Severská mytologie: Porovnání verzí

[[Soubor:Christmas throughout Christendom - Thor.png|thumb|Thor na křesťanské kresbě]]

'''Severská mytologie''' je souhrn pověstí, legend a představ o hrdinech, bozích, vzniku, účelu a konci světa pocházející od [[germáni|germánských]] kmenů obývajících [[Skandinávie|Skandinávský poloostrov]] a jeho okolí. Jedná se např. o [[Norové|Nory]], [[Švédové|Švédy]] nebo [[Dáni|Dány]], které spojuje společná [[vikingové|vikingská]] minulost. V širším smyslu jde o staré náboženské představy společné všem germánským kmenům, tedy např. i [[Anglové|Anglům]] nebo [[Sasové|Sasům]]. Ti však přijali [[křesťanství]] mnohem dříve než seveřané. K severské mytologii se někdy také řadí [[finská mytologie|mytologie finská]].

 

Severský [[panteon]] tvoří dvě skupiny bohů, válečničtí [[Ásové]] a [[Vanové]] spojovaní s plodností. Za nejvyššího boha se dá považovat [[Ódin]], jeden ze tří prvotních bohů a patron [[magie]] a [[runy|run]], [[Thór]], bůh hromu, deště, nebe a plodnosti země, Tyr bůh války a [[Freya]], bohyně plodnosti. Kromě bohů existují také zlí [[obr|obři]], světlí [[álfové]] a také černí [[álfové]] (trpaslíci). V severské mytologii také existuje poměrně nejasný systém [[severská kosmologie|devíti světů]] spojených světovým jasanem [[Yggdrasil]]em, ve kterých sídlí zmiňovaná stvoření, lidé a duše mrtvých.

 

== Stvoření světa ==

Na počátku světa existovala jen zející propast [[Ginnungagap]] mezi [[Niflheim]]em na severu, říší chladu a mlhy (později říše mrtvých) a [[Múspellheim]]em na jihu, říší ohně. V [[Niflheim]]u se nacházela všepohlcujcí studna Hwergelmir, ze které vytékalo dvanáct řek jejichž voda stále zamrzala. Na tuto masu ledu začalo působit teplo z [[Múspellheim]]u a z kapek vzniklých z roztávajícího ledu povstal mrazivý [[obr]] [[Ymir]]. Současně s ním vznikla mlékem bohatá kráva [[Audhumla]] jejíž mlékem se živil. Ta však začala olizovat slaný kámen (nebo také slanou ledovou kru), první den z ledu vystoupily vlasy, druhý den hlava a třetí den celý muž, praotec [[Ásové|Ásů]] [[Búri]]. Mezitím [[Ymir]]ovi v levém podpaží vznikl muž a žena, třením nohou o sebe vznikl šestihlavý [[obr]] [[Thrudgelm]]. [[Búri]] neznámo jak zplodil syna [[Bor (severská mytologie)|Bora]] jež si vzal za manželku [[obr]]yni [[Bestla|Bestlu]], dceru obra [[Bolthorn]]a, a spolu zplodili tři syny jménem [[Ódin]], [[Vili]] a [[Vé]]. Ti viděli jak se z [[hermafrodit|androgynního]] [[Ymir]]a rodí stále noví obři a proto se rozhodli zabít jeho i jeho potomky. V krvi zabitého praotce obrů se utopili všichni obři až na [[Thrudgelmir]]ova syna [[Bergelmi]]ho a jeho ženu. Mrtvé tělo odtáhli Borovi synové doprostřed [[Ginnungagap]]u a začali z něj tvořit svět. Z jeho masa vytvořili zemi, z kostí hory, z krve moře a řeky, z vlasů stromy a z mozku oblaka. Do světových stran postavili skřítky nazývané Ausbui, Westri, Sudri a Nordi, a z Ymirova obočí vytvořily zeď chránící svět lidí před [[obr]]y. Nakonec vyzvedli na nebe jeho lebku a do ní uschovali ohnivou jiskru z [[Múspellheim]]u čímž stvořili Slunce.

Lidé vznikli tak, že když se [[Ódin]], [[Vili]] a [[Vé]] procházeli po mořském pobřeží narazili na vyplavené stromy, vdechli jim život, první muž se jmenoval Ask („jasan“) a první žena Embla („jíva“). Jeden z bohů jim vdechl život, druhý jim dal rozum a pohyb a třetí podobu a smysly. Pak se bohové odebrali do [[Ásgard]]u, který spojili s [[Midgard]]em, světem lidí, duhovým mostem zvaným [[Bifröst]].

 

== Posmrtný život ==

S výjimkou zabitých na bitevním poli a utopených odchází duše mrtvých do říše [[Niflheim]] (nebo také [[Helheim]] či Nifhel). Podle některých představ mrtví věčně chodí po [[vřesoviště|vřesovišti]] porostlém trnitými rostlinami a musí se přebrodit přes řeku plnou ostrých úlomků ledu.

Duše utonulých odcházejí k bohyni [[Rán]], manželce [[Aegi]]ho boha moře a zemřelí v bitvě odchází do [[Valhalla|Valhally]] kde se cvičí v boji na [[Ragnarök]].

 

* [[Edda]]

* [[Snorri Sturluson]]

 

 

[[Kategorie:Severská mytologie| ]]