech [[1874]]–[[1884]] provozoval Jan Otto i sortimentní [[knihkupectví]]. Z Václavského náměstí nejprve přesídlil v roce [[1879]] na [[Jungmannova třída|Jungmannovu třídu]], až nakonec roku [[1883]] získal vlastní dům čp. 534/II ''U Žateckých'', západní křídlo na [[Karlovo náměstí (Praha)|Karlově náměstí]] 34 (východní sahalo až do ˇMalé Štěpánské), kde dále rozvíjel svou činnost <ref>Fr. Ruth, ''Kronika královské Prahy II, 1903, s. 537</ref>a jeho tiskárna se zařadila mezi nejúspěšnější v [[Česko|českých zemích]]. (úspěšněÚspěšně konkurovala nakladatelstvím [[Josef Richard Vilímek (1835)|Vilímka]] a [[František Topič|Topiče]]). V roce [[1899]] Otto prodal svou tiskárnu [[Česká grafická společnost|České grafické společnosti]] a dále pokračoval pouze v práci nakladatelské. V témž roce otevřel [[filiálka|filiální]] prodejnu svých knih na ulici Gluckgasse č. 3 v centru [[Vídeň|Vídně]].
 
==== Ottův slovník naučný ====
Řádek 39 ⟶ 38:
| isbn =
| jazyk =
}}</ref> V roce [[1870]] v rámci spolku obchodníků ''Merkur'' prosadil návrh na zřízení ''[[Českoslovanská akademie obchodní|Českoslovanské akademie obchodní]]'' s [[čeština|češtinou]] jako [[vyučovací jazyk|vyučovacím jazykem]], jejímž místopředsedou a později předsedou se stal. V době jeho správy se škola rozrostla o tři vlastní budovy a byl založen [[penze|penzijní]] fond pro [[Učitel|profesorský]] sbor. Nadace založená školou v roce [[1901]] obdržela na jeho počest jméno ''Ottovo nadání jubilejní''. Ve svém oboru působil Jan Otto deset let jako starosta [[grémium|grémia]] knihtiskařů, vedoucí ''Spolku českých knihkupců a nakladatelů'' a v dalších podobných pozicích. Byl spoluzakladatelem české grafické a nakladatelské společnosti ''Unie'' <ref> Redakce: ''Topičův sborník literární a umělecký'', roč. III, sv.&nbsp;10, 1915–1916, 7.&nbsp;července [[1916]], vyd. F. Topič, Praha, str.&nbsp;480</ref>.
 
=== Úmrtí a odkaz ===
Řádek 61 ⟶ 60:
}}</ref>
 
Jediný syn Jana Otty byl nejmladší ze čtyř dětí, a jmenoval se Jaroslav Vladimír Otto, v(*1883). V nakladatelské činnosti svého otce pro rodinné dědické spory dlouho nepokračoval. a podnikPodnik se dostal do rukou jinýmcizím osobám, takže mohl v roce [[1941]] [[Eduard Bass]] již pouze konstatovatkonstatoval, že pro ''„nemoudré chápání piety […] došlo k téměř úplnému rozpadu všeho, co pracné úsilí Jana Otty vytvořilo.“''<ref name="knihovna" />
 
Rodný dům Jana Otty v Přibyslavi byl zničen při [[bombardování]] města na konci války v roce [[1945]]. Na dvoře nedalekého Kurfürstova domu byla umístěna a [[8. září]] [[1996]] slavnostně odhalena pamětní deska Jana Otty od přibyslavského akademického sochaře a starosty [[Roman Podrázský|Romana Podrázského]].<ref name="knihovna" /><ref name="juda" />
Pražským bydlištěm rodiny Jana Otty byl výstavný nárožní dům čp. 257/II na Karlově náměstí 14
 
== Odkazy ==