Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740): Porovnání verzí

m
odkazy, typografie
m (řádková verze {{Commons}}; kosmetické úpravy)
m (odkazy, typografie)
 
'''Dějiny Univerzity Karlovy''' tvoří důležitou část českých dějin a české kultury. Odrážejí se v nich osudy českého státu i vývoj myšlenky univerzity napříč staletími. Pro velký rozsah je téma rozděleno do několika částí podle historických období:
* Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740) – středověká, utrakvistická a barokní univerzita.
* [[Dějiny Univerzity Karlovy (1740–1918)]] – rakouská státní univerzita.
* [[Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945)]] – československá státní univerzita.
* [[Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945)]]
 
== Středověká universita 1347–1419 ==
=== Založení ===
O založení univerzity v Praze uvažoval už král [[Václav II.]] v roce [[1294]], ale narazil na odpor šlechty. V roce [[1346]], kdy se [[Karel IV.]] stal králem římským a českým, vyslal poselstvo do Říma se žádostí o papežské povolení. Také díky podpoře arcibiskupa [[Arnošt z Pardubic|Arnošta z Pardubic]] vydal papež [[Klement VI.|Kliment VI.]] 26. ledna [[1347]] v [[Avignon]]u listinu, která „ustanovuje, aby ve městě Praze na věčné budoucí časy kvetlo obecné učení v kterémkoli povoleném oboru“ a zaručuje obecné uznávání licenciátu i magisterské hodnosti v celém křesťanském světě. Od tohoto roku už také začalo vyučování při několika klášterech a při katedrále.<ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 34. </ref>
 
Po schválení na zemském sněmu koncem března byla univerzita slavnostně založena Karlovou listinou ze dne [[7. duben|7. dubna]] [[1348]]. Vzorem pro organizaci univerzity do čtyř fakult (artistické, teologické, právnické a lékařské) byla [[pařížská univerzita|univerzita v Paříži]], pro rozdělení na čtyři národy [[Boloňská univerzita|univerzita v [[Bologna|Bologni]], vzorem univerzity založené císařem byla univerzita v [[Neapol]]i. Císařským diplomem ze 14. ledna [[1349]] (tzv. Eisenašský diplom) dostala univerzita důležitá privilegia, zejména právo vydávat vlastní statut a osvobození od daní. Z této doby kolem roku 1350 pochází stříbrné pečetidlo se sv. Václavem a s nápisem ''Sigillum universitatis scholarium studii Pragensis''. První statut byl schválen kancléřem univerzity, pražským arcibiskupem 10. dubna [[1360]], s připomenutím, že má být jedna univerzita a jeden rektor.
[[Soubor:Pečeť Univerzity Karlovy v Praze.jpg|thumb|Pečeť Univerzity Karlovy]]
</big>
 
=== První rozkvět ===
Přes různé daně mezi duchovenstvem, sbírky a dary ve prospěch univerzity se činnost rozbíhala pomalu a první magistr svobodných umění Jindřich z Libšic byl promován arcibiskupem [[Arnošt z Pardubic|Arnoštem z Pardubic]] až roku [[1359]]. Teprve když sousední panovníci založili univerzity ve [[VídeňVídeňská univerzita|Vídni]] (1364) a v [[KrakovJagellonská univerzita|Krakově]]ě (1366) reagoval císař roku [[1366]] založením dobře dotované Karlovy koleje pro 12 magistrů artistické fakulty, z nichž dva měli povinnost vyučovat také teologii. Původní kolej stála zhruba v místech dnešní Filosofické fakulty UK. Kromě toho císař stanovil, aby na místa [[kanovník]]ů u [[Kostel Všech svatých (Pražský hrad)|kostela Všech svatých]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] byli nadále voleni jen univerzitní učitelé.
 
