Morzinové: Porovnání verzí

| jméno = Morzinové

| znak = Morzin_-_Tyroff_HA.jpg

| popis popisek = Erb hrabat Morzinů

| země = {{Vlajka a název|České království}} / {{Vlajka a název|Rakouské císařství}}

| mateřská dynastie =

| tituly =<nowiki></nowiki>

| zakladatel = Anselm rytíř z Mohru

| poslední vládce = Jaromír Černín-Morzin

| rok založení = [[18. října 1748]]

| konec vlády = 1945 konfiskací

| současná hlava =

| větve rodu =<nowiki></nowiki>

|}}

}}</ref>

}}</ref> Po bezdětném Rudolfovi zdědil rodinný majetek jeho bratr Pavel. Pavel měl čtyři syny – [[Jan Rudolf z Morzinu|Jana Rudolfa]], Františka Mikuláše, Ferdinanda Matyáše a Pavla Tomáše, mezi něž se pak rozdělil rodinný majetek. V této generaci se rod rozdělil na dvě větve.

Starší větev představovali potomci [[Jan Rudolf z Morzinu|Jana Rudolfa z Morzinu]] (1641–1702) a jeho manželky [[Eva Konstantina Vratislavová z Mitrovic|Evy Konstantiny]] rozené [[Vratislavové z&nbsp;Mitrovic]].

Z této větve pocházel také jeden z nejvýznamnějších představitelů rodu, [[Václav z Morzinu]] (1676–1737), který nejprve nastoupil vojenskou kariéru, a pod [[Evžen Savojský|Evženem Savojským]] bojoval proti Turkům. Po smrti svého staršího bratra ovšem převzal správu panství a&nbsp;začal bohatě podporovat stavební činnost na svých statcích. V Praze nechal například postavit [[Morzinský palác]] v&nbsp;[[Nerudova |Nerudově ulici]] na [[Malá Strana|Malé Straně]].

Vzhledem k&nbsp;velmi nákladnému životnímu stylu, zejména kulturním počinům však Václav z&nbsp;Morzinu svůj rod velmi zadlužil.

== Vývoj majetku a stavební aktivity Morzinů v 17.–19. století ==

Dědicem Rudolfa Morzina byl jeho bratr '''Pavel Morzin (1613–1688)''', který významně rozšířil rodové statky v&nbsp;různých částech Čech, k&nbsp;[[Vrchlabí]] přikoupil Lomnici nad Popelkou (1654). V západních Čechách zakoupil značně velké majetky v okolí Klatov (Dolní Lukavice, 1666; [[Klenová (hrad)|Klenová]], [[Opálka]], 1673). I když jsou doloženy stavební úpravy například na zámku Vrchlabí nebo na hradě Opálka, nejvíce se Pavel Morzin věnoval městečku [[Křinec]] u&nbsp;Nymburka, které získal v roce 1650. Zde v několika etapách nechal vystavět zámek, zasloužil se i rozvoj celého městečka, které nechal osídlit obyvatelstvem ze svých statků v [[Podkrkonoší]]. U přestavby křineckého zámku a kostela sv. Jiljí se obecně uvažuje o autorství významného barokního architekta [[Carlo Lurago|Carla Luraga]], zmínku si zaslouží i dnes již neexistující lovecký zámek Kunstberk u Křince. Na sklonku života zakoupil Pavel Morzin ještě statky na jižní Moravě, které se však v rodině udržely jen krátce.

Již Pavel Morzin kupoval na dluh, v&nbsp;následujících generacích nutilo početné potomstvo k&nbsp;dalším nákupům, takže již koncem 17. století dosáhlo úvěrové zatížení rodiny výše půl miliónu zlatých. Finanční obtíže dokládá například transakce na panství [[Čachrov]] v&nbsp;západních Čechách. Přesto i v&nbsp;generaci Pavlových synů došlo k&nbsp;nákupu dalších statků a stavbě zámků ve středních Čechách ([[Nový Ronov|Nový Ronov]], [[Loukovec]]). V&nbsp;Podkrkonoší rodový majetek dočasně rozšířil nákupem panství [[Hostinné]] (1703) předčasně zemřelý '''Maxmilián Morzin (1673–1706).''' Ten ve svých rukou soustředil rozsáhlý majetek ve středních a východních Čechách a navzdory přetrvávajícím finančním problémům proslul jako mecenáš církve (založení augustiniánského kláštera ve Vrchlabí). Maxmiliánovým dědicem byl mladší bratr Václav Morzin (1674–1737), který proslul jako barokní mecenáš a byl mimo jiné iniciátorem stavby Morzinského paláce v Praze. Projektantem této jedné z nejvýznamnějších barokních palácových staveb byl proslulý architekt [[Jan Blažej Santini-Aichel|Santini]]. Santiniho autorství je doloženo i u sakrálních staveb na morzinovských statcích (kaple sv. Jana Nepomuckého v Křinci).

Zatímco starší větev Morzinů v Podkrkonoší se v 18. století ocitla na pokraji bankrotu, mladší linii se podařilo rozšířit majetek na Klatovsku přikoupením dalších panství [[Merklín (okres Plzeň-jih)|Merklín]] (1728) a [[Ptenín]] (1738). V Pteníně tehdy vznikl lovecký zámek podle projektu významného západočeského architekta Jakuba Augustona, který byl též autorem přestavby zámku v Dolní Lukavici na reprezentační barokní sídlo. Obě linie Morzinů na svých sídlech pěstovaly bohatý kulturní život. Zatímco u '''[[Václav z Morzinu|Václava Morzina]] (1674–1737)''' z vrchlabské větve byl jako kapelník dočasně zaměstnán slavný [[Antonio Vivaldi|Antonio Vivaldi]], u jeho bratrance '''Ferdinanda Maxmiliána Morzina (1693–1763)''' započal v Dolní Lukavici svou kariéru [[Joseph Haydn|Joseph Haydn]] .