Křesťanská askeze: Porovnání verzí

Asketismus není dosud tak organizovaným hnutím, plnohodnotnýmjak hnutímse s ním setkáme později. Do života formující se jednotné církve se asketismus zapojí až ve 4. a 5. st. Asketismus 2. a 3. st je silně individualistický.<ref>IRVIN, Dale T a Scott W SUNQUIST. ''History of the world Christian movement''. Neuvedeno. Maryknoll, N.Y.: Orbis Books, c2001, s. 100. ISBN 1-57075-396-2.</ref> Jeden z nejstarších dochovaných řádů církve, [[Didaché]], křesťanům přikazuje (4:8), aby se ve všem rozdělil se svým bratrem a neříkal, že to patří jen jemu.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Wogaman|jméno=Philip|příjmení2=|jméno2=J.|titul=Christian ethics, A historical introduction|vydání=1|vydavatel=Westminster/John Knox Press|místo=Lousville, Kentucky|rok=1993|počet stran=340|strany=28|isbn=0-664-25163-3}}</ref> Didaché se také zmiňuje o putujících prorocích, jakýchci asketech. Svým vzezřením a vystupováním vyjadřovali nezávislost na sociálních normách. Podle Didaché tito proroci mohli očekávat podporu v podobě stravy a ošacení od komunity, do níž přišli.<ref>JEFFORD, Clayton N. ''The Didache in context: essays on its text, history and transmission''. Leiden: E.J. Brill, 1995, s. 297-298. Supplements to Novum Testamentum. [[Speciální:Zdroje_knih/9004100458|<u><font color="#0066cc">ISBN 90-04-10045-8</font></u>]].</ref> Didaché nepřímo ovlivnilo monastickou nauku o dvou cestách, která je založena na jeho prvních pěti kapitolách.<ref>JEFFORD, s. 352-365.</ref> Dobrovolné zřeknutí se části majetku ve prospěch druhého člověka je výrazem pokání.<ref>''Katechismus katolické církve''. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995, s. 368. ISBN 80-7113-132-6.</ref> [[Ignác z Antiochie|Ignatios]] na počátku 2. st. nabádá Kristovy následovníky s důrazem na jednotu (Ignatios Polykarpovi 1:2), aby ke zdrženlivosti přistupovali rozvážně. Přál si, aby společností prostupovala spořádaná [[sexualita]].<ref>BROWN, s. 55.</ref> Ignatios vybízí (Ignatios Polykarpovi 5:2), je-li kdo schopen si uchovat zdrženlivost a pohlavní nedotčenost, aby se tím nechlubil.<ref>LEIPOLDT, s. 40.</ref> Ženám Ignatios přikazuje, aby byli spokojené se svými muži.<ref>WOGAMAN, s. 31.</ref> [[Justin Mučedník|Justin]] působící po roce 140 v Římě se v Apologii dedikované císaři Antoninovi Piovi dovolává sexuální zdrženlivosti mnoha křesťanů pokročilého věku coby důvodu pro vážnost křesťanství. Zde začíná vyrůstat ideál úplné sexuální zdrženlivosti.<ref>BROWN, s. 36, 56.</ref> V Ireneově době žijící Melitón ze Sard byl [[Eunuch|eunuchem]].<ref>BROWN, s. 62.</ref>

Křesťanský pohled na askezi nezůstal prostý učeníani vlivu Máního, kterékterý je silně poznamenanépoznamenaný dualismem. Manichejsmus[[Manicheismus]] vedl k tuhé askezi.<ref>STÖRIG, Hans Joachim a Petr REZEK. ''Malé dějiny filozofie''. 3. vyd. Praha: Zvon, 1993, s. 163. ISBN 80-7113-058-3. </ref> Mání zdůrazňoval úpadek těla, které mohlo zůstat svaté jen askezí v podobě pohlavního odříkání.<ref>BROWN, s. 155-157.</ref> Máního následovníci se dělili na dvě kategorie: vyvolené a posluchače. Právě vyvolení byli rozpoznatelní tím, že odmítali jíst maso a pít víno. Ti byli duchovenstvem ve své církvi. Posluchači, ti se nedrželi tak asketických pravidel, ale i přesto pro ně byla závazná modlitby čtyřikrát denně, vyznání hříchů jednou týdně a stejně postit se jeden den za týden a jeden měsíc v roce.<ref>IRVIN, s. 127.</ref>