[[Soubor:Praha, Staré Město, Univerzita Karlova II EX.JPG|thumb|left|Historické jádro Karolina s Velkou aulou]]
Přes odpor arcibiskupa se roku [[1372]] oddělila [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|právnická fakulta]] a do husitských válek měla vlastního rektora nebo zástupce. Roku 1373 získala vlastní kolej, někde poblíž dnešní Templové ulice. První kolej nejmenší, [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|lékařské fakulty]] se dvěma mistry byla v dnešní Kaprově ulici. Roku [[1383]] věnoval císař a král [[Václav IV.]] univerzitě velký palác patricijské rodiny Rotlevů, dnešní [[Karolinum]], který se po úpravách roku [[1386]] stal sídlem rektora i koleje. Další koleje – například kolej Nazaretská, spojená s Betlémskou kaplí – vznikaly na Starém městě, první studentskou kolej založila na dnešním Ovocném trhu svou nadací roku [[1397]] polská královna Hedvika pro chudé studenty z Litvy. Kromě toho zde byla řada studentských domů (burs), například Černá růže na Příkopě.
 
=== Národnostní konflikt a Dekret kutnohorský ===
[[Soubor: Karolinum_ark_DSCN2206.JPG|thumb| Karolinum, bývalá kaple <br /> (kolem 1400) ]]
Národnostní a s ním spojené i názorové napětí se na pražské univerzitě začalo projevovat už od roku [[1384]], kdy si arcibiskupovi střídavě stěžovala česká i německá strana. Řada německých mistrů pak odešla do [[Univerzita Heidelberg|Heidelbergu]]u, [[Kolín nadKolínská Rýnemuniverzita|Kolína]] a Vídně. Roku [[1391]] byla s arcibiskupským svolením založena [[Betlémská kaple]] se dvěma místy pro české kazatele a jedním z nich ustanovil generální vikář roku [[1402]] [[Jan Hus|Jana Husa]]. Roku [[1409]] univerzitní většina nedoporučila králi, aby se zúčastnil sněmu v [[Pisa|Pise]] a Václav IV. pak přijal návrh české strany, aby se hlasovací poměry změnily v její – a tím i jeho – prospěch.
 
Tak vznikl slavný [[Dekret kutnohorský]], který král musel prosadit tím, že jmenoval nového rektora. V důsledku toho odešlo z Prahy 500 až 800 akademiků, kteří založili [[Lipská univerzita|univerzitu v [[Lipsko|Lipsku]] a posílili univerzity ve Vídni a Heidelbergu. Změnil se však i charakter univerzity: z původně zamýšleného univerzálního učiliště se stal „zemský ústav vystavený zásahům panovníka, šlechty i měst.“<ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 93. </ref>
 
[[Jan Hus]] se stal mistrem artistické fakulty roku 1396, roku [[1401]] jejím děkanem, 1404 bakalářem teologie a [[1409]] rektorem. Jeho učitelem byl hlavně [[Stanislav ze Znojma]], nejbližšími přáteli [[Štěpán z Pálče]], [[Jakoubek ze Stříbra]] a [[Křišťan z Prachatic]]. Ve sporech krále s arcibiskupem se postupně přiklonil na královu stranu a s arcibiskupem měl několik konfliktů, zejména v kampani proti odpustkům [[1413]]. Když byli nakonec Hus ([[1415]]) a [[Jeroným Pražský]] ([[1416]]) upáleni, šlechta i města se velkou většinou postavila na jejich obhajobu a [[1417]] se univerzita slavnostně přihlásila k přijímání [[podobojí]]. Papežský zákaz vyučování z roku 1418 už mohla ignorovat.
 
