Karel IV.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
zakl. činnost - doplnění |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 135:
'''Karel IV.''' ([[14. květen|14. května]] [[1316]], [[Praha]] – [[29. listopad]]u [[1378]], Praha) byl jedenáctý [[Seznam představitelů českého státu|český král]], vládnoucí jako '''Karel I.''' od srpna 1346 až do listopadu 1378; Karel IV. byl [[Německo|římsko-německý]] král od července 1346 a od roku 1355 [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císař římský]]. Byl také [[Itálie|italský]] ([[Lombardie|lombardský]]) král od 1355, [[Burgundské království|burgundský]] (arelatský) král od 1365, [[Seznam vládců Moravy|moravský markrabě]] v letech 1333 až 1349 a [[Lucembursko|lucemburský]] hrabě 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie [[Lucemburkové|Lucemburků]].
Byl to první český král, který se stal také císařem [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem téměř všech království Svaté říše římské.
Karel IV. byl syn dědičky [[Přemyslovci|Přemyslovců]] [[Eliška Přemyslovna|Elišky]] a českého krále [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]]. Karel byl původně [[Křest|pokřtěn]] jako [[Václav]], jméno [[Karel]] přijal při [[biřmování]] během své výchovy ve [[Francouzské království|Francii]] po svém strýci a kmotrovi [[Karel IV. Sličný|Karlu IV. Sličném]]. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky [[Vrcholný středověk|vrcholného středověku]]. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako [[Země Koruny české|Koruna česká]]. Císař byl také autorem nejvýznamnějšího říšského ústavního zákona [[Zlatá bula Karla IV.|Zlaté buly]], který platil až do zániku [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] roku [[1806]]. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše.
Řádek 262:
==== Prosazení Václava IV. na římsko-německý trůn ====
Po připojení Braniborska se císař začal zabývat intenzivní myšlenkou prosazení svého nejstaršího syna a dědice, velmi milovaného Václava IV. na římský (dnešní terminologie římsko-německý) trůn. Nebyl to rozhodně jednoduchý cíl, Karel musel kurfiřty uplácet penězi a mnoha privilegii a výhodami. Sám Václav musel vedle Karla slibovat říšským knížatům, že pokud bude zvolen, potvrdí jim všechna císařská a královská privilegia. Císař Karel volbou syna také porušil svůj vlastní zákon, Zlatou bulu. V úterý 10. června 1376 nastala pro Karla IV. toužebně očekávaná chvíle, kdy byl jeho syn a korunovaný český král Václav IV. jednomyslně zvolen římským králem hlasy samotného Karla IV., mohučského arcibiskupa Ludvíka, trevírského arcibiskupa Kuna, kolínského arcibiskupa Fridricha, rýnského falckraběte Ruprechta Staršího, braniborského markraběte Zikmunda Lucemburského a saského vévody Václava. Již 6. července 1376 se v katedrále v Cáchách konala slavná korunovace Václava IV. na římského krále, při níž byli po boku korunovaného krále císař s císařovnou v plném lesku svého majestátu. Karel také dokonce vojensky donutil města ve [[Švábsko|Švábsku]], aby vzdala jeho synovi hold, když se zmocnil města [[Ulm]] a nechal vyplenit jeho okolí.<ref name="KIV450">''Karel IV. Život a dílo (1316–1378)'', s. 450–457</ref>
[[Soubor:Charles IV. 2003-12-24.jpg|thumb|vlevo|upright|Pomník císaře Karla IV. v Praze z roku 1848 u příležitosti 500letého výročí založení Karlovy univerzity]]
| |||