Křesťanský fundamentalismus: Porovnání verzí

{{Pracuje se}}'''Křesťanský fundamentalismus''' (z lat. fundamentum - základ, podklad) je směr v [[Křesťanství|křesťanském náboženství]], který zahrnuje bezvýhradné, nekritické zastávání názorů určité náboženské křesťanské doktríny. Velký důraz klade na [[Bible|Bibli]] a hájí stanovisko [[Literalismus|literalismu]] - doslovného znění Bible. Základ (fundamentum) křesťanství tvoří [[víra]] v [[Dogma|dogmata]] a [[Zázrak|zázraky]] (např. [[Neposkvrněné početí Panny Marie|neposkvrněné početí]], neomylnost Bible, [[Zmrtvýchvstání|tělesné zmrtvýchvstání]]), ovšem jejich výčty se liší. Shoda naopak panuje v přesvědčení o nepřípustné reformovatelnosti základů křesťanské víry např. prostřednictvím transformace různých vědeckých poznatků do [[teologie]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Pavlincová|jméno=Helena|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník judaismus - křesťanství - islám|vydání=2|vydavatel=Nakladatelství Olomouc s.r.o|místo=Olomouc|rok=2003|počet stran=661|strany=297|isbn=80-7182-165-9}}</ref>

Cílem náboženského fundamentalismu je resakralizace světa. Tedy přesun náboženství ze zadních řad, kam bylo zatlačeno vědeckým pokrokem, [[Sekularismus|sekularismem]] a moderní společností, zpět do popředí.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Armstrongová|jméno=Karen|příjmení2=|jméno2=|titul=Islám|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Slovart s.r.o.|místo=Banská Bystrica|rok=2008|počet stran=225|strany=197|isbn=978-80-7391-155-3}}</ref>

Náboženský fundamentalismus je přítomen ve všech významných náboženských směrech jako jasný nesouhlas s [[Moderní společnost|moderní společností]].<ref>Ibid., S. 209.</ref> V tomto duchu je pak jasné, že křesťanský fundamentalismus vznikl jako první, protože se jako první potýkal s moderní společností, vědeckým pokrokem a [[Sekularismus|sekularismem]].<ref>Ibid., S. 194.</ref>

Na základě předchozí definice může dojít k záměně výše zmíněných pojmů. Křesťanský fundamentalismus se liší především tím, že neuznává mnohé tradice a považuje je za něco, co bylo k původní víře později lidmi přidáno (např. [[Relikvie|uctívání ostatků]]).<ref>Ibid., S. 196.</ref> To je hlavní rozdíl křesťanského fundamentalismu oproti tradicionalismu a konzervatismu. Tradicionalisté v [[Římskokatolická církev|ŘKC]] jsou lidé, kteří nesouhlasí s vývojem církve a odmítají především [[Druhý vatikánský koncil|Druhý Vatikánský koncil]] a jeho závěry. Dodnes např. praktikují předkoncilní tzv. ''[[Tridentská mše|Tridentskou mši]]''.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Traditional Catholic|url=http://www.fact-index.com/t/tr/traditional_catholic.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=20160427}}</ref> Konzervatisté oproti tomu respektují [[Doktrína|doktríny]], učení a tradice ŘKC[[Římskokatolická církev|Římsko-katolické církve]] a velmi lpí na jejich dodržování.

Termín fundamentalismus je spojen s postavou [[Baptistická církev|baptistického]] šéfredaktora Curtise Lee Lawse, který v roce 1920 vydal prohlášení pro všechny křesťany, kteří jsou připraveni: "...''jít do bitvy za základy (fundamentals) křesťanství...''" Termín se velmi rychle ujal a značně rozšířil. Laws si pro svůj program vypůjčil několik esejí vydaných mezi léty 1910 a 1915, jež byly vydány ve sbírce ''The Fundamentals: A Testimony to the Truth.'' Termín fundamentalismus tak vstoupil do anglického jazyka v roce 1922 a je často zmiňován s odkazy na náboženská hnutí.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Laws|jméno=Curtis Lee|titul=Convention Side Lights|periodikum=The Watchman-Examiner|datum=1. července|ročník=1920|číslo=27|strany=834|url=}}</ref>