=== Významní učitelé ===
 
== Zemská univerzita 1419–1622 ==
Po smrti Václava IV. se univerzita stala nejvyšší autoritou kališnické víry, musela však čelit tlaku radikálů (včetně M. Jakoubka), kteří světské vzdělání a latinu – po vzoru [[Jan Viklef|Wiklefově]] – zpochybňovali, odmítali nebo dokonce pokládali za hřích. Její učitelé se ještě podíleli na formulaci Pražských artikulů, ale po smrti [[Jan Želivský|Jana Želivského]] ([[1422]]) byli mistři uvězněni a vyhnáni, koleje i kostely zpustošeny. Teprve roku [[1431]] se situace uklidnila, ale k první promoci došlo až 1440 a na univerzitě tehdy nebyl ani jeden mistr teologie či práv. Oboustranná snaha o smír s papežem vedla roku 1447 k papežskému uznání a obnovení činnosti. Jenže už roku 1448, když Prahu dobyla strana [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], vypukly nové spory a protože učitelé i studenti měli přísahat, že budou dodržovat [[Basilejská kompaktáta|kompaktáta]], všichni cizinci i řada domácích univerzitu opět opustili. Univerzita se pak omezila jen na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|artistickou fakultu]] a téměř splynula s „dolní konzistoří“, biskupskou kanceláří podobojí.
 
Univerzita i její koleje ztratily v husitských válkách většinu svého majetku a i když během 15. století získala několik domů a vesnic, v letech 1471–1526 pocházeli všichni studenti z utrakvistické části Čech; nikdo z jiných zemí, nikdo z Moravy.<ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 213. </ref> Po roce 1500 sílily také hlasy, které kritizovaly žalostný stav univerzitní výuky: podle týnského faráře Jakuba je to „rezavý klenot“ a tak řada nadaných lidí odcházela studovat jinam. Konzervativní univerzita se proti katolickému panovníkovi opírala nakonec jen o města, tím však zcela závisela na politických převratech na radnicích, zejména staroměstské. Spolu s odbojnými městy byla pak také potrestána [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem I.]] po roce [[1547]].
 
[[Soubor: Karolinum_Kolinus_DSCN3065.JPG|thumb| Pamětní deska M. Collina, 1566 <br /> (Velká aula Karolina) ]]
Roku 1537 dostala univerzita velký dar na zřízení stolice řečtiny. Protože jiní kandidáti nabídku odmítli, přijala univerzita roku 1541 [[Philipp Melanchthon|Melanchthonova]] žáka [[Matouš Collinus z Chotěřiny|Matouše Collina z Chotěřiny]], který četl a překládal [[Homér]]a, [[Publius Vergilius Maro|Vergilia]] a Plauta, ale také [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]]. Pro spory s kolegy, kteří ho obviňovali z luteránství, musel 1558 univerzitu opět opustit; jeho pamětní deska z roku 1566 je dnes umístěna v aule Karolina. Izolovaná a oslabená univerzita nebyla schopna změny, jak ji nové podmínky vyžadovaly; nicméně zejména ke konci 16. století spravovala mimořádně rozsáhlou síť městských latinských škol, jejichž žáci se formálně na univerzitu zapisovali.<ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 221n. </ref>
 
=== Významní učitelé ===
* [[Zigmund Antoch z Helfenberka]]; filosof a matematik (1508–1552)
* [[Martin Bacháček z Nouměřic]]; Matematikmatematik, astronom, geograf (1541–1612)
* [[Daniel Basilius z Deutschenberka]]; Astronomastronom (1585–1626)
* [[Vavřinec Benedikt z Nudožer]]; jazykovědec a matematik (1555–1615)
* [[Marek Bydžovský z Florentina]]; Matematikmatematik, historik (1540–1612)
* [[Petrus Codicillus z Tulechova]]; Matematik, astronom (1533–1589)
* [[Matouš Collinus z Chotěřiny]]; Humanistahumanista, teolog (1516–1566)
* [[Václav Fabri z Budějovic]]; Astronomastronom, matematik, teolog, (1460–1580)
* [[Tadeáš Hájek z Hájku]]; astronom, lékař, botanik, (1525–1600)
* [[Hanuš (astronom)]]; Matematikmatematik, mechanik (kolem 1490)
* [[Ján Jesenský]]; lékař (1566–1621)
* [[Viktorin Kornel ze Všehrd]]; právník (1460–1520)
 
[[Soubor:Klement_rev_dvur_kasna_ DSCN1351.JPG|thumb|”Révový„Révový dvůr”dvůr“ Klementinské koleje (dnes Národní knihovna ČR)]]
 
