Křesťanská askeze: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
m Úpravy dle podnětů z diskuse. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 5:
=== 1. století: Ježíš z Nazareta, Pavel z Tarsu, evangelista Lukáš ===
Když se díváme na [[Ježíš Kristus|Ježíše]] ve světle novozákonních pramenů, není tím, kdo tíhne k askezi. Tou byl známý spíše [[Jan Křtitel]], Ježíše považovali za jeho opak. ''„Přišel Jan, nejedl, nepil – a říkají: `Je posedlý.´ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´“'' (Mt 11:18.19) <ref>LEIPOLDT, s. 31.</ref> Přitom však Ježíš žije mimo manželství i domov a následovníky vyzívá: ''"Neukládejte si poklady na zemi,"'' (Mt 6:19) ''"Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem,"'' (Lk 14:33) ''"Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé,"'' (Mt 8:22) nebo ''"Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne."'' (Mk 8:34)<ref>NAGEL, Peter. ''Die Motivierung der Askese in der alten Kirche und der Ursprung des Mönchtums''. Berlin: Akademie-Verlag, 1966. Texte und Untersuchungen zur Geschichte der altchristlichen Literatur. S. 5.</ref> V budoucnu na Ježíšovy rady naváže mnišské hnutí, když mniši budou skládat sliby chudoby, čistoty a poslušnosti.<ref>PAVLINCOVÁ, Helena a Břetislav HORYNA. ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš., (v nakl. Olomouc vyd. 1.). Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, s. 378. ISBN 80-7182-165-9.</ref> Tyto rady, kterých je v evangeliích hodně, budou chápány jako návody k vyšší dokonalosti.<ref>ŠPIDLÍK, Tomáš. ''Prameny světla: (příručka křesťanské dokonalosti)''. 2. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2000, s. 42. ISBN 80-86045-41-2.</ref> Jako na radu bude nahlíženo na Ježíšův čtyřicetidenní pobyt na poušti, kterým se nechají inspirovat poustevníci.<ref>FOUILLOUX, Danielle. ''Slovník biblické kultury''. Praha: EWA Edition, 1992, s. 187. ISBN 80-900175-7-6.</ref>
Odlišný pohled na Ježíše nalezneme v apokryfních pramenech. Např. v Evangeliu ebionitů se při poslední večeři čtenář setká s Ježíšem, který nejí maso, a tak je stejně jako Jan Křtitel představený jako vegetarián.<ref>''Novozákonní apokryfy''. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2006. Knihovna rané křesťanské literatury, s. 181. ISBN 80-7021-839-8.</ref> Jiným příkladem je Evangelium Egypťanů, na které se odvolávali enkratité. Podle Klementa Alexandrijského enkratité odmítali sexualitu a plození potomstva jako výklad prvotního hříchu právě s odkazem, že tak činí v Ježíšově jménu.<ref>Tamtéž, s. 224-225.</ref>
Ježíš nezakazuje vynakládat síly na životní potřeby (Mk 4:38; 14:6). To neznamená, že si žije snadným životem. Vyzývá k zřeknutí se nároků ([[Evangelium podle Matouše|Mt]] 8:20), ale od svého okolí askezi nepožaduje. Již evangelista Matouš však vidí za Ježíšovými slovy v Mt 19,12 asketický smysl. Při hodnocení Ježíšova přístupu je na místě, abychom byli obezřetní. Ježíš se neoženil, avšak nikde to samé nežádá od druhých. Nemá žádné vnitřní zábrany proti ženám, jak se s nimi setkáváme u asketů. Sice mezi povolanými [[Apoštol|Dvanácti apoštoly]] není žena, avšak dá se to pochopit s ohledem na tehdejší kulturu. Jeho Dvanáct zřejmě většinou ženatých bylo.<ref>LEIPOLDT, s. 32.</ref> Pro některé Ježíšovy následovníky bylo povolání tak silné, že se zříkali všech pout, i těch nejtěsnějších, rodinných a stali se nezpůsobilými pro manželství.<ref>BROWN, s. 42.</ref>▼
▲Ježíš nezakazuje vynakládat síly na životní potřeby (Mk 4:38; 14:6). To neznamená, že si žije snadným životem. Vyzývá
