Voračičtí z Paběnic: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Sjednocení; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox - dynastie
| jméno = Voračičtí z Paběnic<br />(Woracziczky z Pabeinitz)
| znak = Woracziczky Babienitz - Tyroff_AT.jpg
| znak velikost = 260px
| popis popisek = Nákres rodového znaku z let [[1846]]-[[1865]] s erbem a rodovým heslem
| země = [[Soubor:Flag of Bohemia.svg|22px|border]] [[České království]]
| mateřská dynastie =
| tituly = [[Vladyka|vladykové]], [[rytíř]]i, [[Hrabě|hrabata]]
| zakladatel = [[Hrabiš z Paběnic]]
| mýtický zakladatel=
| rok založení =
| rok vymření = 1985
| meč =
| přeslice =
| poslední vládce =
| současná hlava = rod vymřel
| větve rodu =
|}}
 
Řádek 27:
Jan vykonával funkci nejvyššího berníka, Jan Lipolt bojoval proti [[Švédsko|Švédům]] za [[třicetiletá válka|třicetileté války]]. V 17. století všechny větve povýšily do panského stavu, v 18. století dokonce do hraběcího. V roce [[1704]] byl jako první do hraběcího stavu přijat František Helfríd se svými bratry Antonínem, Vojtěchem a Leopoldem, který sloužili v císařské armádě jako důstojníci. Helfríd vykonával úřad hejtmana loketského kraje a sloužil u zemského soudu. Věnoval se [[genealogie|genealogii]] a [[heraldika|heraldice]] českých a moravských šlechtických rodin. Jan Kryštof Ignác se na počátku 18. století stal profesorem filosofie a teologie na pražské univerzitě a rektorem koleje u sv. Ignáce. Roku 1778 vymřela nippenburská větev rodu [[Páni z Bissingen|Bissingen]] a její poslední potomek Jan Jindřich odkázal své statky svému bratranci Jáchymu Voračickému z Paběnic. Od této doby se rod také nazývá Voračický-Bissingen (''Woracziczky-Bissingen'').
 
Rod vymřel po meči v roce 1985.
 
== Erb ==