Právo na spravedlivý proces: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Tato editace opravuje významné chyby předchozí verze (např. citování jiného, než uvedeného předpisu) a článek rovněž rozšiřuje a zpřesňuje. značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplnění předchozí editace, citace, literatura značky: možné subjektivní formulace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Právo na spravedlivý proces''' (neboli '''Právo na spravedlivé soudní řízení''' či '''Právo na spravedlivé řízení''') je jeden ze základních pilířů [[právní řád|právních řádů]] všech [[demokracie|demokratických]] států, které svým občanům garantují nezávislou a nestrannou soudní moc. Právo na spravedlivý proces řadíme mezi [[základní lidská práva]] a jeho porušení je tak postižitelné nejenom na zákonné úrovni, ale i prostřednictvím ochrany ústavněprávní
'''Definice práva na spravedlivý proces:''' Právo na spravedlivé řízení v souladu s pojmoslovím Evropského soudu, zakotvuje základní princip panství práva v demokratické společnosti a směřuje k tomu, zajistit právo na dobrou správu justice.<ref>Sudre, F. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Preses Universitaires de France, 1989, s. 173 </ref>
Řádek 7:
== Zakotvení práva na spravedlivý proces ==
Právo na spravedlivý proces je právní zásada pro státy Evropské Unie primárně
Tento dokument navazuje na [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecnou deklaraci lidských práv]], vyhlášenou [[Valné shromáždění OSN|Valným shromážděním OSN]] 10. 12. 1948. Ta ve svém čl. 10 zaručuje právo na spravedlivý proces takto:
[[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod]] (zkráceně jako Úmluva o lidských právech) toto právo přebírá a rozšiřuje. Čl. 6 Úmluvy o lidských právech zní:<blockquote>"'''Právo na spravedlivý proces''' </blockquote><blockquote>'''1.''' Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. </blockquote><blockquote>'''2.''' Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. </blockquote><blockquote>'''3.''' Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:</blockquote><blockquote>'''a)''' být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu;</blockquote><blockquote>'''b)''' mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby; </blockquote><blockquote>'''c)''' obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; </blockquote><blockquote>'''d)''' vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; </blockquote><blockquote>'''e)''' mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví."<ref>Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících, 209/1992 Sb.</ref></blockquote>
Řádek 18 ⟶ 16:
=== Podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ===
Ustanovení čl. 6 Úmluvy o lidských právech je obecné, tzn. garantuje nejen ochranu v trestním řízení, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale týká se všech právních rozhodovacích procesů. Dané ustanovení se tedy aplikuje i na civilní řízení podle [[Občanský soudní řád|Občanského soudního řádu]] a na správní řízení podle [[Správní řád|Správního řádu]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Sládeček|jméno=Vladimír|titul=Doc. JUDr.|periodikum=Právní rozhledy|datum=|ročník=1996|číslo=9|strany=397|url=}}</ref> Tento výklad vychází z judikatury [[Evropský soud pro lidská práva|Evropského soudu pro lidská práva]]
Obsahem práva na spravedlivý proces je zejména právo na soudní a jinou právní ochranu, nezávislost soudu, jeho nestrannost a zásada veřejnosti řízení. Projevy práva na spravedlivý proces jsou odlišné v různých typech soudních řízení (více viz. obsah práva na spravedlivý proces v jednotlivých zákonech).
Řádek 27 ⟶ 25:
Ústavněprávní předpisy jsou z hlediska důležitosti i aplikovatelnosti nejvýše v hierarchii českých právních předpisů. Nejdůležitějšími z nich jsou [[Ústava České republiky]] a [[Listina základních práv a svobod]].
