Křesťanský fundamentalismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Přidání šablony: Na stránce se pracuje značka: editace z Vizuálního editoru |
Přepsal jsem kompletně zbytky článku, použil nové zdroje a brzy tuto úpravu dokončím (zbývá dodělat formální náležitosti propojení hesel atp.) značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 2:
[[Soubor:Christian Demonstrator Preaching at Bele Chere 2007.jpg|náhled|Demonstrant na obranu křesťanských hodnot protestující proti homosexualitě.]]
[[Soubor:DavidWoronieckiWithSign.jpg|náhled|Demonstrant s heslem „poslouchej Ježíše nebo zhyň“.]]
{{Pracuje se}}'''Křesťanský fundamentalismus''' (z lat. fundamentum - základ, podklad) je směr v křesťanském náboženství, který zahrnuje bezvýhradné, nekritické zastávání názorů určité náboženské křesťanské doktríny. Velký důraz klade na Bibli a hájí stanovisko literalismu - doslovného znění Bible. Základ (fundamentum) křesťanství tvoří víra v dogmata a zázraky (např. neposkvrněné početí, neomylnost Bible, tělesné zmrtvýchvstání), ovšem jejich výčty se liší. Shoda naopak panuje v přesvědčení o nepřípustné reformovatelnosti základů křesťanské víry např. prostřednictvím transformace různých vědeckých poznatků do teologie.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Pavlincová|jméno=Helena|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník judaismus - křesťanství - islám|vydání=2|vydavatel=Nakladatelství Olomouc s.r.o|místo=Olomouc|rok=2003|počet stran=661|strany=297|isbn=80-7182-165-9}}</ref>
Cílem náboženského fundamentalismu je resakralizace světa. Tedy přesun náboženství ze zadních řad, kam bylo zatlačeno vědeckým pokrokem, sekularismem a moderní společností, zpět do popředí.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Armstrongová|jméno=Karen|příjmení2=|jméno2=|titul=Islám|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Slovart s.r.o.|místo=Banská Bystrica|rok=2008|počet stran=225|strany=197|isbn=978-80-7391-155-3}}</ref>
Náboženský fundamentalismus je přítomen ve všech významných náboženských směrech jako jasný nesouhlas s moderní společností.<ref>Ibid., S. 209.</ref> V tomto duchu je pak jasné, že křesťanský fundamentalismus vznikl jako první, protože se jako první potýkal s moderní společností, vědeckým pokrokem a sekularismem.<ref>Ibid., S. 194.</ref>
==Fundamentalismus, tradicionalismus a konzervatismus==
Na základě předchozí definice může dojít k záměně výše zmíněných pojmů. Křesťanský fundamentalismus se liší především tím, že neuznává mnohé tradice a považuje je za něco, co bylo k původní víře později lidmi přidáno (např. uctívání ostatků).<ref>Ibid., S. 196.</ref> To je hlavní rozdíl křesťanského fundamentalismu oproti tradicionalismu a konzervatismu. Tradicionalisté v ŘKC jsou lidé, kteří nesouhlasí s vývojem církve a odmítají především Druhý Vatikánský koncil a jeho závěry. Dodnes např. praktikují předkoncilní tzv. ''Tridentskou mši''.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Traditional Catholic|url=http://www.fact-index.com/t/tr/traditional_catholic.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=20160427}}</ref> Konzervatisté oproti tomu respektují doktríny, učení a tradice ŘKC církve a velmi lpí na jejich dodržování.
