Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 28 bajtů ,  před 3 lety
odkaz na stránku
 
=== Turecké tažení ===
Na podzim roku 1593 přerostly pohraniční střety na habsbursko–osmanské hranici v&nbsp;otevřenou válku. České stavy schválily svolání zemské hotovosti k&nbsp;[[Dlouhá turecká válka|protitureckému tažení]]. Velitelem vojska se měl stát nejvyšší purkrabí [[Adam II. z Hradce]], ale císař Rudolf si přál, aby spíše řídil správu Čech. Protože funkce byla spojená s&nbsp;nutností financování vojska v&nbsp;době, kdy se přechodně nedostávaly peníze od císaře či stavů, připadali v&nbsp;úvahu jen zámožní šlechtici. Mezi hlavní kandidáty tak patřili především Petr Vok z&nbsp;Rožmberka, [[Jan z Valdštejna]] a [[Jiří Bořita z Martinic]]. Adam z&nbsp;Hradce postupně získal i&nbsp;ostatní místodržící pro svého stýce Petra Voka. Přes snahy některých katolických představitelů o&nbsp;Vokovu diskreditaci (vadilo především jeho nekatolické vyznání) císař Rudolf jeho jmenování schválil. Petr Vok zatím spíše hledal argumenty proto, aby jmenování mohl odmítnout. V&nbsp;dopise Adamovi z&nbsp;Hradce si stěžoval na ''nedostatek zdraví, paměti a zraku''. Uváděl také, že je zatížen velkými dluhy a proto jen těžce získává nové půjčky.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 125-127.</ref>
[[Soubor:Petrus wok.jpg|upright|thumb|left|Petr Vok z&nbsp;Rožmberka]]
I&nbsp;přesto Adam z&nbsp;Hradce pokračoval ve svém přesvědčování. Důraz kladl především na to, že přijetí generálské hodnosti by zvýšilo Petrovu společenskou autoritu a zároveň během doby, kdy by se zabýval obranou země, by byl chráněni před svými věřiteli. Petr Vok se nakonec nechal přesvědčit a na konci srpna začal s&nbsp;přípravami k&nbsp;tažení. Na rožmberských panstvích se shromáždilo asi 1500 rožmberských ozbrojenců, kteří tak tvořili téměř desetinu českého vojska. Z&nbsp;Českého Krumlova vyrazil Petr Vok se svými oddíly 5. září. Při přehlídce ve [[Znojmo|Znojmě]], kde se shromáždilo české vojsko, dosáhlo velikosti 15 500 pěších vojáků a 2000 jezdců. Výzbroj většiny vojáků však byla nedostatečná a také jejich výcvik byl nedokonalý. [[Zemská hotovost]] tak obvykle mohla sloužit jen jako rezerva účinnějších profesionálních [[žoldnéř]]ských vojsk.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 128–130.</ref>