Původně se tímto termínem označoval souhrn stanovisek hájených v některých křesťanských [[Denominace|denominacích]] soudobého protestantismu (zejména u [[Baptismus|Baptistů]], [[Presbyteriáni|Presbyteriánů]], [[Evangelictví|Evangeliků]], [[Metodismus|Metodistů]]), kde se vytvořil kolem roku 1910 jako antimodernistické, antievolucionistické ([[Kreacionismus|kreacionistické]]), antiliberální a protivědecké učení.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Mendel|jméno=Miloš|příjmení2=|jméno2=|titul=Náboženství v boji o Palestinu|vydání=1|vydavatel=Atlantis|místo=Brno|rok=2000|počet stran=268|strany=201|isbn=80-7108-189-2}}</ref>

Definice fundamentalismu může odkazovat na mnoho dalších v minulosti prováděných skutků. Např. na [[Martin Luther|Lutherovu]] [[Sola scriptura|Sola Scriptura]] či [[nálezky lidské]] [[Matěj z Janova|Matěje z Janova]]. V tomto duchu by se daly nalézt jistě i další historické paralely, které bychom mohli dnes označit za fundamentální či za projevy fundamentalismu (nápravná hnutí, [[reformace]], návrat k učení JK[[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] atd). Prameny fundamentalismu však můžeme počítat až od 19. století, kdy byly odpovědí na mnohé výzvy, které stavěla věda a moderní společnost před křesťanskou víru (např. [[Evoluce člověka|evoluce]] či sekularismus).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kropáček|jméno=Luboš|příjmení2=|jméno2=|titul=Islámský fundamentalismus|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad|místo=Praha|rok=1996|počet stran=263|strany=11-13|isbn=80-7021-168-7}}</ref>

Prvním důležitým pramenem křesťanského fundamentalismu byl vzestup [[Evangelická církev|evangelických církví (odkaz Evangelické církve)]] a především vznik hnutí [[První velké probuzení|Prvního velkého probuzení]] a [[Druhé velké probuzení|Druhého velkého probuzení (odkazy)]] ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]]. [[Británie (ostrov)|Británie]] přispěla svým [[Metodismus|metodismem (odkaz metodismus)]] v letech 1730 - 1840. [[Evropa]], především [[Německo]], pak položilo základy pro oba tyto směry rozvojem [[Pietismus|pietismu]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Schwarz|jméno=Hans|titul=Theology in a Global Context: The Last Two Hundred Years|url=https://books.google.cz/books?id=gtkvQxB-6lsC&pg=PA91&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false|vydavatel=Wm. B. Eerdmans Publishing Co.|místo=Cambridge|datum vydání=2001|datum přístupu=20160427}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Heyrman|jméno=Christine Leigh|titul=The First Great Awakening|periodikum=Divining America|vydavatel=National Humanities Center|url=http://nationalhumanitiescenter.org/tserve/eighteen/ekeyinfo/grawaken.htm|datum vydání=|datum přístupu=20160427}}</ref> Tento nesourodý základ zvláště vhodně komentuje církevní historik [[Randall Balmer]]: "''Evangelické hnutí je typicky severoamerickým fenoménem, který vznikl smíšením myšlenek Pietismu, Presbyteriánství a pozůstatků Puritánství. Evangelická hnutí si vypůjčila specifické části právě z těchto směrů a to např. vroucnou spiritualitu od Pietistů, dogmatickou doslovnost od Presbyteriánů a individualistickou introspekci od Puritánů''."<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Balmer|jméno=Randall|titul=The Encyclopedia of Evangelicalism|url=https://books.google.cz/books?id=syUupeVJOz4C&pg=PR8&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false|vydavatel=Westminster John Knox Press|místo=Louisville, Kentucky|datum vydání=2002|datum přístupu=20160427}}</ref> Pro Evangelíky je rovněž zcela zásadní učení o reálném, nikoliv symbolickém, [[Mesianismus|mesianismu]] (příchodu Mesiáše) a [[Milenarismus|milenarismu]] ([[chiliasmus]] - tisíciletá Kristova vláda).<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 202</ref>

{{Podrobně|Dispenzacionalismus}}Druhým pramenem pak je Dispenzacionalismus '''('''z angl. dispension tj. rozptýlení, diaspora), což je proud, který vznikl v roce 1830 v Anglii a zahrnuje novou interpretaci Bible. Za zakladatele je považován John Darby (1800 - 1882), který byl vůdcem náboženské skupiny Plymouthských bratří.<ref>Ibid., S. 39.</ref>

