Domenico Ghirlandaio: Porovnání verzí

Přidáno 24 bajtů ,  před 5 lety
m
m (→‎Život: link)
Své první práce provedl Ghirlandaio v kapli Vespucciu v [[kostel Všech svatých (Florencie)|kostele Ognissanti]] ve Florencii (1473), kde zhotovil fresky ''[[Oplakávání Krista]]'' a ''Pannu Marii Milosrdnou'', téhož roku ještě fresku se sv. Jeronýmem a později v roce 1480 fresku ''Poslední večeře Páně''. Touto zakázkou se Ghirlandaio proslavil a následovali další nabídky na výmalbu [[Santa Croce (Florencie)|kostelů Santa Croce]] (příběh sv. Paulina), [[Santa Trinita (Florencie)|Santa Trinita]] (kaple Sassetti, výjevy sv. Františka z Assisi, 1483-1485), [[Ospedale degli Innocenti|špitál Neviňátek]] (deskový obraz Klanění tří králů, 1488). Roku 1481 byl povolán [[Sixtus IV.|Sixtem IV.]] do Říma, aby společně s malíři [[Cosimo Rosselli|Cosimem Rossellim]], [[Sandro Botticelli|Sandrem Botticellim]] a [[Pietro Perugino|Pietrem Peruginem]] vymaloval [[Sixtinská kaple|Sixtinskou kapli]]. Podle smlouvy Ghirlandaion provedl fresku Povolání apoštolů a fresku Zmrtvýchvstání, která se bohužel nedochovala. Jeho vrcholným dílem jsou fresky líčící Život panny Marie a sv. Jana Křtitele v kostele [[Santa Maria Novella|Santa Maria della Novella]] ve Florencii (1485-1490). Ghirlandaio byl generačním druhem Sandra Botticelliho. Stejně jako Boticelli se stal významným umělcem, což mu zajistilo přátelství a ochranu příslušníků nejvýznamnějších florentských rodin. Roku [[1491]] zasedali v porotě, která měla hodnotit projekty na výstavbu průčelí florentského dómu [[Santa Maria del Fiore]]. Na rozdíl od Boticelliho stál však Ghirlandaio více stranou společenského života ve Florencii. Zanechal nám především cenné fresky v kaplích florentských kostelů.
 
Mezi jeho žáky kromě Michelangela patřili např. [[Bastiono Mainardi]], [[Francesco Granacci]] (1469-1543) a Jacopo zv. [[Indaco]] (1477-1534), jemuž Vasari ve své 3. části životopisů věnoval krátký medailonek. Ghirlandaio podlehl [[mor]]ové nákaze 11. ledna 1494. Řadu jeho nedokončených děl za něj domalovali jeho dva bratři a další členové dílny. Ghirlandaio byl dvakrát ženatý, měl tři syny a tři dcery. Jeho syn [[Ridolfo Ghirlandaio|Ridolfo]] (1483 – 1561) byl rovněž malířem, známým zejména pro své fresky v kapli sv. Zenobia ve Florencii . Zabýval se také portrétní tvorbou a byl dobrým přítelem Rafaela. Mnoho dalších Ghirlandaiů se zabývalo uměním, nicméně rodina vymřela v 17. století po tom, co její poslední členové vstoupili do kláštera a zemřeli bezdětní.
Ghirlandaiovi věnoval [[Giorgio Vasari|Vasari]] samostatný životopis v jeho díle ''Životopisy nejvýznačnějších malířů'', sochařů a architektů (Díl I., Praha 1998). Jeho charakter Vasari popisuje v pozitivech, vyzdvihává jeho zálibu v práci a snahu každému vyhovět a proto jeho dílna často přijímala práce řemeslnického ražení.