== Termín Fundamentalismus ==
Termín fundamentalismus je spojen s postavou baptistického šéfredaktora Curtise Lee Lawse, který v roce 1920 vydal prohlášení pro všechny křesťany, kteří jsou připraveni: "...''jít do bitvy za základy (fundamentals) křesťanství...''" Termín se velmi rychle ujal a značně rozšířil. Laws si pro svůj program vypůjčil několik esejí vydaných mezi léty 1910 a 1915, jež byly vydány ve sbírce ''The Fundamentals: A Testimony to the Truth.'' Termín fundamentalismus tak vstoupil do anglického jazyka v roce 1922 a je často zmiňován s odkazy na náboženská hnutí.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Laws|jméno=Curtis Lee|titul=Convention Side Lights|periodikum=The Watchman-Examiner|datum=1. července|ročník=1920|číslo=27|strany=834|url=}}</ref>
Původně se tímto termínem označoval souhrn stanovisek hájených v některých křesťanských denominacích soudobého protestantismu (zejména u Baptistů, Presbyteriánů, Evangeliků, Metodistů), kde se vytvořil kolem roku 1910 jako antimodernistické, antievolucionistické (kreacionistické), antiliberální a protivědecké učení.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Mendel|jméno=Miloš|příjmení2=|jméno2=|titul=Náboženství v boji o Palestinu|vydání=1|vydavatel=Atlantis|místo=Brno|rok=2000|počet stran=268|strany=201|isbn=80-7108-189-2}}</ref>
== Prameny Fundamentalismu ==
Definice fundamentalismu může odkazovat na mnoho dalších v minulosti prováděných skutků. Např. na Lutherovu Sola Scriptura či nálezky lidské Matěje z Janova. V tomto duchu by se daly nalézt jistě i další historické paralely, které bychom mohli dnes označit za fundamentální či za projevy fundamentalismu (nápravná hnutí, reformace, návrat k učení JK atd). Prameny fundamentalismu však můžeme počítat až od 19. století, kdy byly odpovědí na mnohé výzvy, které stavěla věda a moderní společnost před křesťanskou víru (např. evoluce či sekularismus).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kropáček|jméno=Luboš|příjmení2=|jméno2=|titul=Islámský fundamentalismus|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad|místo=Praha|rok=1996|počet stran=263|strany=11-13|isbn=80-7021-168-7}}</ref>
=== Evangelíci ===
Prvním důležitým pramenem křesťanského fundamentalismu byl vzestup evangelických církví (odkaz Evangelické církve) a především vznik hnutí Prvního velkého probuzení a Druhého velkého probuzení (odkazy) ve Spojených státech amerických. Británie přispěla svým metodismem (odkaz metodismus) v letech 1730 - 1840. Evropa, především Německo, pak položilo základy pro oba tyto směry rozvojem pietismu.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Schwarz|jméno=Hans|titul=Theology in a Global Context: The Last Two Hundred Years|url=https://books.google.cz/books?id=gtkvQxB-6lsC&pg=PA91&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false|vydavatel=Wm. B. Eerdmans Publishing Co.|místo=Cambridge|datum vydání=2001|datum přístupu=20160427}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Heyrman|jméno=Christine Leigh|titul=The First Great Awakening|periodikum=Divining America|vydavatel=National Humanities Center|url=http://nationalhumanitiescenter.org/tserve/eighteen/ekeyinfo/grawaken.htm|datum vydání=|datum přístupu=20160427}}</ref> Tento nesourodý základ zvláště vhodně komentuje církevní historik Randall Balmer: "''Evangelické hnutí je typicky severoamerickým fenoménem, který vznikl smíšením myšlenek Pietismu, Presbyteriánství a pozůstatků Puritánství. Evangelická hnutí si vypůjčila specifické části právě z těchto směrů a to např. vroucnou spiritualitu od Pietistů, dogmatickou doslovnost od Presbyteriánů a individualistickou introspekci od Puritánů''."<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Balmer|jméno=Randall|titul=The Encyclopedia of Evangelicalism|url=https://books.google.cz/books?id=syUupeVJOz4C&pg=PR8&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false|vydavatel=Westminster John Knox Press|místo=Louisville, Kentucky|datum vydání=2002|datum přístupu=20160427}}</ref> Pro Evangelíky je rovněž zcela zásadní učení o reálném, nikoliv symbolickém, mesianismu (příchodu Mesiáše) a milenarismu (chiliasmus - tisíciletá Kristova vláda).<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 202</ref>
=== Dispenzacionalisté ===