Dispencionalizmus zastává milenarismus (také [[chiliasmus]]) a dělí čas do sedmi různých fází, které vnímajívnímá jako stupně [[Bůh|Božího]] zjevení. Dále tento směr propaguje, že na konci každého stupně Bůh potrestal lidstvo, protože se ukázalo, že lidstvo před Bohem selhalo. [[Sekularismus]], [[liberalismus]] a nemorálnosti v roce 1920 byly pro zastánce tohoto směru důkazem, že lidstvo opět před Bohem opět selhalo. V tomto duchu tedy Dispenzacionalisté věří, že svět je nyní na pokraji posledního stupně, kdy se odehraje konečná bitva tzv. [[Armagedon|Armageddon]] v oblasti [[Izrael|Izraelského]] [[Megido|Megida]] a po ní nastane milenium, tedy 1000letétisícileté Kristovo království. Dispenzacionalisté vytvořili celou "historickou školu", jejíž účelem je zkoumat dějinné události, aktuální politický a společenský vývoj. To proto, aby dokázali včas rozpoznat události vedoucí k příchodu [[Mesiáš|Mesiáše]]. Pro tento směr je zásadní víra v tzv. "tajné nanebevzetí svatých", které může přijít zcela neočekávaně. Vyvolení pak budou s Mesiášem žít po sedm let v [[Nebe|nebi]], zatímco ti, kteří zůstanou na [[Země|Zemi]], budou po těchto sedm let trpět [[Válka|válkami]], [[Hladomor|hladomory]], přírodními a jinými [[Katastrofa|katastrofami]]. Tento směr však počítá i se speciální židovskou variantou. [[Židé]], jako nevěřící (nepřijali Ježíše za svého spasitele), budou žít ve své zaslíbené zemi ([[Izrael|Izraeli]]), vybudují vlastní stát, avšak vládnout jim bude [[Antikrist]], který se bude pouze vydávat za [[Spasitel|spasitele]]. Během jeho vlády dojde k [[Jeruzalémský chrám|znovupostavení chrámu]], zavedení praxe obětování v chrámu, [[Teror|teroru]] a především k boji Izraelců proti mnohonásobné přesile jejich nepřátel. Celé toto období se bude nazývat "[[Jákobovo soužení]]" a Izrael bude sloužit jako nedokonalý nástroj k nastolení Kristovy vlády. [[Jákobovo soužení]] skončí příchodem Mesiáše, který svrhne Antikrista a nastolí své království.<ref>Ibid., S. 40-41.</ref>

Třetím pramenem je [[Princetonská univerzita|Princetonská]] teologie, která reagovala na vzrůstající kritiku Bible způsobenou rozvojem vědeckého poznání mezi roky 1840 - 1920. Proti této kritice postavila doktrínu "inerrancy" (Neomylnosti). Tato doktrína, nazývaná rovněž "[[Biblical inerrancy]]" [[(Neomylnost Bible]]), zastává tezi, že Bible vznikla Božím vnuknutím a je zcela prosta jakékoliv chyby nebo omylu. Princentonský profesor teologie Charlese Hodge na svých seminářích vždy trval na tom, že Bible je neomylná, protože ji inspiroval či své myšlenky "vdechnulvdechl" do autorů (spisovatelů) Bible přímo Bůh. Pro podporu tohoto tvrzení mu sloužila tato Biblická pasáž: "''Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.''" ([[Druhý list Timoteovi|2 Timoteovi]] 3:16 ). Princetonští teologové tedy tvrdí, že Bibli je třeba chápat [[Literalismus|zcela doslovně]] a především ji nepodrobovat [[Textová kritika|vědeckému zkoumaní]], kterým vědci běžně zkoumají historické dokumenty. Mimo jiné tvrdí i to, že [[Modernismus (teologie)|Křesťanský modernismus]] a [[liberalismus]] svádí lidi do [[Peklo|Pekla]] (zatracení) stejně jako ostatní nekřesťanská náboženství.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kee|jméno=Howard ed|příjmení2=|jméno2=|titul=Christianity: A Social and Cultural History|vydání=1|vydavatel=Upper Saddle River|místo=New York|rok=1998|počet stran=|strany=484|isbn=ISBN 0-13-578071-3}}</ref>

