Semjon Konstantinovič Timošenko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typos, wikilink, delink |
m Sjednocení; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox Politik
| čestný_titul
| jméno
| čestný_sufix
| obrázek
| velikost obrázku =
| malý obrázek
|
| pořadí
| úřad
| od
| do
| jmenující
| viceprezident
| místopředseda_vlády =
| poslanec
| náměstek
| panovník
| prezident
| předseda_vlády
| guvernér
| generální_guvernér
| nastupující_za
| spoluvládce
| zástupce
| předchůdce
| nástupce
| volební_obvod
| většina
| pořadí2
| úřad2
| od2
| do2
| viceprezident2
| místopředseda_vlády2=
| poslanec2
| náměstek2
| panovník2
| prezident2
| předseda_vlády2
| guvernér2
| nastupující_za2
| předchůdce2
| nástupce2
| volební_obvod2
| většina2
| datum_narození
| místo_narození
| datum_úmrtí
| místo_úmrtí
| národnost
| manžel/ka
| partner
| partnerka
| strana
| kneset
| vztahy
| děti
| příbuzní
| sídlo
| alma_mater
| zaměstnání =
| ▲| náboženství =
▲| podpis =
▲| webová_stránka =
▲| poznámky =
▲| commons =
▲| sloužil = {{vlajka a název|Ruské impérium}}<br />{{vlajka a název|Sovětský svaz}}
| doba_služby = [[1914]]-[[1970]]
▲| složka = Armáda ruského impéria<br />[[Sovětská armáda]]
|
| velel
▲| jednotka =
| bitvy
▲| velel = Kyjevský vojenský okruh<br />[[Severozápadní front (druhá světová válka)|Severozápadní front]]<br />Běloruský vojenský okruh
▲| bitvy = [[První světová válka|I. světová válka]]<br />[[Ruská občanská válka]]<br />[[Polsko-sovětská válka]]<br />[[Zimní válka]]<br />[[Druhá světová válka|II. světová válka]]
▲| vyznamenání = dvojnásobný [[Hrdina Sovětského svazu|Hrdina SSSR]]
▲| přezdívka =
}}
'''Semjon Konstantinovič Timošenko''' ([[Ruština|rusky]]: Семён Константинович Тимошенко; [[18. únor]]a [[1895]] – [[31. březen|31. března]] [[1970]]) byl sovětský voják, [[maršál SSSR]] (od [[1940]]) a dvojnásobný [[Hrdina Sovětského svazu|Hrdina SSSR]].
== Život ==
Timošenko se narodil na Ukrajině do rolnické rodiny ve vesnici Furmanovka u Oděsy. Svou vojenskou dráhu zahájil za [[První světová válka|1. světové války]] jako kulometník, za chrabrost byl v carské armádě třikrát vyznamenán Řádem sv. Jiří. Roku 1918 se přihlásil do [[Rudá armáda|Rudé armády]] a v [[Ruská občanská válka|občanské válce]] a [[Polsko-sovětská válka|Rusko-polské válce]] sloužil v 1. jízdní armádě pod [[Semjon Buďonnyj|Buďonným]], byl pětkrát raněn a opět obdržel tři vyznamenání.
V meziválečném období Timošenko získával vysoké vojenské vzdělání a stoupal v hodnostech. V letech 1937-1939 byl postupně velitelem vojsk Severokavkazského, Charkovského a Kyjevského vojenského okruhu. Při sovětském [[Invaze do Polska (1939)|Útoku na Polsko]] velel Ukrajinskému frontu. 7. ledna 1940 převzal velení nad sovětskými jednotkami, [[zimní válka|útočícími na Finsko]], od [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilova]]. Pod jeho velením byla prolomena Mannerheimova linie, [[Finové]] byli přinuceni k ústupu a přijetí [[Moskevský mír|Moskevského míru]]. 7. května 1940 byl Semjon Konstantinovič Timošenko povýšen na Maršála Sovětského Svazu.
Krátce nato se stal lidovým komisařem obrany SSSR a stál před velkým úkolem - obnovit bojeschopnost Rudé armády po "reformách" provedených Klimentem Vorošilovem. Tuto funkci držel i v okamžiku, kdy Německo zahájilo [[Operace Barbarossa|operaci Barbarossa]]. Ihned po vypuknutí války byl jmenován předsedou [[Stavka|Stavky]] vrchního velení, ale již 19. července 1941 byl nahrazen [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]] v této funkci i na postu lidového komisaře (ministra) obrany. Zůstal však členem Stavky, náměstkem lidového komisaře obrany a nově se stal velitelem Západního strategického směru. 13. září 1941 se přesunul na post velitele Jihozápadního směru, velel obraně [[Kyjev]]a a v listopadu 1941 jedné z prvních úspěšných protiofenzív u [[Rostov na Donu|Rostova na Donu]]. Následně po zrušení velitelství směrů velel různým frontům. Zpočátku Jihozápadnímu, kde
se v květnu 1942 za podpory Stalina (i přes varování [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]]) pustil do ofenzívy, ale sovětská vojska ještě nebyla dobře připravena a utrpěla vážnou porážku u [[Charkov]]a. Ta nakonec skončila obklíčením sovětských vojsk a německým útokem na [[Bitva u Stalingradu|Stalingrad]] - kde Rusům mj. dost pravděpodobně chybělo oněch 207 000 vojáků a 1300 tanků. Od července 1942 velel Stalingradskému a od října 1942 Severozápadnímu frontu. Od března 1943 až do konce války byl představitelem [[Stavka|Stavky]] pro koordinaci frontů v různých operacích, většinou však spíše druhořadého charakteru. Největšího úspěchu dosáhl v [[Jasko-Kišiněvská operace|Jasko-Kišiněvské operaci]] na konci srpna 1944. V průběhu války i po ní získal řadu čestných ocenění a postů.
Po válce opět velel různým vojenským okruhům a roku 1960 zakončil svou vojenskou dráhu na generálním inspektorátu Ministerstva obrany SSSR.
|