Druhým pramenem pak je Dispenzacionalismus '''('''z angl. dispension tj. rozptýlení, diaspora), což je proud, který vznikl v roce 1830 v Anglii a zahrnuje novou interpretaci Bible. Za zakladatele je považován John Darby (1800 - 1882), který byl vůdcem náboženské skupiny Plymouthských bratří.<ref>Ibid., S. 39.</ref>
Dispencionalizmus zastává milenarismus (také chiliasmus) a dělí čas do sedmi různých fází, které vnímají jako stupně Božího zjevení. Dále tento směr propaguje, že na konci každého stupně Bůh potrestal lidstvo, protože se ukázalo, že lidstvo před Bohem selhalo. Sekularismus, liberalismus a nemorálnosti v roce 1920 byly pro zastánce tohoto směru důkazem, že lidstvo opět před Bohem selhalo. V tomto duchu tedy Dispenzacionalisté věří, že svět je nyní na pokraji posledního stupně, kdy se odehraje konečná bitva tzv. Armageddon v oblasti Izraelského Megida a po ní nastane milenium, tedy 1000leté Kristovo království. Dispenzacionalisté vytvořili celou "historickou školu", jejíž účelem je zkoumat dějinné události, aktuální politický a společenský vývoj. To proto, aby dokázali včas rozpoznat události vedoucí k příchodu Mesiáše. Pro tento směr je zásadní víra v tzv. "tajné nanebevzetí svatých", které může přijít zcela neočekávaně. Vyvolení pak budou s Mesiášem žít po sedm let v nebi, zatímco ti, kteří zůstanou na Zemi, budou po těchto sedm let trpět válkami, hladomory, přírodními a jinými katastrofami. Tento směr však počítá i se speciální židovskou variantou. Židé jako nevěřící (nepřijali Ježíše za svého spasitele) budou žít ve své zaslíbené zemi (Izraeli), vybudují vlastní stát, avšak vládnout jim bude Antikrist, který se bude pouze vydávat za spasitele. Během jeho vlády dojde k znovupostavení chrámu, zavedení praxe obětování v chrámu, teroru a především k boji Izraelců proti mnohonásobné přesile jejich nepřátel. Celé toto období se bude nazývat "Jákobovo soužení" a Izrael bude sloužit jako nedokonalý nástroj k nastolení Kristovy vlády. Jákobovo soužení skončí příchodem Mesiáše, který svrhne Antikrista a nastolí své království.<ref>Ibid., S. 40-41.</ref>
=== Princetonská teologie ===
Třetím pramenem je Princetonská teologie, která reagovala na vzrůstající kritiku Bible způsobenou rozvojem vědeckého poznání mezi roky 1840 - 1920. Proti této kritice postavila doktrínu "inerrancy" (Neomylnosti). Tato doktrína, nazývaná rovněž "Biblical inerrancy" (Neomylnost Bible), zastává tezi, že Bible vznikla Božím vnuknutím a je zcela prosta jakékoliv chyby nebo omylu. Princentonský profesor teologie Charlese Hodge na svých seminářích vždy trval na tom, že Bible je neomylná, protože ji inspiroval či své myšlenky "vdechnul" do autorů (spisovatelů) Bible přímo Bůh. Pro podporu tohoto tvrzení mu sloužila tato Biblická pasáž: "''Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.''" (2 Timoteovi 3:16 ). Princetonští teologové tedy tvrdí, že Bibli je třeba chápat zcela doslovně a především ji nepodrobovat vědeckému zkoumaní, kterým vědci běžně zkoumají historické dokumenty. Mimo jiné tvrdí i to, že Křesťanský modernismus a liberalismus svádí lidi do Pekla (zatracení) stejně jako ostatní nekřesťanská náboženství.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kee|jméno=Howard ed|příjmení2=|jméno2=|titul=Christianity: A Social and Cultural History|vydání=1|vydavatel=Upper Saddle River|místo=New York|rok=1998|počet stran=|strany=484|isbn=ISBN 0-13-578071-3}}</ref>
Doktrína "Biblical inerrancy" tedy neomylností a doslovností Bible je stěžejním bodem pro křesťanský fundamentalismus.<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 202</ref>
=== The Fundamentals ===
Posledním čtvrtým pramenem fundamentalismu byl 12ti-dílný svazek The Fundamentals, vydaný v letech 1910 - 1915. Jednalo se o sponzorovanou publikaci, která byla zdarma dodána duchovním, laikům a knihovnám v celkovém počtu přesahujícím 3 miliony výtisků. V této verzi se ustálily některé hlavní věroučné body křesťanského fundamentalismu<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Torrey|jméno=R.A ed|titul=The Fundamentals A Testimony to the Truth|url=http://www.webcitation.org/query?url=http://www.geocities.com/Athens/Parthenon/6528/fundcont.htm&date=2009-10-25+06:18:43|vydavatel=|místo=|datum vydání=2002|datum přístupu=20160427}}</ref>:
Doktrína Biblical inerrancy (Neomylnosti Bible)
Doslovnost a pravdivost Bible popisující Kristovy zázraky a stvoření světa Bohem v Genesis.
