Hřebíček: Porovnání verzí

Přidáno 228 bajtů ,  před 5 lety
Přidán ref
(galerie)
(Přidán ref)
| kapitola =Hřebíčkovec kořenný
| strany = 110
}}</ref> (''Syzygium aromaticum'', [[Synonymum|syn.]] ''Eugenia caryophyllata''). Pochází z [[Moluky|Moluckých ostrovů]]. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. Hlavní složkou hřebíčkové [[silice]] je [[fenoly|fenolická]] sloučenina [[eugenol]], který má lokálně-anestetické a antiseptické účinky, používá se často v zubním lékařství.
 
Hřebíček má nasládlou chuť, která často přechází do chutě hořké. Hřebíček s tmavě hnědou či dokonce černou hlavičkou je závadný nebo příliš starý.
 
== Hřebíček v dějinách ==
Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách [[zámořské objevy|zámořských objevů]]. Hřebíček se prokazatelně dostal do [[Středomoří]] už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především [[Arabové|arabští]] obchodníci.{{doplňte zdroj}} V [[16. století]] už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na [[Moluky]], ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě [[Fernão de Magalhães|Fernaa Magalhãese]], který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď [[Victoria (loď)|Victoria]], která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.<ref name="orban">Josef{{Citace Janáček, Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959, s. 12.</ref>monografie
| příjmení = Orbán
| jméno = Sándor
| titul = Exotic spices and herbs
| rok = 2012
| url=http://p2014-1.palyazat.ektf.hu/public/uploads/orban-exotic-spices_532c3a684cb63.pdf
| jazyk = en
}}</ref> V [[16. století]] už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na [[Moluky]], ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě [[Fernão de Magalhães|Fernaa Magalhãese]], který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď [[Victoria (loď)|Victoria]], která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.<ref>Josef Janáček, Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959, s. 12.</ref>
 
V roce [[1629]] se [[Nizozemsko|Nizozemí]] uchýlilo k radikálnímu kroku – aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova [[Ambon]]. Teprve v r. [[1769]] se francouzskému [[guvernér]]ovi ostrova [[Mauricius|Mauritius]] podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a [[Francie]] pak založila vlastní plantáže na ostrově [[Réunion]].<ref>Zdeněk Žáček, Vůně koření. Merkur, Praha 1981, heslo hřebíček.</ref>