==== Listina základních práv a svobod<ref>Zákon č. 23/1991 Sb. Ústavní zákon, kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky</ref> ====
Hlava pátá Listiny s názvem Právo na soudní a jinou právní ochranu vyjadřuje stejné principy jako Úmluva o lidských právech. Konkrétně čl. 36 - 40 zaručují právo na soudní ochranu (každý se může domáhat svého práva u soudu), práva v soudním řízení (všichni účastníci jsou si rovni a mají právo na právní pomoc, a nerozumí-li jazyku, pak na tlumočníka), právo na zákonného soudce (příslušnost soudu i soudce stanoví zákon) a pravidla trestního stíhání (např. zakotvení presumpce neviny). Rovněž je v
==== Ústava České republiky<ref>Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky</ref> ====
Ústava ČR se soudům a jejich rozhodování věnuje v Hlavě čtvrté zvané Moc soudní. Zde nalezneme zásadu veřejnosti soudního řízení a rovněž zásadu rovnosti účastníků. V čl. 83 - 89 Ústava ČR zřizuje Ústavní soud, který je hlavním soudním orgánem bdícím nad dodržováním chráněných lidských práv a základních svobod. U Ústavního soudu se lze přímo dovolat nápravy, dojde-li k porušení práv garantovaných Ústavou ČR nebo Listinou, tedy i práva na spravedlivý proces.
=== Podle zákonných předpisů ===
==== Civilní právo ====
[[Občanský soudní řád]]<ref>Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád</ref> již ve svém § 1 vyslovuje požadavek spravedlnosti při ochraně soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků. V souladu se zásadou v čl. 6/1 Úmluvy o lidských právech ("Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem...") § 2 Občanského soudního řádu zaručuje projednání a rozhodování sporů a jiných právních věcí u soudu. Civilní řízení se narozdíl od řízení trestního bez výjimky řídí zásadou rovnosti účastníků, která je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces.
==== Trestní právo ====
Výchozím předpisem upravujícím soudní řízení v trestních věcech je [[Trestní řád]]<ref>Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)</ref>. Ten výslovně upravuje všechny zásady platné pro trestní řízení v § 2. Povšimněte si, že doslovně upravuje většinu práv obsažených v právu na spravedlivý proces.<blockquote>"'''§ 2 Základní zásady trestního řízení''' </blockquote><blockquote>(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon. </blockquote><blockquote>(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. </blockquote><blockquote>(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. </blockquote><blockquote>(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí. </blockquote><blockquote>(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. </blockquote><blockquote>(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. (7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení. </blockquote><blockquote>(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu (dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní zástupce. </blockquote><blockquote>(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce. </blockquote><blockquote>(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně. </blockquote><blockquote>(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají. </blockquote><blockquote>(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny. </blockquote><blockquote>(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. </blockquote><blockquote>(14) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. </blockquote><blockquote>(15) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků; řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti."<ref>Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)</ref></blockquote>
==== Správní právo ====
Podle nálezů Ústavního soudu se právo na spravedlivý proces bezpochyby aplikuje jak na soudní řízení správní podle [[Soudní řád správní|Soudního řádu správního]]<ref>Zákon č. 150/2002 Sb., Soudní řád správní</ref>, tak i na přezkum rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí ve správním řízení) podle [[Správní řád|Správního řádu]].<ref>Zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád</ref>
== Subjekt práva na spravedlivý proces ==
Řádek 42 ⟶ 49:
=== Literatura ===
* GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. <nowiki>ISBN 978-80-7380-454-1</nowiki>.
* JELÍNEK, Jiří et. al. . Trestní právo procesní. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2013. <nowiki>ISBN 978-80-8757-644-1</nowiki>.
* ''Listina základních práv a svobod: komentář''. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, xxv, 906 s. Komentáře (Wolters Kluwer ČR).
* [[Pavel Molek|MOLEK, Pavel]]. Právo na spravedlivý proces. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Ediční řada Lidská práva. ISBN 9788073577483
* PAVLÍČEK, Václav, Ján GRONSKÝ, Jiří HŘEBEJK, et al. Ústavní právo a státověda. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015. Student. <nowiki>ISBN 978-80-7502-084-0</nowiki>
* Sudre, F. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Preses Universitaires de France, 1989
▲* ''Listina základních práv a svobod: komentář''. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, xxv, 906 s. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). <nowiki>ISBN 978-80-7357-750-6</nowiki>.
[[Kategorie:Lidská práva]]
| |||