[[Fundamentalismus|Fundamentalisté]] se obecně vnímají jako lidé, kteří stojí proti [[Moderní společnost|moderní společnosti]], teoreticky se tak jedná o postmoderní hnutí.(<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám",'' S''.'' 201).
</ref> Sami sebe však nevnímají ve většině případů jako bojovníky, ale jako oběti. Věří, že jim moderní společnost vnucuje názory a postoje, které jsou v rozporu s jejich vírou. Zpočátku se tak jedná o běžné věřící, kteří se snaží moderní společnost a svou víru nenásilnou cestou spojit, pokud se jim to nepovede začnou být agresivnější. Ovšem stále s myšlenkou, že jsou pouhými obětmi moderní společnosti, kterou vnímají pouze negativně a ne vždy jsou v tomto ohledu [[Paranoia|paranoidní]]. To následně vede k boji s touto společností, stále však v rámci zákonů dané země. Existují však i případy kdy náboženský fundamentalismus přeroste v otevřenou válku či [[Křesťanský terorismus|terorismus]]. Je však nutné zmínit, že takovýchto fundamentalistů je absolutní menšina a jedná se spíše o psychicky narušené jedince, než o běžné představitele křesťanského fundamentalismu.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám"'', S. 194-195</ref>

Zcela jasným příkladem boje křesťanského fundamentalismu s moderní společností se stal [[Opičí proces]] (také [[Opičí proces|Daytonský proces]], [[Opičí proces|Scopesův Opičí proces]], oficiálně [[Opičí proces|stát Tennessee vs. Scopes]]), který se odehrál v americkém městečku [[Dayton (Tennessee)|Dayton]], ve státě [[Tennessee]] roku 1925. V tomto procesu teoreticky prohrály obě strany. [[Evolucionismus|Evolucionisté]] prohráli soud a Fundamentalisté sklidili od tisku neuvěřitelný posměch, který je ještě více utvrdil v jejich náboženských představách.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám",'' S''.'' 196. </ref> V tomto procesu šlo o porušení tzv. Butlerova zákonuzákona, který zakazoval výuku [[Evoluce člověka|evoluce]]. Tento zákon pomáhal prosazovat William Bell Riley, který byl v té době prezidentem ''Světové společnosti křesťanských fundamentalistů.'' Zákon porušil středoškolský učitel John Thomas Scopes, který ho považoval za zcela absurdní. Celý případ získal neuvěřitelnou pozornost. Mimo jiné se jednalo o vůbec první případ, který byl přenášený rádiovým vysíláním do celých Spojených států. Verdikt soudu však byl jednoznačný, Scopes byl odsouzen za porušení Butlerova zákonuzákona a potrestán pokutou 100 dolarů. Po odvolání a přezkoumání případu Nejvyšším soudem v Tennessee byl rozsudek zachován, avšak trest byl zmírněn na 50 dolarů.

{{Podrobně|Sionismus}}Vzestup křesťanského fundamentalismu se projevil i v silné podpoře [[Sionismus|Sionismu]], především díky všeobecné víře fundamentálních hnutí v milenarismus (také [[chiliasmus]]), tedy v brzký příchodu [[Mesiáš|Mesiáše]].<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 202.</ref>

V kapitole o dispenzacionalismu bylo zmíněno, jak důležitou roli hrají židé pro příchod Mesiáše. Proto jistě není překvapením, že se mnohé směry křesťanského fundamentalismu postavily na stranu [[Židé|židů]] a pomáhaly [[Sionismus|Sionismu]]. Bez [[Izrael|Izraele]] by totiž, dle přesvědčení fundamentalistů, nebyl možný příchod Mesiáše. Proto vznikaly nadace křesťanských fundamentalistů, kteříkteré bojovalibojovaly za myšlenku Sionismu a to mnohdy s větším zápalem než sami židé, protože cítili, že by tak mohli výrazně urychlit příchod Mesiáše. Historie spojená se Sionismem a Izraelem pak byla zvláště pro dispenzacionalistickou "historickou školu" jasným potvrzením, že jejich víra je správná. Ať již se jednalo o reformu [[Hebrejština|hebrejštiny]], [[Balfourova deklarace (1917)|Balfourovu deklaraci]] (1917) či samotné založení státu Izrael (1948), nebo 6ti[[Šestidenní válka|šesti denní válku]] či Izraelské drtivé vítězství v ní. To vše fundamentalistům potvrzovalo, že jejich výklad Bible a historických souvislostí je zcela správný a rovněž se jednalo o silný impulz, který napomohl dalšímu rozvoji křesťanského fundamentalismu v USA a Evropě.<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 40-41.</ref>