== Jezuitská univerzita 1622–1638 ==
Roku [[1556]] se v Praze, na místě dnešního Klementina, usadili [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]] a zřídili zde nejprve střední a pak i vysoké učení. Král [[Ferdinand I. Habsburský]] jim k tomu 1562 udělil značná privilegia, jež potvrdil i [[Rudolf II.]] 1581 a roku [[1616]] povýšil císař [[Matyáš Habsburský|Matyáš]] jezuitskou akademii na univerzitu. Ročně se na ni zapisovalo jen něco kolem 50 studentů,<ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 260. </ref> měla však stále větší prestiž a studenti pocházeli z těch nejvlivnějších rodin, často protestantských.
 
Jezuitská univerzita byla v mnoha ohledech opakem univerzity podobojí. Na rozdíl od samosprávné středověké „obce scholárů“ byla pevně řízena prefektem, rektorem a provinciálem, obsah i metody výuky byly přesně stanoveny, studenti měli množství povinností, univerzita kladla velký důraz na latinu a další jazyky, měla bohaté mezinárodní styky a rostoucí podporu šlechty i panovníků. Odpovídala tedy duchu doby, která v únavě z náboženských válek v Německu, ve Francii i v Anglii většinou směřovala k absolutistickým monarchiím.
 
Za stavovského povstání [[1618]] byli jezuité z Prahy vypovězeni, roku 1620 se však vrátili a roku [[1622]] z rozhodnutí panovníka převzali i Karlovu univerzitu. Proti tomu se však postavil pražský arcibiskup [[Jan Lohelius|Jan Lohel]] a ještě ostřeji jeho nástupce [[Arnošt Vojtěch z Harrachu]], jehož stanovisko podpořila i papežská kurie. Základem arcibiskupovy argumentace bylo tvrzení, že Karlovu univerzitu nezaložil Karel IV., nýbrž už roku 1347 papež, takže císař ji nemůže ani zrušit. V následujících letech si pak arcibiskup zřídil vlastní [[Arcibiskupský seminář v Praze|kněžský seminář]], podobně jako některé řeholní řády.<ref>I. Čornejová (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' II. (1622–1802). Praha 1995.</ref>
</ref>
 
[[Soubor:Klement_vez_CIMG0086.JPG|thumb|left|Astronomická věž Klementina]]
Roku [[1638]] císař [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] Karolinum odebral jezuitům a obnovil právnické a lékařské studium, ovšem pod císařským protektorem. Vleklá jednání mezi císařskou a arcibiskupovou stranou urychlila úspěšná obrana Starého města proti Švédům [[1648]], na níž se podíleli studenti obou kolejí. Ti pak také společně žádali o sjednocení pražské univerzity. Roku [[1654]] císař prosadil dohodu všech stran o vytvoření jedné univerzity Karlo-Ferdinandovy se čtyřmi fakultami, přičemž fakulta filosofická a teologická zůstala ve správě jezuitů, arcibiskup byl potvrzen ve funkci kancléře, kterou však v praxi obvykle vykonával rektor.
 
Vedení univerzity tvořil magistrát, složený z rektora, děkanů, jejich zástupců a císařem jmenovaného superintendenta. Panovník tak výrazně zasáhl do univerzitního života a i později omezoval jeho autonomii. Rektora na dvouleté období volil magistrát, střídavě z jednotlivých fakult; pokud byla řada na jezuitských fakultách, byl jím obvykle rektor Klementina. Privilegované postavení jezuitů opakovaně kritizovali příslušníci jiných řádů, zejména [[Řád bratří kazatelů|dominikánů]], od počátku 18. století jebyla univerzita předmětem kritiky i za to, že se omezuje na zastaralé akademické předměty a neučí živé jazyky., Profesořiprofesoři práv zanedbávají veřejné přednášky a věnují se placeným kurzům mimo univerzitu.
 
=== Významní učitelé ===