Starověký Řím: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Dinybot (diskuse | příspěvky)
m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace
m →‎Rané císařství: oprava pravopisné chyby
Řádek 115:
Legitimita Augustovy vlády spočívala v jeho roli ochránce míru před chaosem občanských válek. ''Imperium Romanum'' ovládalo v této době celou oblast Středozemního moře. Za Augusta nicméně římská expanze postupovala dále: Na [[Balkán]]ě až k [[Dunaj]]i, také v Hispánii, jejíž dobytí bylo ukončeno právě za Augusta, stejně jako v [[Germánie|Germánii]]. Zde ovšem plány na zřízení provincie neuspěly poté, co byla římská armáda poražena [[Bitva v Teutoburském lese|v Teutoburském lese]] v roce [[9|9 n. l.]] [[Cheruskové|Cherusky]] vedenými náčelníkem [[Arminius|Arminiem]]. Následně se Augustus omezil na zabezpečení stávajících hranic, podél kterých bylo rozmístěno vojsko čítající celkem asi 300 000 mužů. Říše stále více a více přecházela do obrany a soustřeďovala svůj vojenský potenciál k opevnění hranic (''[[limes romanus]]''). Tato jeho opatření přispěla k upevnění tzv. římského míru (''[[pax romana]]''). Celkově však byla Augustova vláda státu prospěšná. Nastolením [[principát]]u byla zahájena epocha vnitřní i vnější konsolidace státu: Augustus nechal vybudovat síť nových silnic a cest. Hospodářství a kultura zažily po letech válek nový rozkvět. Rovněž podporoval [[Urbanizace|urbanizaci]] provincií zřizováním kolonií veteránů a velkorysým udělováním římského občanství. Tím napomohl rychlému rozšiřovaní řecko-římské kultury do provincií. Navzdory všem opatřením k uchování tradičních římských institucí započal již za Augustovy vlády pozvolný proces provincionalizace říše, ve kterém postupně klesal význam hlavního města říše a Itálie ve prospěch ostatních leckdy teprve nedávno dobytých zemí. Možnost vzestupu provinciálů se stále zvyšovala. Již za císaře Claudia se někteří stali senátory.
 
Po Augustově smrti v roce [[14|14 n. l.]] nastoupil na trůn jeho adoptivní syn [[Tiberius]], který byl lidsky komplikovanou osobností a vnitřně se zřejmě cítil spíše republikánem. Během své vlády se staral hlavně o zabezpečení hranic říše a naplnění stání pokladny. Za Tiberiova panování byl v provincii [[Judea]] ukřižován [[Ježíš Kristus]]. Už třetí princeps, [[Caligula]], se ukázal být [[Tyranie|tyranem]] par excellance. Jeho vláda trvala pouhá tři léta, než byl nakonec zavražděn pretoriány. Za [[Claudius|Claudia]] byla k říši připojena Británie později následovaná [[Thrákie|Thrákií]], která byla již předtím klientským státem závislým na Římu. Po Claudiovi, který byl otráven svou manželkou [[Agrippina mladší|Agrippinou]], získal vládu císařovnin syn [[Nero]]. Jeho zpočátku nadějné panování se brzy změnilo v [[teror]], během kterého nechal povraždit mnoho členů své rodiny a zřejmě také zapálil Řím. Za jeho vlády došlo rovněž k prvnímu pronásledování [[Křesťanství|křesťanů]]. Když se nakonec proti jeho hrůzovládě vzbouřilivzbouřily legie, spáchal Nero sebevraždu. Neronova smrt v roce [[68]] znamená konec vlády [[Julsko-klaudiská dynastie|julsko-klaudijské dynastie]]. Toto datum také představuje určitý zlom v římských dějinách. Nadále totiž jen málokterý císař pocházel ze staré římské aristokracii.
 
=== Vrchol císařství ===