Josef Škvorecký: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m opraven odkaz
→‎Životopis: Pozměněn odkaz na Tanokvý prapor
Řádek 44:
Dětství prožil v [[Náchod|Náchodě]]. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní [[Sokol (spolek)|sokolské]] organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě [[1943]] pracoval „totálně nasazen“ jako pomocný dělník v náchodské továrně ''Metallbauwerke Zimmermann und Schling'' a později v [[Nové Město nad Metují|Novém Městě nad Metují]], koncem války pak ještě v přádelně firmy ''Bartoň'' v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na lékařské fakultě [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy v Praze]], pak [[1946]] přestoupil na filozofickou fakultu – obor [[angličtina]] a [[filosofie]], absolvoval v roce [[1949]]. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v [[Broumov]]ě a [[Police nad Metují|Polici nad Metují]] a Vyšší sociální škole v [[Hořice|Hořicích v Podkrkonoší]]. Roku [[1951]] získal doktorát (prací ''[[Thomas Paine]] a jeho vztah k dnešku'') a nastoupil dvouletou [[Základní vojenská služba|vojenskou službu]]. Po návratu z ní [[1953]] nastoupil jako [[redaktor]] angloamerické redakce ''[[Státní nakladatelství krásné literatury a umění|Státního nakladatelství krásné literatury a umění]]'' (SNKLU, pozdější ''[[Odeon (nakladatelství)|Odeon]]''). V letech [[1953]]-[[1960]] bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském [[Smíchov]]ě. V roce [[1956]] nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku ''[[Světová literatura]]'', v letech 1957-1958 jako zástupce [[šéfredaktor]]a. Po politickém [[skandál]]u následujícím vydání jeho prvního románu ''[[Zbabělci]]'' roku [[1958]] musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU.
 
V roce [[1958]] se oženil se svou přítelkyní [[Zdena Salivarová|Zdenou Salivarovou]]. Spisovatelem z povolání (československá specialita, jako i jiných satelitů SSSR a SSSR samotného) se stal roku [[1963]]. V lednu [[1969]] se stal předsedou redakční rady měsíčníku ''[[Plamen (časopis)|Plamen]]''. Ještě v témže roce odjel do [[Spojené státy americké|USA]], tam nejprve přednášel na [[Cornell University|Cornellově univerzitě]] v Ithace (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt na [[Berkeley University|Univerzitě v Berkeley]] (Kalifornie). Po zastavení příprav vydání knihy ''[[Tankový prapor (kniha)|Tankový prapor]]'' v Československu se spolu s manželkou Zdenou rozhodl zůstat v [[exil]]u a usadil se v [[Toronto|Torontu]], kde mu byla nabídnuta profesura. V letech [[1969]]–[[1990]] na tamější univerzitě vyučoval – vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a od roku [[1970]] kurzy tvůrčího psaní, na Graduate Centre for Study of Drama Torontské univerzity také vyučoval dějiny a teorii filmu. Od sedmdesátých let pohostinsky přednášel na mnoha severoamerických univerzitách. V roce [[1971]] společně s manželkou Zdenou založil nakladatelství [['68 Publishers]], které se zařadilo mezi přední československá, nejen exilová, nakladatelství. V něm do počátku 90. let vydával české exilové autory a v Československu zakázaná díla (do roku 1993 vyšlo celkem 227 titulů). V roce 1978 byl společně se svojí ženou zbaven československého [[Občanství|státního občanství]]. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, od konce 70. let se těší značného ohlasu zejména v [[Severní Amerika|Severní Americe]]. V roce 1980 mu byla na [[Oklahoma University|Oklahomské univerzitě]] udělena [[Neustadtská mezinárodní cena za literaturu]]. Roku 1990 byl společně se Zdenou Salivarovou poctěn [[Řád Bílého lva|Řádem Bílého lva]] za zásluhy o českou literaturu ve světě.
 
Manželé Škvorečtí žili společně v Torontu, po listopadu 1989 mohli začít navštěvovat svou rodnou zemi, v posledních letech mj. i trávili zimy na [[Florida|Floridě]].