Inkluzivní fitness: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 5 lety
m
bez shrnutí editace
(--crosswiki, typos, styl)
m
V [[Evoluční biologie|evoluční biologii]] je teorie '''inklusivníinkluzivní fitness'''  a model evoluce sociálního chování, poprvé navrženého [[W. D. Hamilton|W. D. Hamiltonem]] roku 1963. Místo pouze tradičního pojetí, čili na působení jistého znaku na počet potomků (''přímá reprodukce''), Hamilton prosazoval, aby se započítávaly také nepřímo působící znaky, takzvaná '''''nepřímá reprodukce, ''''' působení na frekvenci znaků v jiných jedincích. Hamiltonova teorie je dnes vedle [[Reciproční altruismus|recipročního altruismu]] považována za hlavní teorii vývoje sociálního chování.
 
Z genetického úhlu pohledu je evoluční úspěch bezprostředně závislý na počtu zanechaných kopií uvažovaného genu v populaci. Před rokem 1964 se obecně věřilo, že jediným způsobem jak toho docílit je zanechat v populaci přímé potomky. Nicméně studie Hamiltona z roku 1964 ukázala, že lze dokonce matematicky (s vypůjčením empirických dat) dokázat, že významnou složkou strategie organizmu by měla být také snaha o rozšíření stejných genů u jiných jedinců. Tento efekt je nejlépe pozorovatelný na [[Kin- selekce|kin-selekci]], čili podpoře příbuzných jedinců, nicméně hraje roli i jinde, například skrze [[efekt zelenovouse]] a [[rodičovský výběr]].
 
Beldingova veverka je dobrým příkladem jevu. Veverky udávájí výstražný křik jiným veverkám při spatření predátora. Tím sami sebe uvedou do nebezpečí, nicméně mohou zachránit geny jiných veverek (se kterými stále sdílí 99% genofondu).<ref>Mateo JM, 1996. </ref>