Neposkvrněné početí Krista
Vzkříšení a návrat Krista
Zástupná oběť Krista na kříži
Podobně jako Princetonská teologie odráží i The Fundamentals odpor evangeliků k narůstající kritice Bible a modernismu.
== Vnímaní Fundamentalistů a jejich projevy ==
Fundamentalisté se obecně vnímají jako lidé, kteří stojí proti moderní společnosti, teoreticky se tak jedná o postmoderní hnutí.(Islám 201) Sami sebe však nevnímají ve většině případů jako bojovníky, ale jako oběti. Věří, že jim moderní společnost vnucuje názory a postoje, které jsou v rozporu s jejich vírou. Zpočátku se tak jedná o běžné věřící, kteří se snaží moderní společnost a svou víru nenásilnou cestou spojit, pokud se jim to nepovede začnou být agresivnější. Ovšem stále s myšlenkou, že jsou pouhými obětmi moderní společnosti, kterou vnímají pouze negativně a ne vždy jsou v tomto ohledu paranoidní. To následně vede k boji s touto společností, stále však v rámci zákonů dané země. Existují však i případy kdy náboženský fundamentalismus přeroste v otevřenou válku či terorismus. Je však nutné zmínit, že takovýchto fundamentalistů je absolutní menšina a jedná se spíše o psychicky narušené jedince než o běžné představitele křesťanského fundamentalismu.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám"'', S. 194-195</ref>
== Opičí proces ==
Zcela jasným příkladem boje křesťanského fundamentalismu s moderní společností se stal Opičí proces (také Daytonský proces, Scopesův Opičí proces, oficiálně stát Tennessee vs. Scopes), který se odehrál v americkém městečku Dayton, ve státě Tennessee roku 1925. V tomto procesu teoreticky prohrály obě strany. Evolucionisté prohráli soud a Fundamentalisté sklidili od tisku neuvěřitelný posměch, který je ještě více utvrdil v jejich náboženských představách.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám",'' S''.'' 196. </ref> V tomto procesu šlo o porušení tzv. Butlerova zákonu, který zakazoval výuku evoluce. Tento zákon pomáhal prosazovat William Bell Riley, který byl v té době prezidentem ''Světové společnosti křesťanských fundamentalistů.'' Zákon porušil středoškolský učitel John Thomas Scopes, který ho považoval za zcela absurdní. Celý případ získal neuvěřitelnou pozornost. Mimo jiné se jednalo o vůbec první případ, který byl přenášený rádiovým vysíláním do celých Spojených států. Verdikt soudu však byl jednoznačný, Scopes byl odsouzen za porušení Butlerova zákonu a potrestán pokutou 100 dolarů. Po odvolání a přezkoumání případu Nejvyšším soudem v Tennessee byl rozsudek zachován, avšak trest byl zmírněn na 50 dolarů.
== Sionismus ==
Vzestup křesťanského fundamentalismu se projevil i v silné podpoře Sionismu, především díky všeobecné víře fundamentálních hnutí v milenarismus (také chiliasmus), tedy v brzký příchodu Mesiáše.<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 202.</ref>
V kapitole o dispenzacionalismu bylo zmíněno jak důležitou roli hrají židé pro příchod Mesiáše. Proto jistě není překvapením, že se mnohé směry křesťanského fundamentalismu postavily na stranu židů a pomáhaly Sionismu. Bez Izraele by totiž, dle přesvědčení fundamentalistů, nebyl možný příchod Mesiáše. Proto vznikaly nadace křesťanských fundamentalistů, kteří bojovali za myšlenku Sionismu a to mnohdy s větším zápalem než sami židé, protože cítili, že by tak mohli výrazně urychlit příchod Mesiáše. Historie spojená se Sionismem a Izraelem pak byla zvláště pro dispenzacionalistickou "historickou školu" jasným potvrzením, že jejich víra je správná. Ať již se jednalo o reformu hebrejštiny, Balfourovu deklaraci (1917) či samotné založení státu Izrael (1948), nebo 6ti denní válku či Izraelské drtivé vítězství v ní. To vše fundamentalistům potvrzovalo, že jejich výklad Bible a historických souvislostí je zcela správný a rovněž se jednalo o silný impulz, který napomohl rozvoji křesťanského fundamentalismu v USA a Evropě.<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 40-41.</ref>
==Reference==
| |||