[[Pavel z Tarsu]] nepodnítil vznik asketického hnutí v církvi v Korintu, kde již v minulosti působil při svých misijních cestách. V korintském sboru ji zřejmě silněji hájily ženy (1 Kor 7:4). Člověk by více neměl vstupovat do manželství. Existovali tu asketové (parthenoi) žijící v církvi, kteří snad svůj závazek vnímali jako věčný (1 Kor 7:28; 7:36n). Jedná se pak o tzv. duchovní zasnoubení: muž a žena spolu žijí společně, avšak zdržují se sexuálního kontaktu. V přístavním městě jako Korint mohla církevní obec tímto způsobem chránit asketicky žijící ženy. Korintští nevědí, co si s daným postojem počít a ptají se Pavla (1 Kor 7:1). Ten reaguje neočekávaně: vyjadřuje se pro askezi. Nic nepřikazuje. Pavel se při svém vysvětlení opírá o blízkost konce, který má nastat (1 Kor 7:29-31).<ref>LEIPOLDT, s. 33.34.</ref> Pokud by Pavel mínil askezi v manželství, celibát, pro celou korintskou církev bez rozdílu, nemohl by očekávat příliv pohanů do církve, o nějž usiloval. "''Zničil by fenomén zbožného domu''," který byl živý ve společnosti kolem něj. Pavel vnímal vlastní zdrženlivost jako obdarování při jeho poslání. Očekával, že stejný dar mohli obdržet jiní. Manželství jako dar nechápe.<ref>BROWN, s. 51-53.</ref>▼
▲[[Pavel z Tarsu]]
Jeden z prvních křesťanů, [[Svatý Lukáš|Lukáš]], pisatel [[Evangelium|evangelia]], je s askezí také spojován. Známý je jeho záznam Ježíšových slov o [[Mamon|mamonu]] ([[Evangelium podle Lukáše|Lk]] 16:9-11). Pouze Lukáš mezi evangelisty přináší učedníkům požadavek na rozprodání majetku (Lk 12:33), vyjma vyprávění o bohatém mládenci, kterému Ježíš pověděl totéž (Mk 10:21). Jednou Lukáš ve svém evangeliu používá slovesa ''apotassesthai'' (Lk 14:33), které se tenkrát užívalo v odborné mluvě pro asketické zřeknutí se. Lukáš oceňuje ženy, které podporují Ježíšovu misii,<ref>LEIPOLDT, s. 35.</ref> všímá si jich a váží si jich.<ref>JOHNSON, Luke Timothy a Daniel J HARRINGTON. ''Evangelium podle Lukáše''. Neuvedeno. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. Sacra pagina, s. 31. ISBN 80-7192-560-8.</ref>
Řádek 41 ⟶ 43:
* BROWN, Peter. ''Tělo a společnost: muži, ženy a sexuální odříkání v raném křesťanství''. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000. ISBN 80-85959-72-0.
* DE FIORES, Stefano a Tullo GOFFI. Slovník spirituality. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. ISBN 80-7192-338-9.
* FOUILLOUX, Danielle. ''Slovník biblické kultury''. Praha: EWA Edition, 1992. ISBN 80-900175-7-6.
* FRANK, Karl Suso. ''Dějiny křesťanského mnišství''. 1. vyd. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2003. Pietas benedictina. ISBN 80-902682-8-5.
* FRANZEN, August. ''Malé církevní dějiny''. 2. opravené a doplněné vydání. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství, 1995. ISBN 80-7113-119-9.
Řádek 52 ⟶ 55:
* LEIPOLDT, Johannes. ''Griechische Philosophie und frühchristliche Askese''. Neuvedeno. Berlin: Akademie-Verlag, 1961. Berichte über die Verhandlungen der Sächsischen Akademie der Wissenschaften zu Leipzig. ISBN neuvedeno.
* NAGEL, Peter. ''Die Motivierung der Askese in der alten Kirche und der Ursprung des Mönchtums''. Berlin: Akademie-Verlag, 1966. Texte und Untersuchungen zur Geschichte der altchristlichen Literatur.
* ''Novozákonní apokryfy''. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2006. Knihovna rané křesťanské literatury. ISBN 80-7021-839-8.
* PAVLINCOVÁ, Helena a Břetislav HORYNA. ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš., (v nakl. Olomouc vyd. 1.). Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-165-9.
* SEGERT, Stanislav. ''Synové světla a synové tmy: svědectví nejstarších biblických rukopisů''. 1. vyd. Praha: Orbis, 1970. Osudy, fakta, objevy. ISBN Neuvedeno.
* STÖRIG, Hans Joachim a Petr REZEK. ''Malé dějiny filozofie''. 3. vyd. Praha: Zvon, 1993. ISBN 80-7113-058-3.
* ŠPIDLÍK, Tomáš. ''Prameny světla: (příručka křesťanské dokonalosti)''. 2. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2000. ISBN 80-86045-41-2.
* WOGAMAN, Philip. Christian ethics, A historical introduction. 1.vyd. Lousville, Kentucky: Westminster/John Knox Press, 1993. ISBN 0-664-25163-3.
| |||